První chvíle spolu

Po příchodu z porodnice nastává mezi rodiči a dítětem období vzájemného seznamování. A to není tak samozřejmé, jak by se na první pohled mohlo zdát…

Dítě se musí samo vyrovnávat s nároky nového životního prostředí. Krev, kterou dosud dostávalo plynule a nepřetržitě pupeční šňůrou z matčina těla, se nyní okysličuje plícemi. Dítě musí udržovat úroveň vlhkosti, kterou mělo dříve zajištěnu plodovou vodou. Potravu nyní přijímá ústy, a to přerušovaně a v určitých intervalech. Nestrávené zbytky musejí z těla ven. Samo také udržuje tělesnou teplotu, a to ve velmi úzkém rozmezí několika desetin stupně. A ovšem, učí se spát a bdít, přecházet z klidu do aktivity a z aktivity do klidu.

Časná komunikace

V prvním měsíci života se tedy dítě vyrovnává s nároky života na světě mimo ochranné stěny mateřského těla. Ve druhém měsíci už je na světě jako doma. Už poznalo, že tu jsou „jeho lidé“, kteří spolehlivě reagují na signály jeho úzkosti a nepohody. Že je tu mateřská náruč, která skýtá teplo a ochranu. Že u matky najde zdroj potravy, o niž stačí jen se přihlásit.

Před měsícem vstoupilo do lidského světa. A vstoupilo tam s výbavou, která mu umožňuje dorozumět se s ním a najít si v něm své místo. Ve druhém měsíci života už začíná této výbavy užívat. A je nesmírně důležité, aby na to jeho rodiče a všichni ostatní byli připraveni.

Víme, že dítě vidí a slyší už dlouho před narozením. V prvním měsíci jsou jeho reakce na zrakové a sluchové podněty ještě neurčité a nevyrovnané. Ve druhém měsíci jsou však pohledy dítěte určitější a zaměřenější. Přibližně od šesti týdnů se už čím dál častěji stává, že dítě zrakem zachytí matčiny oči a svým pohledem na nich chvilku vytrvá. Už se tedy na matku dívá – a vidí ji!

Protože dítě je nyní skoro stále v pohybu, hlavička se mu každou chvíli někam vychýlí a zrakový kontakt se ztratí. Jestliže se ale lidský obličej v náležité vzdálenosti zase přiblíží, je skoro jisté, že se na něj při nějakém dalším pohybu znovu podívá. Lidský obličej má pro ně zvláštní přitažlivou sílu. Tato přitažlivost nemohla být ovlivněna žádným předchozím učením ani žádnou zkušeností. Můžeme tedy usoudit, že je dítěti „vrozena“ a patří do obecně lidské výbavy, s níž na svět přišlo.

Usměj se na mě

Na konci druhého měsíce se zpravidla objeví ještě další jen a jen lidský komunikační prostředek – úsměv. Ve třetím měsíci už jím dítě vládne zpravidla docela suverénně. Proto pozor! V případě, že se u dítěte ve třetím měsíci úsměv neobjevuje, mohlo by to znamenat vývojové opoždění nebo jinou vývojovou poruchu.

Zvířata dovedou projevovat veselost a radost ze života, ale úsměv má jen člověk. Není to však znamení veselosti. Tím bude až smích, který se u dítěte objeví přibližně o dva měsíce později a který rovněž patří do specificky lidské komunikační výbavy. Úsměv je znamení vztahu, znamení příjemného naladění z přítomnosti někoho známého, znamení pocitu jistoty, bezpečí a pohody v blízkosti tohoto známého. A o dva měsíce později už bude zřetelným znamením radostného znovupoznání „mateřské“ osoby. S významem: „Vítám tě, mám tě rád, je mi dobře, když jsi tu!“

Napsal/a: Zdeněk Matějček