Měli ještě jedno volné místo u stolu…

Rubrika: Partnerství a vztahy v rodině

Dagmar Zezulová si našla právě tuto odpověď jako reakci na typickou otázku, kterou pokládají snad všichni lidé, se kterými jsou pěstouni v kontaktu a sami pěstouny nejsou – tj. Proč jste do toho šli, proč jste přijali do rodiny další dítě nebo děti, jaké jste k tomu měli důvody? Je to jednoduchá odpověď, která umožní udržet konverzaci na lehké úrovni – prostě měli ještě jedno volné místo u stolu a tím to může být všechno vlastně vyřízeno. Přečtete-li si ale tuto knížku, zjistíte, že to bylo nejenom volné místo u stolu, ale i v srdci a životě a to u všech lidí v úzké i široké rodině Zezulových.

V roce 2006 vyšlo první vydání této knihy „Domov je místo, odkud tě nevyhodí“, které vzniklo z článků postupně uveřejňovaných na serveru rodina.cz a věnovalo se především dětství vlastních i přijatých dětí. Nicméně rodinná situace se nadále vyvíjela, a pokud někdo píše o přijatých dětech, nedá se zřejmě říci, že je něco u konce. Takže v roce 2012 vydalo nakladatelství Smart Press druhé doplněné vydání této knížky s názvem „Domov je místo, odkud tě nevyhodíAni, když vyrosteš“, které popisuje po období dětství také složité období dospívání přijatých dětí. V době mezi prvním a druhý vydáním založila autorka také sdružení Děti patří domů a stala se velmi činnou v oblasti pěstounské a hostitelské péče.

V knížce se čtenáři postupně seznámí s důvody a úvahami, které vedli rodiče k rozhodnutí rozšířit rodinu o děti z dětských domovů. Autorka popisuje uzrávání rozhodnutí, reakce okolí  a pak přijetí prvního dítěte a sžívání rodiny s ním a s dalšími dětmi. Jako první přišla do jejich rodiny osmiletá Gábinka, po ní následovala čtyřletá Saša, pak desetiletá Šárka, na krátký čas také Johanka, která pak byla  vrácena zpátky a jako poslední přišel už skoro dospělý Filip. Kromě těchto přijatých dětí, vyrůstají v rodině i dva biologičtí synové – Dominik a Daniel.

S prvním pěstounským dítětem, s Gábinkou,  si rodina zvyká  na zvláštnosti dětí, které vyrůstají v DD – třeba zvláštní způsob jídla, kdy hltají úplně všechno, drobné krádeže, kdy vlastně nechtějí krást, ale jenom vlastnit, neustálý hlad po pochvale, který vede k čistě účelovému chování, které pochvalu zajistí a tak podobně. S dalším pěstounským dítětem, se Sašenkou, si rodina zvyká na dítě se spoustou diagnóz a nálepkou „těžce výchovně zvladatelné“ a pomalu se seznamuje se zcela jiným přístupem ke světu a životu, s přístupem, který nakonec vede k diagnóze vysoce funkčního autismu. S dalším přijatým dítětem, se Šárkou, se rodina rozšiřuje o romské etnikum a uvědomuje si, že poloromské dítě v bílé rodině nepatří vlastně do žádného etnika, pro romy je moc světlé a pro ostatní moc tmavé…

Na některých stránkách přímo z knihy čiší rodinná pohoda a soudržnost – popis jejich rodinných žertíků,  večerních sešlostí, společně strávených svátků, dovolených, vymyšlených pohádek a básniček a dětmi natočených filmů je přímo ukázkou štěstí a radosti.

Na některých stránkách ale z knihy naopak cítíme hluboké zoufalství a smutek a někdy i trochu rezignace – složité problémy  dospívajících přijatých dcer, útěky z domova, zvláštní přístup k druhému pohlaví, odchody k pochybným partnerům, vyhazov ze školy, prohlubování rozdílu mezi autistickou Sašou a ostatními dětmi, je toho hodně, co musí pěstounská rodina zvládnout.

Celou knihou se v podstatě prolínají autorčiny úvahy o životě a pěstounství vůbec, úvahy, které si jistě přečte ráda každá pěstounka nebo žena, která o pěstounství uvažuje a které si jí také určitě honí hlavou – jak je to z láskou k přijatým dětem, jak je to se vztahy mezi „sourozenci“, jak je to s odměnou za pěstounství a jak se k ní postavit, jak přistupovat k reakcím okolí, jak najít vztah k biologickým rodičům přijatých dětí, jak s nimi mluvit o jejich minulosti a řešit citlivá témata a mnoho dalšího.  Některé rady ale ocení i zcela nepěstounští rodiče  – například pravidla soužití pro puberťáky nebo tzv. veřejně prospěšné práce (což jsou domácí práce vykonávané dětmi za drobnou úplatu), ty se budou jistě hodit všem.

Knížku Dagmar Zezulové by si určitě měli přečíst všichni, kteří o pěstounství uvažují, protože v ní získají mnoho inspirace, knížku by si měli přečíst i všichni ti, kteří už pěstouny jsou, protože v ní najdou mnoho útěchy a knížku by si měli přečíst i všichni ostatní, protože v ní najdou cenné a jinde nedostupné informace o pěstounských rodinách a dětech z dětských domovů.

Recenzi zakončím přáním samotné autorky:

„Pokud moje kniha pomůže jedinému dítěti, které by bez ní prožilo svoje dětství v ústavu, potom splnila svůj účel. Ostatním, doufám, přinese alespoň částečně představu o tom, jak se žije dětem v pěstounských rodinách“.

Domov je místo, odkud tě nevyhodí …. Ani, když vyrosteš

Vydalo nakladatelství Smart Press

Autorka: Dagmar Zezulová

Formát: 148 x 210
Vazba: V8a
Vyšlo: 21. května 2012
ISBN: 978-80-87049-50-1

Knihu Domov je místo, odkud tě nevyhodí …. Ani, když vyrosteš si můžete objednat například zde.

Prolistovat knihu si můžete také zde.


Nakladatelství Smart Press, s. r. o. vydává úspěšné původní české kuchařky s výjimečnou grafickou úpravou a atraktivními fotografiemi: např. Biokuchařka Hanky Zemanové, Bioabecedář Hanky Zemanové, Kuchařka Zpátky domů Hanky Michopulu, Kuchařka pro dceru Jany Florentýny Zatloukalové, Kuchařka pro báječné tchyně Heleny Chvátalové, Olivová kuchařka a Mořská (nejen) kuchařka z edice Jídlo jako lék.

Napsal/a: Zuzana Svobodová

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist