Podtrženo, sečteno: jsou všude…Možná by bylo dobré si tuto prostou pravdu uvědomit a nechat ji proniknout nejen do mozku, ale i do morku kostí: ke konfliktům dochází ve všech rodinách. Může se jednat o konflikt mezi partnery, mezi rodiči a dětmi a v neposlední řadě mezi dětmi navzájem.
Jedno upozornění – nemluvíme zde o extrémních konfliktech typu drogy, alkohol, fyzické násilí nebo psychické týrání. Řeč je o běžných událostech všedních dnů.
Střet je součástí života, je to součást každého vztahu, dříve nebo později dojde v každém vztahu ke konfrontaci. Jsou mezi námi rozdíly, máme jiné vnímání, rozdílné názory, odlišné touhy atd. A přestože slůvko „konflikt“ (jiným slovem „střet“) vnímáme obvykle negativně, konflikt sám o sobě není a ani nemůže být špatný, a stejně tak ani dobrý. Podstatné je, jakým způsobem se k němu postavíme a co z něj vzejde.
Střet může mít pozitivní dopad, např. se mohou vyjasnit vztahy, může dojít k nečekanému setkání nebo životní změně (třeba v zaměstnání či vzdělání) a tak se stát zdrojem osobního růstu. A to jsou ty kladné důsledky konfliktu.
Střet vzniká z konfrontace protikladných (nebo rozdílných) názorů dvou (nebo více) jedinců. Pokud neumíme kontrolovat své emoce, komunikovat s druhými lidmi, jednáme agresivně, nezvládáme neshody, neumíme naslouchat druhému atd., může se nám stát, že se konflikt změní v „násilí“.
Pod pojmem „násilí“ se může skrývat velké utrpení z nevyřešených problémů, může to být projev dlouho zadržovaného hněvu, mohou to být nastřádané nespravedlnosti či něco skrytého uvnitř. Násilí má také mnoho různých podob, od fyzického násilí přes slovní napadání až po psychické násilí.
Jiná cesta z konfliktu může být: připomenout dohodu, stanovená pravidla či domluvené zákazy a přitom se snažit dodržet: neponižovat, nezraňovat, neobviňovat.
Umění společně žít bychom měli „pěstovat“ úplně stejně jako vztah, tzn. v každodenním životě. Můžeme to zkoušet, učit se, zlepšovat se, krůček po krůčku… víc spolu mluvit, naslouchat jeden druhému, respektovat odlišný názor a tak dále.
Člověk je od přírody bytost společenská, potřebuje mezilidské vztahy a není schopen být trvale sám. Z toho zcela logicky vyplývá nutnost získání jistých poznatků, vzdělání či dovedností, jak společně žít.