Na počátku vztahu se snažíme být správným člověkem a jednat tak, abychom udělali dobrý dojem. Nakonec se nám však bude zdát, že je to příliš pracné a znervózňující. Má-li se zrodit opravdová láska, musíme být opravdoví. Poslechněte si rozhovor asi pětatřicetiletého muže s poradcem…
„Začnu ji kriticky pozorovat a hledám na ní chyby nebo s ní jednám odměřeně.“
„To určitě pomáhá.“
„A co mám dělat?“
„Neuvažoval jste někdy o tom, že budete upřímný?“
„Myslíte, že jí mám říct, že to s ní myslím vážně a že se bojím?“
„Co by se stalo?“
„Odmítla by mě.“
„Kvůli tomu, že se chováte přirozeně?“
„No… ano.“
„Tak to byste měl štěstí, ne?“
„Cože?“
„Ušetřil byste si celé měsíce vodění za nos! Pokud se jí nelíbíte takový, jaký jste, je lepší, abyste se to dozvěděl rovnou. Ta dáma nemá žádný vkus!“
(smích) „Ale na druhou stranu – třeba to pochopí!“
„A v tom případě uděláte velký pokrok.“
Na začátku všeho je tedy malá sebedůvěra. Je to stará fráze, ale je to pravda. Nejdříve musíte mít rádi sami sebe, teprve potom vás začnou mít rádi druzí lidé. Jedna krajnost je nezájem o druhé, druhá krajnost je zoufalá snaha zavděčit se za každou cenu, ale mezi nimi vede zlatá střední cesta. Po té byste měli kráčet!
Lidé neustále mluví o svých citových „potřebách“. Slovo „potřeba“ používáme zbytečně často. Každý člověk potřebuje vzduch, vodu, přístřeší, potravu a příležitostné objetí. Všechno ostatní je „požadavek“.
Neoddávejte se dětinským falešným představám typu „Bez ní se zhroutím“ nebo „Jestli mě nebude milovat, umřu“. Zasmějte se sami sobě a zanechte melodramatických úvah.
Chování ve vztahu se skládá ze dvou fází, které připomínají pohyb na houpačce. Když se zhoupneme vzad, nasloucháme vlastním pocitům a přáním. Když se zhoupneme dopředu, vyjadřujeme své názory a sledujeme, jak na ně reaguje partner. Žádejte to, co chcete, a poslouchejte, co chce partner. Měl by z toho povstat nekonečný a snad i příjemný dialog. Při každém novém setkání – na sklonku pracovního dne, který jste strávili odloučeně, nebo když se ráno probudíte – hledejte, co se změnilo. Vypadá váš partner unaveně, energicky, zaujatě, spokojeně? Možná budete muset vyjasnit „nedokončené záležitosti“, které zůstaly během dne nevyřešené, a teprve potom můžete navázat kontakt. Partner může být třeba i rozlícený, ale ne na vás! Když necítíte neustálou potřebu blízkosti, nic nepředstírejte. Ponechte si prostor, buďte od sebe oddělení. Blízkost je periodická záležitost. Lidé se zcela odlišnými zájmy k sobě často bývají velmi vřelí, když se sejdou.
Dokonce i uspořádání vašeho domu může být ku prospěchu, nebo na překážku vašemu vztahu. Postavte křesla proti sobě, nikoli vedle sebe před televizi. Máte-li děti, postavte si do ložnice gauč, abyste měli místo pro rozhovory v soukromí. V ideálním případě by každý člen rodiny měl mít svůj pokoj, kam se může uchýlit a trávit tam čas podle vlastní představy. Čím více máme prostoru k samostatnému životu, tím bližší si můžeme být.
Romantika může prostupovat celou společně strávenou dobu. Přátelství, povzbuzení, společná radost, ba dokonce i rozmíšky a hádky během celého dne přispívají k tvorbě napětí, které se dříve nebo později musí uvolnit. Dokonce i hádky a mrtvé body v diskusi mají svou sexuální složku. Takzvané hašteřivé ženy ve skutečnosti chtějí, aby jejich manžel pod pantoflem zaujal nějaké stanovisko. Je vzrušující mít někoho, kdo s vámi nesouhlasí, ale přesto jste pro něj nesmírně přitažliví. Vlídnost, ohleduplnost a sdílená práce znamená, že vám zbývá více energie na lásku.
vydal Portál, 2006
Napsal/a: Steve a Sharon Biddulphovi
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
Zajímavý článek, díky za vytáhnutí na světlo.
Myslím, že upřímnost je důležitá a nějaké společné zájmy či představy o životě také. Nevím co je důležitější, bez společných zájmů si fungující vztah představit dokážu, bez upřímnosti (nebo alespoň snahy upřímní být) ale nikoli.
ŘEKLA BYCH ŽE DŮLEŽITĚJŠÍ JE MÍT S PARTNEREM NĚJAKOU SPOLEČNOU ČINNOST,KTERÁ OBA BAVÍ. ČÍM JSOU ROZDÍLNĚJŠÍ ZÁJMY TÍM HŮŘ SI BUDOU ROZUMĚT.