Určitě to znáte, seznámíte se, zamilujete se a představujete si společný život, ve kterém jste stále šťastní. Ale skutečnost je jiná…
Se svým partnerem jsem už skoro 9 let. Máme dvě krásné, zdravé děti, ale nějak se mezi mámi vytratil ten vztah dvou lidí, kteří se mají rádi. Jako bychom zapomněli na sebe a stali se pouze rodiči. Já mám problém s komunikací. Mí rodiče se stále jenom hádali, řvali, nadávali. A já, místo abych se hádala – mlčím. Já vím, že je to špatné řešení, ale asi mám v sobě nějaký blok, přes který neumím přejít. Můj partner mi říká, že se se mnou nedá mluvit, protože začnu brečet a stejně mu nic neřeknu. Tak se mnou o problémech raději mluvit přestal.
Není mi jedno, kam náš vztah spěje. Já vím, že je to člověk, se kterým chci být, ale nejsem si jista, jestli to chce i on. Vím, že nás má rád. Děti miluje, pro rodinu udělá vše. Jenom kdyby nebylo tolik starostí – náročná práce, špatná finanční situace, další práce kolem domečku. Starosti se nakupí, problémy se spojí a je jedno, že hlavní problém je jinde, už se to sype.
Nejsme manželé, v to už ani nedoufám. Na svatbu peníze nejsou a ani nebudou. Svého partnera miluji, kdyby se mě ještě před půl rokem zeptal, jestli si ho vezmu, neváhala bych s odpovědí. Teď už nevím, ale ne proto, že si nejsem jistá svými city k němu, ale proto, že nevím, jestli by to on opravdu chtěl. Nechci se vdávat, protože se to očekává, ale proto, že to chceme – oba.
Partner říká, že je důležitější, jak dlouho spolu lidé jsou, ne jestli na to mají papír. Já s ním souhlasím, ale která žena nechce zažít ten den, kdy se cítí jako princezna?
Teď to není moc fajn, přítele nic nebaví a není šťastný. Já se opravdu snažím, ale někdy už nevím, co mám dělat. A že brečím? To je proto, že mi není jedno, co se děje, chci přítele, který bude šťastný, a ne zjistit, že ho nic netěší, dokonce ani sex. Otázkou však je, jestli ho netěší pouze se mnou.
Nenechte Váš vztah zešedivět. Nic není zadarmo a pěkný vztah už vůbec ne. Na vztahu se musí pracovat každý den. Ne jenom jeden, ale oba dva. Vztah je o dvou lidech, co se mají rádi, i když to tak občas nevypadá. Spolu zvládnete víc než sami, proto jste dva. A ve dvou se to přece lépe táhne.
Napsal/a: nuninka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)
Holky,děkuji za povzbuzení.Já vím,že komunikace je důležitá.Jenom ne vždy to je tak jednoduché.V žádném případě neházím flintu do žita,nic nevzdávám.Já vím,že je to člověk se kterým chci zestárnout.Jenom jsem si potřebovala trošku ulevit,znáte to vypovídat se,třeba nejlepší kamarádce.Bohužel ta moje bydlí v jiném městě.S tím komunikačním blokem nemám problém pouze já.Přítel byl zvyklý řešit vždy problémy sám,takže kolikrát chodím i tři dny než z něho něco dostanu.Ale momentáně je krize zahnána a doufám že na dlouho.
Takže holky díky všem za povzbuzení.
Nuninko, úplně tě chápu, ale holky mají pravdu, člověk se musí snažit o vztah bojovat, sedět na zadku a plakat, to chlapi opravdu nemají rádi, zkus ho nějak překvapit, něco dobrého uvař, nastroj se, zkus se usmívat, zajímej se, co bylo v práci, komunikujte!!! Protože jak ztratíte tohle, je konec! Problémy jsou všude, a většinou právě ukážou, jak je vztah silný, málokdy krizi vydrží chlapi, ale je to jen má zkušenost a názor. Většinou sami poznají, že utíkat jinam nemá smysl. Vydrž to, pokud je přítel spolehlivý, má tě rád a je hodný k dětem, neznič vztah sebelítostí a pláčem. Bude zase dobře, uvidíš!
Nuninko…. jo jo, vůbec to není jednoduché…. ale nic krásného není snadné a za to krásné a dobré se musí bojovat. Taky ti nebudu vůbec radit – jen chci říct: jsme s manželem 13 let (+ 4 roky vztahu) a těch krizí taky pár bylo. Ale i přes ty krize jsme neměli pochybnosti (troufám si mluvit i za manžela), že jsme stvoření jeden pro druhého a že k sobě prostě patříme. Vztah se opravdu musí budovat každý den – hezké slovo, pohlazení, společná večeře…. někdy se to na nás taky sype, málo peněz, hodně práce, starostí, nemocné děti, občas pocit stereotypu, nudy…. je to všude. Ale opravdu se musí o problémech mluvit, spolu si sednout, probrat to, povídat si, znovu se naučit spolu smát. Pokud tě tohle všechno trápí, JE POTŘEBA o tom spolu mluvit, věcně, všechno pořádně probrat – a možná budeš překvapená, jak pak všechno půjde samo. Moc moc vám oběma držím palce, abyste to dokázali a zvládli!
Nuninko myslím,že nemá cenu zavírat oči a čekat na velká gesta od manžela o tom jak moc Tě miluje. Na čele to napsané nemáš a to je pak těžko. Řekni si o romantickou večeři,řekni si o milé slovo,řekni si o růži.
píšeš,že souhlasíš s partnerstvím,ale zároveň se chceš vdát. Dost iluzí,prosaď si svá přání.
Žiješ jen jednou. I kdyby se Váš vztah rozpadl za 10,20let tak dnes budeš šťastná. Protože čekat a čekat a pak být zklamaná,že ten život sis představovala jinak,je lepší si o to říct,promluvit si spolu. K
…v dobrém i zlém…Ona je v tom velká pravda. Lidé se dnes rozcházejí (rozvádějí), jak na běžícím pásu. Lidé si dnes opravdu málo povídají o svých problémech, raději než uzdravit svůj život v partnerské (manželské) poradně, tak jej odhodí jak zmačkaný papír. My jsme s manželem 12 let (6 let svoji) a „krize“ se tu a tam nějaká objevila, ale jsme „stateční“ a pereme se s tím jak se dá. Máme skvělý vztah, dokážeme se stále něčím překvapit, probrat své problémy a ať se to zdá jako banalita – umíme se spolu smát.
Milá Nuninko,
jednoznačně s Vámi souhlasím,partnerství není opravdu jednoduché,ale určitě mi dáte za pravdu,že každé partnerství či manželství prochází občas kryzí.Jenže jde o to,nějak to řešit a nemyslím si,že řešením je pláč a sebepodcenování,tím partnerovi asi nepomůžete,i když sama to také nemáte určitě jednoduché.Píšete,že vztah je o dvouch lidech a vše se zvládne ve dvou lépe,to určitě ano.Ale musí tam být komunikace,aby se potom nestalo,že každý jede sám za sebe,vztah zevšední,problémi se kupý.
Nechci Vám udělovat rady,na to nejsem odborník,jen říkám svůj názor a ten zní:Zkuste zasunout Váš blok někam hodně daleko a mluvte,mluvte,mluvte!O problémech,radostech i blbostech,jen mluvte.Uvidíte,že se Vám ulevý,ale určitě nejen Vám.A na krásné chvíle ve dvou nemusíte být manželé ani milionáři.
Zkuste třeba jen překvapit partnera maličkostí,např.optimismem.Držím moc palečky ať vše co nejrychleji překonáte.
Mobile Sliding Menu