Mno, já Vám nevím… Odpověď mojí maminky si můžete spočítat na prstech jedné ruky. Tedy necelé:) Moji rodiče mají čtyři děti. Spolu:) Připadá Vám to také moc? A což teprve v dnešní době, připadá vám normální (definuj normální:) „pořídit si“ čtyři a více dětí?
Bydleli jsme na vesnici zahradou, měli postupně dvě auta (škodovky), čtyři děti (taky postupně:) naše také něco stály, rodiče chodili oba do práce a protože nás nechtěli nechávat samotné, chodili na směny, peníze asi nic moc… Když se na to dívám takto zpětně, někdo z Vás by mohl říct, že jsem měla asi docela těžký dětství 🙂 – žádné rifle, walkmany, ale ani magneťák, značkový věci… Ale já si z dětství odnáším úplně jiný pocit – vždy jsem si myslela, že jsme to byly my, komu ostatní děti záviděly, a to naše rodiče, bylo jich u nás vždy plno (těch „cizích dětí“). Táta nám vymýšlel spoustu masek, loutkové divadlo, výlety. Sice žádný oběd v restauraci, ale ráno ke snídani čerstvé koláče, které nám přes noc, když nemohl, spát upekl…Já vím, namítnete, že tenkrát byly děti jiné, teď je jiná doba… Opravuji – říká se těžká doba! Ale vážně jste někdy slyšeli, že by někdy byla lehká doba? Moje mamka na nás hodně šila, vyšlo to levněji a máte pravdu, tenkrát nebyla spousta věcí k sehnání… Já to už někde psala – se sestrou nás na ulici lidé zastavovali a ptali se, kdeže jsme k tomu oblečení přišly… Dodneška si vzpomínám, jak jsme měly jezdit plavat, ale nebyly na nás plavky. Mamka sedla ke stroji a ušila ….a byly vážně super:) Já vím, dnes je „ta“ jiná doba:)… Mám o dost mladší sestřičku (narodila se, když jsem chodila už na gympl) a přestože je jiná doba, docela se v ní poznávám. Naši jsou teď na tom finančně jistě lépe, asi by sestřičce mohli pořídit spoustu módních novinek:), ale myslím, že ona je tak nějak normální:)… a stejně jako mně se jí nelíbí kluci pro značkové tričko, ale protože jsou chytří:) Je pravda, že když jsem byla dítě, peněz jsme asi moc neměli, ale já jsem si vážně nikdy nemyslela, že jsme chudí. Hlavní důvod je asi ten, že naši si nikdy nestěžovali, nelitovali se… Zkrátka měli, co chtěli. Dokonce je podezřívám, že si nás pořídili schválně:)
Jenže! Na druhou stranu nemám ráda zdůvodňování poklesu porodnosti sobeckostí a pohodlností…Fakt, že má člověk pět dětí je opravdu důkaz nesobeckosti?:) Budu mít pět děti, ale nebudu moci pracovat, protože s pěti dětmi těžko seženu práci a v České republice otec s průměrným platem rodinu prostě neuživí… Ale jistě! Je tu varianta, že bude vydělávat pořádné peníze, ale potom ho asi dětí moc neužijí, že?
Možná, že si oba předchozí odstavce protiřečí, ale já tak nějak tápu a hledám kompromis…možná doufám, že mi poradíte..:)
Když se sestřenice ptala mé babičky, proč měla tolik dětí (šest), babička podala poměrně jednoduché vysvětlení: „Běž se zeptat dědečka!“:) Ach jo…kdyby to bylo tak jednoduché…
Moje kamarádka se tak dlouho rozhodovala pořídit své dceři sourozence, až to posléze vzdala s tím, že jedináček má také své výhody… Nicméně jí přeci jen před třemi lety pořídila sestřičku… Kamarádce umřel bratr a jí tak nějak doklaplo, jak jí na něm záleželo (Co to píšu! Záleží!) a něco podobného chtěla „dopřát“ i své dceři…
Takže Vám (a sobě!:) přeji, ať máte (a můžete mít) dětí, kolik chcete!:)