Vývoj dětí v homoparentální rodině
Psychologické výzkumy zabývající se vývojem dětí v homoparentálních rodinách se zaměřují na tři oblasti – psychický, genderový a sociální vývoj. Obvykle jsou založeny na srovnávání dětí z lesbických rodin s dětmi z rodin heteroparentálních.
Určité rozdíly mezi těmito dvěma skupinami byly nalezeny v postojích a názorech dětí a mladých lidí. Potomci homosexuálních rodičů nejsou tak rigidní v genderovém chování, častěji uvažují o své vlastní sexuální orientaci a jsou tolerantnější vůči všem lidským odlišnostem (Stacey, Biblarz, 2001). Děti z heteroparentálních rodin bývají podle některých výzkumů agresivnější, dominantnější, aktivnější v sebeprosazování, více negativistické a angažovanější do silových her. Naproti tomu děti z lesbických rodin projevují více bezradnosti, jsou citlivější, ochraňují mladší děti (Steckel, 1985). Tyto děti jsou ale také empatičtější, méně konfliktní a zdatnější v komunikaci (Patterson, 2000).
Vědecké důkazy nashromážděné v angloamerických zemích a ve Španělsku nepotvrzují názor, že homosexualita rodičů negativně ovlivňuje vývoj dítěte. Stejně tak nemůžeme očekávat, že heterosexualita sama o sobě zaručuje rodiči schopnost vytvořit vhodné rodinné prostředí. Pro zdravý rozvoj dítěte se zdají být důležitější vztahy a dynamika, která uvnitř rodiny probíhá.
Jak dítě vnímá svou rodinu?
Děti přicházející plánovaně do lesbických rodin a mladší děti obvykle nemají s akceptací své rodiny problémy, berou ji jako přirozenost. Postoje dětí ze smíšených rodin, které se narodily v heterosexuálním vztahu, po rozvodu však jeden z rodičů (častěji matka) žije v homosexuálním svazku, jsou ovlivněné změnou rodinného uspořádání, rozvodem, názory a komentáři otce, rodinných příslušníků a okolí. Jsou-li děti z lesbických rodin dotazovány na vztah s jejich nevlastní matkou a děti z heteroparentálních rodin na vztah s nevlastním otcem, děti z lesbických rodin hodnotí vztah s nevlastním rodičem pozitivněji. Matčina partnerka může být možná snadněji přidána do rodinné konstelace po boku matky (Tasker, 1999).
Konflikty, problémy a negativní postoje můžeme sledovat především v adolescentním věku. Toto období se vyznačuje střídáním nálad, dočasně sníženým sebevědomím, zranitelností a potřebou konformity. Mladý člověk se zabývá svou identitou a sexualitou a může se cítit znevýhodněn tím, že rodič má sexuální orientaci odlišnou od normy.
Klíčem k řešení je vzájemná důvěra a otevřená komunikace s ohledem na věk dítěte. Některé děti chtějí vědět co nejvíce, jiným postačí minimum informací. Garnerová (2005) doporučuje dát dětem prostor k dotazům, odpovídat na ně přesně a pravdivě, ale nepřetěžovat je informacemi a detaily, které ani nechtějí slyšet. Americká psychoterapeutka Snowová (2004) shromáždila přes třicet výpovědí dětí z homoparentálních rodin. V těchto a dalších dětských výpovědích zveřejněných na webových stránkách organizace Colage se vyskytují některá společná témata. Nejčastějším negativním zážitkem dětí jsou hádky a urážky. Mnohé se shodují v tom, že samotná informace o sexuální orientaci rodiče pro ně nebyla takovým problémem jako okolnosti, které toto sdělení doprovázely.