Prvorození musí rychle dospět

Rubrika: Partnerství a vztahy v rodině

911954_father_and_childNení divu, že prvorození vyrostou v osoby vážné, svědomité a spolehlivé. Rodiče je naučili, jak se vyhýbat životním mělčinám, útesům a úskalím. Přinejmenším je naučili usilovně veslovat.
Jak často museli slýchat: „Já vím, že tvoji bratři a sestry se chovají hloupě, ale oni jsou mladší. Od tebe očekáváme víc. Ty musíš být dospělý.“

Zdá se, že být dospělý je hlavní zaměstnání prvorozeného po většinu jeho života. Když prvorození nemohou unést všechna ta očekávání, stresy a požadavky, končí v ordinaci psychologa. Lidé, kteří vyhledávají odbornou pomoc, jsou většinou prvorození nebo jedináčci. Dělali, co mohli, aby byli svědomití, úspěšní, spolehliví, dospělí – jedním slovem dokonalí. Výsledkem však často bývá frustrace a pocit viny.
Hovořil jsem s mnoha prvorozenými, kteří měli pocit, že oni musí jít přímo k cíli, i když se všichni okolo potácejí z jedné vedlejší cesty na druhou, a nezdá se, že by to někomu vadilo. Samozřejmě, že to tak není, ale když vyrůstáte s břemenem odpovědnosti, morálky a vysokých hodnot, může vám ten náklad pěkně ztěžknout.
Prvorození jsou ti, co „první přijdou“ a jsou „první obslouženi“ dychtivými rodiči, kteří chtějí vychovávat své děti lépe než všichni před nimi. Ale v dlouhodobé perspektivě jsou rovněž prvními, kteří jsou vhozeni do tlakového hrnce života, v němž se buď něco dobrého uvaří, nebo taky ne.
Co mohou prvorození dělat, aby se vyrovnali s touto „kletbou“, kterou jim osud vložil na bedra? Ve skutečnosti mohou dělat velmi mnoho.
Tipy pro prvorozené, jak mohou využít své sourozenecké konstelace k svému prospěchu:
Jako prvorození jste pravděpodobně svědomití, spolehliví perfekcionisté. To je velké plus, protože lidé si vás váží, důvěřují vám a cítí, že se na vás mohou spolehnout. Ale zároveň byste si měli uvědomit, že vaše síla se může stát vaší slabostí. Toto jsou některé tipy pro vás:

  • Užívejte život po menších soustech. Prvorození jsou známí tím, že se nechají vtáhnout do příliš mnoha věcí naráz – do mnoha činností, organizací, projektů apod. A pak jim nezbývá čas na sebe.
  • Učte se říkat „ne“. Mnozí prvorození chtějí druhým za každou cenu vyjít vstříc. Touží po uznání, a proto téměř vždycky přijmou pozvání, splní přání atd. Nejlepší způsob, jak se naučit říkat „ne“, je znát své meze. Nemůžete dělat všechno.
  • Jako od prvorozeného od vás rodiče patrně očekávali víc než od kteréhokoli jiného člena rodiny, a proto i vy od sebe hodně očekáváte. Předpokládáte, že budete první, nejlepší, dokonalí. Perfekcionismus je nejlepší cesta k pomalé sebevraždě. Nedívejte se tak vysoko. Dělejte trochu míň a víc užívejte života.
  • Prvorození jsou známí tím, že kladou příliš mnoho otázek a chtějí znát příliš mnoho podrobností. Za tento rys se neomlouvejte. To je znak vůdce, který hodnotí situaci, aby mohl navrhnout, co se má udělat, a pak pomocí jednotlivých logických kroků postupně vyřešit problém.
  • Jako prvorození pravděpodobně budete obezřetní a opatrní. Nedopusťte, aby vás druzí donutili bezhlavě se do něčeho vrhnout, když si chcete ponechat ještě nějaký čas na rozmyšlenou.
  • Jste-li vážnější typ, snažte se vyvinout si smysl pro humor. Naučte se smát svých chybám. Zkuste připustit, že se vám také sem tam něco nemusí podařit. Chyby jsou výborný způsob, jak se poučit a něco zlepšit.
  • Neomlouvejte se za to, že jste svědomití a přehnaně systematičtí. Jako prvorození potřebujete systém, potřebujete si „dělat“ své seznamy. Jinak byste se v tom všem utopili. Radujte se z toho, že máte systém a plán, a pak se podělte o své schopnosti s druhými. Tolik lidí kolem vás potřebuje pomoc!
    Jedná se o ukázku z knihy Sourozenecké konstelace
    vydal Portál, 2008
  • Napsal/a: Kevin Leman

    Toto taky stojí za přečtení!

    Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

    Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

    Čtu dál →

    Co pomáhá na dětský kašel?

    Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

    Čtu dál →

    Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

    Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

    Čtu dál →

    Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)

    • Anonymní

      Já jsem jedináček a taky ve znamení Ryby a přesně jsem se našla v komentáři Karamely. Cítím to naprosto stejně.

