Pravda je v naší společnosti braná jako něco absolutně pozitivního. Je ale možné, že nám pravda někdy škodí?
K napsání tohoto článku mě vedlo několik dotazů v poradně na iDnesu i jinde na netu, kde se muži ptají, co dělat s manželkou, která neúměrně žárlí, kterou nic nebaví a která nemá chuť na sex. A také podobné dotazy žen, které neví, co s manželem, který o ně jeví málo zájmu, který je často v hospodě či jinde s kamarády. Všichni tito lidé se ptají, co mají s partnerem dělat. A aby dostatečně popsali svůj problém, vyjmenují, co všechno jejich partner dělá špatně, jak se mění k horšímu a jak už to není, co bývalo. A všichni mají určitě pravdu. Nevěřím, že by si někdo takové problémy chtěl vymýšlet.
Poradkyně na iDnesu, která je pro jistotu podepsaná jen křesním jménem (možná smyšleným) pak začne řešit, proč partner dělá takové nepěkné věci a jak ho změnit (vyléčit). Samozřejmě, že v každé odpovědi je napsané, že je nedostatek informací a že v některých případech by to chtělo ambulantní léčbu.
Co když ale řešením není hledat způsob, jak partnera vyléčit? Co když je řešením změnit sám sebe, dát svému partnerovi víc toho, co potřebuje ke štěstí a k tomu, aby fungoval tak, jako před lety? Jak to ale udělat, když tazatel nic nedělá špatně a má spoustu důkazů o tom, že má pravdu v tom, že problém není na jeho straně?
Jde to. Stačí se vzdát všech svých pravd a důkazů. Neřešit, kde problém vznikl a kdo je viníkem. Hlavní problémem partnerských vztahů totiž není chování jednoho z aprtnerů, ale nedostatek lásky, kterou si člověk nemusí zasloužit svými činy. Pokud očekáváme, co a jak bude partner dělat a nejlíp, ještě podvědomě očekáváme, že se to určitě nestane, krásně si zaděláváme na to, že nám naše očekávání partner splní. Zklame nás přesně tak, jak jsme to očekávali a potvrdí nám naši pravdu.
Na každém je, jestli se bude držet své pravdy, kterou si denně potvrdí, nebo zda dokáže překonat sám sebe. Obnovit bezpodmínečnou lásku ve vztahu, který je zatížený spoustou let nejrůznějších zklamání, není nic jednoduchého. Já si ale myslím, že stojí za to vzdát se pravdy pro něco vyššího. Pro lásku a šťastný život. Vzdát se pravdy totiž nemusí zákonitě znamenat život ve lži.
Na závěr bych rád vyjádřil obdiv všem lidem, kteří nepotřebují mít pravdu. Obdivuji každého, kdo místo předložení důkazu své pravdy udělá radši krok k tomu, aby on a jeho nejbližší mohli být aspoň o malinko šťastnější než dřív.