O ženění a hledání (těch pravých)

Jako odlehčení běžela ve zprávách reportáž z mateřské školky na téma „Co bych si jednou v životě přál(a) dokázat“. Jeden klučina způsobil chichotání u malých slečen a hlasitý smích a chytání se za hlavu u kluků (kde se to v těch chlapečcích bere:) Jeden z jejich řad totiž prohlásil, že by se chtěl dobře oženit:) Přemýšlím, jak k tomu dospěl:):)

Nu, co by napadlo Vás v pěti letech:) A schválně, co Vás napadá teď, když už jste velcí:) Když jste malí, je strašně těžké „něco“ z těch všech možností vybrat. Připadá Vám, že je nekonečno možností a Vy (ještě:) můžete chtít cokoliv. No, a když jste velcí? Můžu mluvit jen sama za sebe. Spousta mých přání časem prostě vyšuměla, některá se vyplnila:) …. a já dnes s tím malým klukem prostě souhlasím:) Nejenže nechci být kosmonautem, popeláře, vyvažečem žumpy (přání mého bratra v MŠ:), ale také mě nenapadá chtít třeba vyhrát ve sportce. Né, že bych to nebrala! Tak to prrrrrrrrr:)..Ale použít to na přání mi připadá škoda:(. A přání, která můžu ovlivnit, to už nejsou přání, ale plány… A těch mám hodně…a to je dobře, protože je důležité si něco plánovat, přát, „něco“ chtít…

Ale abych se vrátila k přání toho chlapečka! Vážně si myslím, že je důležité „dobře se oženit“ (vlastně vdát:)… prostě potkat toho pravého (pravou) je vážně výhra a já vím, že člověk má dnes nepřeberně možností se realizovat… v práci, koníčcích…ale zkuste pak přijít domů, kde se doma být necítíte…Strašně moc se mi líbil příběh čtenářky nějakého časopisu (tuším Vlasta, ale opravdu nevím, četla jsem to snad ještě na gymplu, takže uznejte – je to moře let:)… děti vyrostly a ona se vracela s manželem z dovolené od moře, po letech samotní – jen oni dva, příjemně odpočatí, spokojení, pohoda… postávali oba na letišti, kolem procházela spousta krásných opálených holek…a její manžel prohlásil: „Víš, kdybych si dnes mohl vybrat…já bych si Tě i dnes klidně vzal znovu!“ Já vím, možná to zní jako banalita…ale mě takové „věci“ vážně „berou“:) Jsou to vlastně „věci“, slova, vyřčené jen tak…mimochodem…člověk ani neví, jak je vysloví…ale mně (už možná navždy?) utkví v paměti…a je strašně příjemné, když je někdo říká zrovna Vám…

PS: „Dobře se oženit“:)…. tak nevím, možná tato fráze dnes zrovna „neletí“, ale co Vy? Našli/y jste tu pravou/toho pravého? Tak to Vám vůbec nezávidím! Já totiž také…Pokud však hledáte toho nejlepšího mužského na světě..tak už ho nehledejte, mám ho totiž doma já!:) Ale to je asi slovo do pranice, že?:)

PS2: Já jen….že je dobře, jestli si to také myslíte..:)