    • No…. to by byla moc zajímavá debata a určitě na déle než jen po netu 🙂
      Jinak – náš prvorozený – téměř to sedí 🙂
      Je zajímavé taky sledovat, jak se chovají lidé narození v určitém počtu dětí a taky v určitém pořadí…. Pracovala jsem s kamarádem, který je ze šesti kluků, kolegyně ze dvou věkově blízkých sester a já mám bráchu o sedm let staršího – bylo moc zajímavé, když jsme vedli debatu na téma „sourozenecké konstelace“ – jak kdo cítil další sourozence, jak vnímal výchovu…. určitě souhlasím s tím, že sourozenci vykazují jisté rysy podle pořadí, v němž se narodili 🙂
      U nás je ten nejdychtivější, nejzbrklejší (a někdy i nejžárlivější 🙂 ) ale taky nejstarostlivější ten nejstarší. Taky je pravda, že pro většinu rodičů je první dítě takový „pokusný“ králíček (v tom dobrém slova smyslu) a jistě i to se podepíše na jeho vývoji…. aspoň pokud to probírám s kamarádkami, docela si jsou podobní :)))

    • Jako jedináček plně chápu tu touhu všem se zavděčit a být nejlepší:-))),nezklamat naděje do mě vkládané. Mám pocit,že můj život by měl být perfektní a jsem plná lítosti a zloby když to tak není:-( Ráda pečuji o druhé,poslechnu si problémy a snažím se poradit. Trápím se spolu s kamarádkou když nejsem schopna jí pomoci. Jsem zklamaná když se stejné péče nedostává taky mě:-( Někdy mám pocit,že jsou na mě některé emoce až příliš. Buď miluji nebo nenávidím:-)))) Jestli je to dáno prvorozeností,jedináčkovstvím nebo výchovou v rodině,nebo astrálním znamením ryby:-))) nevím,ale v článku jsem se spolehlivě našla:-)
      U Syna zatím pozoruji jen naprostou jistotu,že on je tady jediné milované dítě.
      Jaruško:-) encyklopedie jsou u nás nejoblíbenější knihy-nestačím kupovat-chodíme do knihovny:-)
      jako dítě jsem milovala citát: Čím víc člověk ví,tím víc zjišťuje že ví strašně málo. Chápej ve smyslu: že čím víc rozdílných oborů otevřeš,abys nakoukla,tím víc pochopíš jak málo toho ještě víc a jak moc se musíš učit.
      Můj otec je střelec a naše debaty byly na téma historie,knihy,filmy,technika,příroda,věda…apod. Nikdy jsem nehovořily o mezilidských vztazích a to mi tam dost chybí:-(
      Syna možná i proto obejmu každý den:-) hlavně se chci vyvarovat toho aby až dospěje měl pocit,že i když má kolem sebe spoustu lidí,tak v podstatě je na všechno úplně sám….ten pocit,který má já. K

    • Jarmuschka
      Jarmuschka

      …a ještě si uvědomuji, že podobně ke mně přistupoval leckterý můj učitel. Nejmarkantnější to bylo na VŠ.
      Já vždy ostatním vysvětlovala látku před zkouškou. Ostatní lehce prošli, mě bylo řečeno, že mám navíc a zkoušku si zopakuji….
      😮

    • Jarmuschka
      Jarmuschka

      U nás je specifická situace – máme dvojčata.
      Holky mají čtyři roky a už máme období otázek.
      Ale ptá se vlastně víceméně jen Lu (ale do detailu vzato – je o minutu starší….).
      Už teď se občas ptá na takové věci, že říkám nevím, a uvažuji o koupi první dětské encyklopedie.
      Jinak teda já holkám vysvětluju vše „po pravdě“ a manža mě občas napomíná, že jim to vysvětluju moc složitě. No, já nevím. Asi to beru podle sebe – jsem střelec (a holky by dle „normálního“ data narození taky byly) a střelci prý mají rádi právě takové odpovědi…

      Ale uvažovala jsem o tom i z vlastní zkušenosti. Mám starší sourozence, ale právě o dost let starší a pak mám jen o málo mladšího bratra.
      Myslím, že i já se mohu svým způsobem považovat za „prvorozenou“ – aspoň tím, že mi bylo předhazováno, že jsem starší, mám být rozumnější, mám na bráchu dohlížet… Snad se mi daří vyvarovat toho, co jsem sama jako dítě nesnášela.

    • Petra Vymětalová

      K bodu ohledně kladení otázek prvorozenými si neodpustím komentář – Áňa je toho pravým důkazem. Sotva se naučila mluvit, začala se ptát úplně na všechno a žádná odpověď nebyla natolik dobrá, aby nevyvolala další vlnu otázek. Začínalo to vcelku nevinně
      „Mami, kdo de?“
      „Pán.“
      „Jakej pán?“
      „Pan soused.“
      „Jakej soused?“
      „Odvedle.“
      „Kde odvedle?“
      atd. atd. – slyšet kroky na chodbě znamenalo aspoň čtvrthodinový hovor.

      Teď už má otázky mnohem záludnější a člověk si musí hodně dávat bacha na to, co jí povídá. Dnes se zrovna ptala, jak spí kapr – jestli někdo víte, sem s odpovědí.
      Jakmile jí někdo začne věšet bulíky na nos, zavalí ho takovou spoustou otázek, že si to propříště většinou každý rozmyslí 😉

      Sama jsem taky prvorozená, tak se snažím na ni nevalit zodpovědnost za mladší ségru a úkolovat ji péčí o ni. Ale i tak je mi jasný, že ten přístup k Aničce je jiný než k Majdě, tím nemyslím, že bych jednu měla radši, to rozhodně ne, ale s každou jednám trochu jinak a to nejen vzhledem k rozdílnému věku. Možná to není tou sourozeneckou pozicí, ale spíš jejich rozdílnou povahou, těžko říct.

      Jak to máte vy?

    Co na to říkáte?

    Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

    Sdílet
    Sdílet
    TOPlist