Vyjádření pocitů začíná slovy vyjadřujícími naše emoční hnutí, například: “mám rád…“ nebo “líbí se mi…“, či “nemám rád…“, “nelíbí se mi…“. Vlastní pocity můžeme vyjadřovat buď k charakteristikám, které se netýkají partnera (např. “nejraději mám slepičí polévku“, “baví mě poslouchat Cohena a číst psychologické romány“, “nemám ráda dopravní zácpu, dělá se mi v ní špatně“), nebo přímo komentovat jeho charakteristiky nebo chování (“líbí se mi, když se mě dotýkáš“, “nelíbí se mi, jak se teď na mě mračíš“).
Pro mnohé z nás je nejtěžší si svoje pocity vůbec uvědomit a rovnou je neinterpretovat. Tedy ujasnit si, že “mám na něj zlost“, nikoli si to interpretovat tak, že “mi to dělá naschvál“. Když si svůj pocit jasně uvědomím, mohu ho vyjádřit. Je dobré uvažovat o dopadu na city druhého člověka, ale v zásadě, pokud vyjadřují vlastní pocity a nikoli hodnocení druhého, není důvod k tomu je blokovat, pokud není partner přecitlivělý. Máme plné právo na své pocity, a pokud se někoho dotknou, jsou to také jeho pocity, na které má právo. Proto je možné říci partnerovi: “Mrzí mě, že jsi nezaregistroval moje nové šaty“ a nezní to ani jako agrese, ani jako sebeponížení. Pokud však “nevšimnutí si šatů“ interpretujeme: “To u jiné by si jich všimnul, mě si nevšímá, protože už o mě nestojí, protože jsem přibrala, to kolem té své sekretářky se točí jinak!“, nejde o vlastní pocit (“mrzení“), ale o interpretaci situace. Pak můžeme v afektu říci: “Úplně na mě kašleš, zajímají tě jenom ty děvky od vás z práce!“ To partnera naštve, zejména když nemáte pravdu.
Řada lidí má obavy partnerovi upřímně vyjádřit vlastní pocity. Jsou závislí na souhlasu druhých. Bojí se, že kdyby partner vyjádřil nesouhlas, dostanou se do trapné situace. Jejich řeč je pak nekonkrétní, velmi obecná, často nesrozumitelná a jalová. To se týká jak pozitivních, tak negativních pocitů. Pozitivní raději neříkají, protože co kdyby na ně partner nezareagoval komplementárně? Třeba na “je mi s tebou dobře“ by neřekl nic. Nebo na “miluji tě“ by se otočil a šel se podívat do ledničky. To by si tedy zadali! Jak to, že on to neříká také? Vlastní sebevědomí by se hroutilo. Svobodným a nezávislým lidem obvykle nedělá problém své kladné či záporné pocity vyjádřit. Jak se dají vyjádřit vlastní pozitivní pocity? Velmi jednoduše, například:
- Jsem s tebou šťastná.
- Je mi s tebou dobře.
- Těší mě to.
- Mám z toho radost.
- Líbí se mi to.
- Mám radost z toho, jak hezky mluvíš o dětech.
Pokud jde o vyjádření negativních pocitů, nesmělí lidé s malou sebedůvěrou rovněž raději neříkají nic. Pokud to nejde jinak, aby dosáhli svého, snaží se partnera oblomit, získat jeho soucit nebo apelovat na jeho morálku. Vlastně manipulují ze strachu z odmítnutí. Naopak lidé, kteří jsou schopni dobře vyjadřovat vlastní pocity, jsou s partnerem velmi osobní a jejich řeč je přímá a konkrétní.
Cvičení: Vyjádření pozitivních a negativních pocitů k partnerovi
Do deníku si napište seznam vlastních pozitivních a negativních pocitů, které chováte při různých příležitostech ke svému partnerovi. Napište, jak by to znělo, kdybyste tyto pocity sdělili (např. “teď jsi mi udělala velkou radost“, “mám tě moc rád, Mirko“, “jsem ráda, že tě mám, Pavle“, “mám radost, že tě to se mnou těší“, nebo naopak “štve mě, když si často naříkáš“, “nelíbí se mi, že chodíš domů tak pozdě“).
Pozor, nejde o hodnocení druhých (hodnocení je např. “jsi výborný otec“ – chybí tu sdělení pocitu). V následujícím týdnu v přiměřené situaci alespoň dvakrát vyjádřete pozitivní pocit a jedenkrát negativní pocit ke svému partnerovi. Výsledek včetně jeho reakce si zaznamenejte.
Napsal/a: Ján Praško
