Quo vadis manželství?

Rubrika: Partnerství a vztahy v rodině

1060632_friends_weddingKam vlastně kráčí status manželství v dnešní době? Stále více lidí žije na hromádce. A z těch, co vstoupili do manželství, se dobrá polovina zase rozvede. Proč rozvodovost vzrostla do těchto vysokých čísel?


Dříve, kdy bylo uzavření manželství spojeno s vírou a převážně katolickou církví, byla věc jasná. Mladí se zamilovali a svůj vztah spolu zpečetili před Bohem. O sexu před svatbou nemohla být řeč, a se sexem po svatbě se také moc nehýřilo. Primárně šlo o plození potomstva a pak už se fyzické milování dostávalo do pozadí. Dokonce vznikly návody pro ženy, jak muže postupně „odstavovat“ od manželských radovánek. Rozvod byl téměř nemožný a manželé tak byli odsouzeni se podle toho zařídit.

Postupně vliv církve slábl, ale jelikož před rokem 1990 neměli mladí lidé mnoho možností realizace, realizovali se v manželství. Často do něho vstupovali velmi mladí a nevyzrálí. Navíc byl zvyk, hlavně na venkově, vdát děvče co nejdříve. Když nebyla dívka do 25 let pod čepcem, tak už to vypadalo divně. Stejně tak mateřství přicházelo na řadu mnohem dříve než dnes. Co taky jiného, než mít dítě a starat se o manžela/manželku. Studium? Jazyky? Cestování? Kariéra? Na co, když to nevyužijete…Tradiční rodina tak měla ve společnosti zřejmě pevnější pozici než dnes. Případně se ji lidé snažili více opečovávat, oprašovat a budovat. Spokojená rodina byla na jednom z prvních míst v žebříčku hodnot lidí.

A dnes? Mnoho možností realizace, možnost žít sám/sama, aniž by to vzbuzovalo ve společnosti pozornost. Možnost žít s partnerem stejného pohlaví bez úsečných pohledů. Navíc manželství již nemá svoji jednu z neotřesitelných pozic v životě člověka. Žije se mnohobarevně, ve spěchu a často ani není čas manželství tužit, budovat a šlechtit. Když pak přijde krize, tak se mnohdy ani neřeší a rozvod připadá jako řešení rychlé a rázné – stejně tak, jako je dnešní doba. Není čas na povídání, řešení problémů, pohlazení. Snažíme se jít dopředu, vydělávat peníze, trhnout co se dá…ale co manželství? To může skomírat. No co, doba je uvolněná, rozvod není problém…Dělají to jiní, tak proč ne já. Ale je to správné? Co manželský slib? Platí v dnešní době vůbec slib, který není na papíře a za který nehrozí postih?
I když prvotní horečná láska vyprchá a zůstane jen ta manželská, mělo by zůstat přátelství a úcta. Když se stane manželství bezpečným přístavem, kde můžou partneři po pracovním dni zakotvit a je jim tam dobře, kde si promluví, kde se pohladí a kde si na sebe najdou alespoň trošku času, stojí za to tento přístav budovat. Proto se za odpovědnost v manželství přimlouvám, protože ten bezpečný přístav za to stojí. A snad i ta vlnobití, která sem tam přijdou, se zase uklidní. Takže jen žádné tsunami a krásné manželství!

Jak to vidíte vy?

Napsal/a: Ing. Tomáš Balcar

Toto taky stojí za přečtení!

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)

  • hezký článek,bojovat za manželství se musí,obzvlášť když jsou děti.Ale na to jsou potřeba dva.Já taky bojovala,mluvila,přemlouvala,ale byla jsem na to sama.Teď,5 let od rozvodu,nám dal život druhou šanci.Opět jsme se dali dohromady a doufám,že až přijde krize,a ta přijde:-)),budem na řešení dva.

  • Naprostý souhlas – ono dá vždycky víc práce o vztah bojovat, udržovat ho, snažit se…. je jednodušší říct, že už se láska někam vytratila, než zabojovat…
    Na druhou stranu úplně chápu, že jsou lidé, s kterými se opravdu žít nedá a nemyslím si, že v manželství by měl člověk setrvávat i tehdy, když mu ubírá zdraví, radost ze života nebo jej dokonce na životě ohrožuje….
    Udržovat a živit vztah je někdy hodně těžké, bez občasné krize to snad ani nejde, ale krize jsou většinou to, co manželství posílí, pokud se oba snaží najít východisko.
    Přeji všem tady, aby těch bolestí a rozvodů zažívali co nejméně.

  • frančice

    Vicikovka i Kuře mi promluvily z duše. Opravdu to také tak citím. Naštěstí v našem manželství se snažíme společně překonávat dobré i zlé. Ale kamarádka musela ze svého manželství doslova utéct, aby jí manžel „nezadusil“. O všem chtěl rozhodovat jenom on a pokud nebylo po jeho, tak s ní třeba týden nepromluvil ani slovo, aby jí potrestal. Vdávala se brzy a těhotná, protože chtěla, aby její nenarozené dítě mělo svého otce. Do dvou let se rozvedla a říkala, že až potom mohla svobodně žít a teď konečně našla muže svých snů, který miluje nejenom ji, ale i její holčičku.
    Kuře, držím Ti pěstičky,abys brzy našla vztah, který si přeješ.

  • Ono se to hezky čte (mimochodem, moc hezký a výstižný článek)… já bych taky bojovala, kdyby bylo za co bojovat.. Pokud ve vztahu člověk není šťastný, spokojený, necítí žádnou úctu druhého partnera, důvěra taky nikdy nebyla jeho silnou stránkou (spíš naopak), láska vyprchala žalostně dávno, žádná jakákoliv přitažlivost, různé názory na trávení volného času, ztráta sebeúcty… – stojí za to, aby se o tento vztah dál někdo staral? To nejbolestnější je, že se i v tomto vztahu narodila holčička a já jí teď rozbíjím rodinu :-((
    Já ty problémy nechtěla vidět několik let (neutíkala jsem od nich), potlačovala jsem všechno, co by mohlo mému manželovi jakkoliv citově ublížit (radši jsem si psychicky ubližovala sama) a teď jsem si konečně řekla DOST. TEĎ ten problém vyřeším jednou pro vždy. Sice manžela budu mít pořád ve svém životě, protože je otcem naší dcery a v žádném případě nechci, aby se přestali stýkat, ale nebude mít vliv nad mým životem. Konečně chci žít svůj život a ne žít podle jeho představ.
    Jsem proto špatná? Nevím. Ale doufám, že najdu vztah, který bude stát za to, abych o něj při nějakém problému bojovala. A moc se na to těším, protože konečně se nebudu bát říct svůj názor, říct své přání a budu se těšit domů a budu chtít trávit s partnerem svůj čas…. už aby to bylo.

    A všem, co jsou v manželství šťastní přeju, aby jim to nikdy nepřestalo dělat radost a nikdy jim to nezevšednělo. Je na vás moc krásný pohled a já vám to moc přeju 🙂

  • vicikovka

    Vidím to stejně.

    Nechápu, že si lidé lécí nemocnou nohu, hlavu, srdce, duši, ale proč stejným způsobem neléčí manželskou „krizi“. Ono je to vždy jednodušší od problému utéct, neřešit jej a znovu a znovu se zamilovávat. Samozřejmě chápu, že někdy je rozvod tím nejlepším východiskem (např. domácí násilí).

    Pevně doufám, že děláme pro naše manželství tolik, abychom společně překonali dobré i zlé. Nezbývá jen doufat, že se nám to podaří :-))).

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist