Mateřství mění identitu ženy

Lingvistka a psychoanalytička Julia Kristeva je letošní laureátkou ceny VIZE 97. Při její návštěvě Prahy jsme spolu hovořily o tom, jak ženu mění mateřství, o hledání identity uprostřed návalu emocí, které označuje za ženské bláznění. Přestože povědomí o důležitosti mateřství není v moderní kultuře všeobecně rozšířené, je základem civilizace, říká…

Ano, protože se žena rozštěpí mezi svou sociální roli a biologické projevy těhotenství. Toto rozštěpení můžeme najít už v některých renesančních obrazech, kdy vidíte Pannu Marii, která se ale nedívá na malíře nebo někam ven, její pohled je zaměřen dovnitř. To je velmi pěkná reprezentace toho, co se pokouším vysvětlit. Tato situace může vést k dvěma různým prožitkům. Můžete se buď dostat do silné deprese, to se děje obzvlášť po narození dítěte, neboť žena je v tuto chvíli zbavená své sociální identity a pohlcená tím, co se děje uvnitř ní. A tím druhým je až manické nadšení. Obě tyto polohy koexistují a střídají se. Když se objeví dítě, je to úplně nová zkušenost. Musíte si zvyknout na někoho jiného. On nebo ona je tady a obvykle to není tak, jak jste to očekávala, může to být katastrofa, může to překonat vaše očekávání, v každém případě tomu musíte přivyknout. Je to ale velmi důležitá situace. Jde o první setkání mezi jednou a druhou osobností, zde se zjevuje jinakost druhého daleko víc než v partnerském vztahu, neboť tam jde spíš o druh narcistického zrcadla.

Co považujete v takovou chvíli za nejdůležitější?

Objevení jiné osoby, kterou musím respektovat jako jinou a nechat jí možnost rozvinout se v jinou osobnost, než jsem já, se zjevuje v tomto primárním vztahu mezi matkou a dítětem. Toto je základ civilizace – respekt k ostatním. Snadno se to řekne, ale je to velmi komplikované. Matky mají často tendenci dítě ovládat, čímž mu překáží ve vývoji, nebo naopak sebe samu shledávat jako bezmocnou. Uznání jinakosti je velmi důležitý proces. Pokud je matka pozitivní, a velmi často také je, dítě si osvojí jazyk a je schopné přemýšlet. Jde mi o to, jak povzbudit ženy, aby získaly tuto optimální distanci, aby bylo možné předat jazyk. Mateřství je velmi komplexní zkušenost. Víte, že v poslední části feministického hnutí, které bylo vedeno Simone de Beauvoir, bylo mateřství shledáno jako podřízení žen patriarchálnímu řádu? Říkám to jen zjednodušeně a schematicky, ale toto je poselství, které z toho zůstává. V období sexuálního uvolnění spojeného s požadavkem o osvobození ženského těla bylo dosaženo zásadní emancipace ženské osobnosti. Mateřství tehdy bylo líčeno pomalu jako něco démonického.

A dnes?

Dnes se setkáváme s jiným fenoménem. Spousta žen touží otěhotnět. I ženy ze střední či vyšší třídy, ženy, které budují kariéru. Chtějí otěhotnět za jakýchkoli podmínek, pomocí umělého oplodnění, inseminace nebo donošení plodu jinou ženou. Ve Francii jsme ale nedávno zaznamenali i případy vraždy či zneužívání dítěte ženou, ne v sexuálním smyslu – ale matka například dá své dítě do lednice… Úkolem psychoanalytické pomoci je pokusit se pochopit, co se děje v ženské psychice, když je ženská osobnost konfrontována s rozmnožováním. Je to velmi komplexní situace. Jsme jedinou kulturou, myslím tím sekularizovanou, která postrádá diskurs, výklad obsahu mateřství. Když máte dítě, víte, že můžete zajít do lékárny, k doktorovi, ale co máte dělat, co je vaším úkolem, to nevíte.

Opravdu se o mateřství nikdo nezajímá?

V moderní psychoanalýze se o tom trochu hovoří, ale Freud se spíš zaměřoval na otcovskou roli než na mateřskou. Daleko víc se tímto fenoménem zabývala například Melanie Kleinová, ale ani to zatím nestačí. Povědomí o důležitosti mateřství není obecně rozšířené. Ve své klinické praxi jsem zaznamenala dva aspekty týkající se mateřské zkušenosti. Jedním bylo to, co Jacques André nazývá „la folie maternelle“ čili mateřské bláznění a druhým je, že lidská kultura je vlastně ženským břemenem, neboť žena předává jazyk a tím schopnost přemýšlet. Je třeba mít na mysli, že žena má během těhotenství v jistém smyslu rozštěpenou osobnost.

Jeden z dalších vašich závěrů zní: Pokud žena přijme roli matky, může dojít k sociální změně.

Toto je velmi důležitý sociální přenos kultury a tradice, protože ženy jsou křižovatkou mezi biologickým pokračováním lidského rodu a jeho symbolickým trváním. Pokud dokážu, aby se dítě osamostatnilo, ono je pak schopno mluvit jiným jazykem než tím mým, včetně cizího jazyka. Zároveň se mnou ale počítá a ví, že jsem tu a můžu s ním vše sdílet bez toho, že bych je potlačovala nebo se to snažila narušit. Je to velmi trvalá dialektika, která je stále důležitější v moderní společnosti, kde je každý cizincem, vše je otevřené, často cestujeme a musíme se přizpůsobovat novým situacím. Potřebujeme toto zvnitřnění mateřské přítomnosti jako trvalou posilu a zároveň povolení k tomu být svobodný. Záleží to hlavně na schopnosti žen. A faktem je, že nemáme žádnou sociální péči o mateřství. Pokud něco takového je, jedná se o finanční pomoc, ale ne o pomoc psychologickou.

Napsal/a: Kateřina Lánská