O ženění a hledání (těch pravých)

Rubrika: Partnerství a vztahy v rodině

1191490_wedding_dayJako odlehčení běžela ve zprávách reportáž z mateřské školky na téma „Co bych si jednou v životě přál(a) dokázat“. Jeden klučina způsobil chichotání u malých slečen a hlasitý smích a chytání se za hlavu u kluků (kde se to v těch chlapečcích bere:)

Jeden z jejich řad totiž prohlásil, že by se chtěl dobře oženit:) Přemýšlím, jak k tomu dospěl:):)

Nu, co by napadlo Vás v pěti letech:) A schválně, co Vás napadá teď, když už jste velcí:) Když jste malí, je strašně těžké „něco“ z těch všech možností vybrat. Připadá Vám, že je nekonečno možností a Vy (ještě:) můžete chtít cokoliv. No, a když jste velcí? Můžu mluvit jen sama za sebe. Spousta mých přání časem prostě vyšuměla, některá se vyplnila:) …. a já dnes s tím malým klukem prostě souhlasím:) Nejenže nechci být kosmonautem, popeláře, vyvažečem žumpy (přání mého bratra v MŠ:), ale také mě nenapadá chtít třeba vyhrát ve sportce. Né, že bych to nebrala! Tak to prrrrrrrrr:)..Ale použít to na přání mi připadá škoda:(. A přání, která můžu ovlivnit, to už nejsou přání, ale plány… A těch mám hodně…a to je dobře, protože je důležité si něco plánovat, přát, „něco“ chtít…

Ale abych se vrátila k přání toho chlapečka! Vážně si myslím, že je důležité „dobře se oženit“ (vlastně vdát:)… prostě potkat toho pravého (pravou) je vážně výhra a já vím, že člověk má dnes nepřeberně možností se realizovat… v práci, koníčcích…ale zkuste pak přijít domů, kde se doma být necítíte…Strašně moc se mi líbil příběh čtenářky nějakého časopisu (tuším Vlasta, ale opravdu nevím, četla jsem to snad ještě na gymplu, takže uznejte – je to moře let:)… děti vyrostly a ona se vracela s manželem z dovolené od moře, po letech samotní – jen oni dva, příjemně odpočatí, spokojení, pohoda… postávali oba na letišti, kolem procházela spousta krásných opálených holek…a její manžel prohlásil: „Víš, kdybych si dnes mohl vybrat…já bych si Tě i dnes klidně vzal znovu!“ Já vím, možná to zní jako banalita…ale mě takové „věci“ vážně „berou“:) Jsou to vlastně „věci“, slova, vyřčené jen tak…mimochodem…člověk ani neví, jak je vysloví…ale mně (už možná navždy?) utkví v paměti…a je strašně příjemné, když je někdo říká zrovna Vám…

PS: „Dobře se oženit“:)…. tak nevím, možná tato fráze dnes zrovna „neletí“, ale co Vy? Našli/y jste tu pravou/toho pravého? Tak to Vám vůbec nezávidím! Já totiž také…Pokud však hledáte toho nejlepšího mužského na světě..tak už ho nehledejte, mám ho totiž doma já!:) Ale to je asi slovo do pranice, že?:)

PS2: Já jen….že je dobře, jestli si to také myslíte..:)

Napsal/a: jaholka

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)

  • já tu nedávno napsala článek, o mém manžílkovi, že mi nepomáhá a sedí u PC, ale za se na druhou stranu ho i tak miluju, je doma s náma, když mu dám holky na hlídání – hlídá – i když s nimi nejde ven i tak je s nimi…. do hospody chodí jen občas – dozvědět se nějaké novinky, které mi pak doma říká…..
    Miluju ho i dneska, 3 roky jsme spolu chodily, a teď to v srpnu bude 7 lket co jsme se vzali – krize byly, a budou, ale máme se rádi, máme dítka, zvířátka a plno plánů do budoucna…..

  • kristýna

    Já jsem si vždycky říkala, že se nikdy vdávat nebudu. Jenže pak jsem jednoho dne zabrousila na internetový pokec a seznámila se. Dělilo nás sice asi 100 km, ale to nás neodradilo a začaly se scházet. Po roce jsme se vzali a teď jsme svoji 4 roky, máme dva krásné kluky a i když je můj manžel o 9 let starší než já, tak bych ho nevyměnila za žádnýho jinýho. Sice mě občas štve, tak asi jako já jeho, ale milujeme se a to je důležitý. V každým vztahu je něco, není to nikde úplně dokonalý.

  • Občas si také říkám, že toho pravýho mám já :o)
    Letos spolu oslavíme = 11let od začátku, co jsme se sťukli,
    10let co spolu bydlíme a
    3leté výročí svatby
    Na naší svatbu také rád vzpomíná náš Martínek, kterému jsme tak umožnili také zažít tu slávu a strašně rád si prohlíží svatební fotky.
    Pravý ideální chlap asi není, si myslím-na každém se trochu nějakého šrámu najde, ale i tak bych ho nevyměnila :o)

  • Já jsem taky našla toho pravého. Ťuk, ťuk, ťuk. Doufám, že mě z toho něco nebo někdo někdy nevyvede! Ne fakt, jsme spolu od 18, manželé budem 3 roky a máme krásnou dceru, která je naše sluníčko. Takže co víc si přát? Jen aby jsem byli spolu tak šťastní jako doteď napořád, dokázali se vždycky vypořádat s problémy a byli zdraví.Přeju všem, aby taky našli spřízněnou duši a byli šťastní!!!!!

  • Anonymní

    Cekala jsem na to ho pravyho do 21 let. Ne ze bych do te doby nemela zadne lasky a vztahy,ale vsechno to bylo jenom platonicke. Opravdu jsem cekala na toho prince na bilem koni. Ted uz jsem s nim 6 let,mame dve princatka,ale presto jsme se nevzali a ani to neplanujeme. Kazdy se nas pta,kdy bude svatba. My pokazde odpovime,ze nikdy a pak samozrejme nasleduje otazka PROC? Jenze to my sami nevime,ale ani nevime proc by mela byt. A tak jsem se dvema detma neustale slecna,ale zamilovana.
    Monika

  • Jaholko moc hezký článek.Já jen teď uvažuju,co to znamená nejlepší mužský na světě.Každá z nás má přece svůj ideál,a to co se líbí jednomu,nemusí se líbit druhému,jak už to tak bývá.Ale musím napsat,že i já mám skvělého muže a pro mě toho nej na světě.Je hezké mít to o kom říct.Vzala jsem si svou první lásku,se kterou jsem chodila do jedné třídy už na základce.Chodit jsme spolu začali když nám bylo patnáct a manželé jsme 3 roky a kousek.Přežili jsme rok vojny,máme spolu dvě krásné děti a milujeme se,co víc si přát.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist