Být prvorozený má své „pro“ i „proti“.
Prvorození jsou ti, co na svět přijdou jako první. Jsou očekáváni a vítáni natěšenými rodiči.
U prvorozeného je všechno mimořádně důležité a začíná to už před narozením. Už když je maminka těhotná, těší se na svého prvního potomka a už v tu chvíli je plná očekávání. Rodiče obecně bývají u svých prvorozených plni obrovských nadějí, pečlivě a dlouho vybírají jméno, nakupují velké množství dětského oblečení, připravují dětský pokoj, kupují hračky, kočárek, postýlku atd. Může se prostě snadno stát, že mladá rodina (ve smyslu „nezkušená“) to s prvorozeným dítětem trochu „přežene“ – tu přípravu, následně opatrnou péči a někdy až úzkostlivé zacházení atp. A obzvláště to platí tam, kde jsou nablízku prarodiče. Vždycky se přidají i oni se svou snahou zachytit první úsměv, první slůvko, první krůček a těch povzdechů a toho povzbuzování… Prvorozeným se nepochybně dostává více pozornosti a více zájmu než komukoli jinému v rodině. Vše, co prvorozené dítě udělá, je pro rodiče i všechny ostatní členy rodiny veliká událost. Běžným rysem prvorozeného dítěte je sebedůvěra, protože už jako malé dítě vnímá podporu a povzbuzování rodiny – dospělí jej berou vážně a dítě to cítí.
Prvorození chtějí být úspěšní, v dospělosti jsou většinou svědomití a spolehliví.
Pro prvorozené je typické, že vyhledávají zaměstnání, které vyžaduje přesnost, soustředění, ev. houževnatost, jsou to lidé, kteří mají rádi systém a řád.
Na druhou stranu mnozí prvorození přiznávají, že museli poslouchat na slovo na rozdíl od svých mladších sourozenců, někteří si i postěžují, že pocítili na vlastní kůži tátovu dlaň či máminu vařečku a že těm mladším prohřešek snadněji „prošel“. Také bývá obvyklé, že prvorození mají v rodině více povinností, zodpovědnosti a práce (hlídání mladších sourozenců, domácí práce, venčení psa atd.) Nemůžeme se tedy divit, že z prvorozených vyrostou osoby vážné a zodpovědné. Už jen věta:„Tvůj bráška je ještě malý a chová se hloupě, ale Ty jsi velký, od Tebe očekáváme víc, Ty musíš být zodpovědný…“ a/nebo věty podobného charakteru zřejmě vysloví jednoho dne každá matka. A prvorozený musí rychleji dospět.
Jediným vážným úskalím pro prvorozené mohou být přehnané požadavky dychtivých rodičů. Známý je též konflikt mezi otcem a synem, kdy je syn násilně nucen do převzetí rodinného podniku. Přitom syn si chce svou životní cestu zvolit sám.
Perfekcionismus je nejlepší cesta k pomalé sebevraždě.
Prvorození nemusí být vždy první, nejlepší a už vůbec nemusí být dokonalí.
Dva typy
Mezi prvorozenými můžeme vypozorovat dva různé typy.
Jedni jsou vstřícní a snaží se druhým vyhovět. Bývají to dobří studenti a dobří zaměstnanci. Vstřícní prvorození mají silnou potřebu pomáhat druhým, mnozí z nich ve svém životě pečují o slabší nebo bezmocné (např. správce přírodní rezervace, ochránce životního prostředí, zvěrolékař atd). Zároveň mají velmi silnou potřebu být uznáváni a chváleni.
A ti druzí jsou lehce agresivní a tvrdě si prosazují svou vůli.Tato skupinka se snaží prosazovat svou vůli za každou cenu. Tihle energičtí prvorození bývají velmi ctižádostiví a mohou být až přehnaně pracovití, mají vysoké cíle a silnou potřebu „být nejlepší“.
Vzhled
Prvorození pečlivě dbají o svůj zevnějšek, často vypadají jako z titulní stránky módního časopisu, jsou pečlivě oblečeni a barevně sladěni od kravaty až k ponožkám či od vlasů až k punčochám.
Zajímavost
Z prvních třiadvaceti astronautů, kteří byli posláni do vesmíru,
bylo jednadvacet prvorozených nebo jedináčků.