Komentáře k příspěvku: Konflikty V.

Od: Anonymní

Anonymní — Thu, 11 Mar 2010 13:52:09 +0000

Možná máš pravdu, těžko říct. Já jsem zvyklá se dětem hodně věnovat, určitě by to přineslo ovoce i u těch kluků. Jinak u nich je to asi o předčasném porodu, který prý způsobil narušení nervové soustavy. Genetickou výbavu by měly mít podobnou, je to v jedné rodině…jsou to mí synovci…Snažila jsem se jim těch 14dnů maximálně věnovat, ale nebylo s nima možné dělat vůbec nic, ani hrát Člověče nezlob se. Byly duchem úplně mimo, jen škodily…

Marina

0 0

Od: Anonymní

Anonymní — Thu, 11 Mar 2010 12:55:12 +0000

No, já nevím, nejsem si jistá, ale myslíš si, že kdyby ty děti byly tvoje, vychovávala bys je ty, že by byly takové?
Nemůže být „zakopaný pes“ někde trochu jinde… Výchova, vztahy, rodina, těhotenství, genetická výbava?

Kali

0 0

Od: Anonymní

Anonymní — Thu, 11 Mar 2010 10:30:21 +0000

Kali, právě že Tebou popisovaná matka už pro mě nespadá do kategorie normální matka.

Já se snažila napsat jen to, že matka bezproblémového dítěte se těžko vžije do pocitů matky dětí, které mají problém s chováním… Píšu to jako matka pohodových dětí, která měla tu čest 14dní hlídat dva chlapce s problémovým chováním…a reagovala jsem na ně úplně stejně, jako jejich matka, přičemž o ní jsem si vždycky říkala:“Panebože, co je to za mámu, že na ně pořád jenom řve“ …

Marina

0 0

Od: Anonymní

Anonymní — Thu, 11 Mar 2010 10:10:48 +0000

Myslím si, že je rozdíl v tom, když maminka jaksi vybuchne jednou za čas, což se myslím píše níže: „každá normální maminka má právo sem tam ujet“ a když je to na denním pořádku – u nás v domě bydlela rodina, kde se matka dětí vůbec nestrachovala, nechávala je venku (v zimě) bez bund, bez čepic, děti chodily ušmudlané a soustavně hladové, nadávala jim velmi sprostě a kopance byly běžnou výchovnou metodou…. Bylo to hodně ošklivé… Já si myslím, že v takových případech neexistuje žádná omluva, ani vysvětlení pro matčino chování.

Kali

0 0

Od: Anonymní

Anonymní — Thu, 11 Mar 2010 06:16:45 +0000

Já si spíš myslím, že ty matky, co vybouchnou venku, jsou pod strašným psychickým tlakem a už to v sobě neudrží. Vždycky, než začnu takovou matku v duchu odsuzovat, si řeknu, že nikdo nemůže vědět, co tomu jejímu výbuchu předcházelo. Každé dítě je jiné, s mými např.nebyl problém „spolupracovat“, ale jsou děti, které umí opravdu na nervy soustavně brnkat a pak matka nevydrží a vybouchne a každý se na ní kouká jako na tyranku, ale kdyby byl někdo v její kůži, choval by se pravděpodobně úplně stejně…Mluvím o normálních matkách, ne o hysterkách a alkoholičkách.

Marina

0 0

Od: redakce

redakce — Wed, 10 Mar 2010 18:36:39 +0000

Danniello, tohle je těžká otázka a není na ni jednoznačná odpověď. Jsou maminky a „maminky“ (spíš matky).
Každá normální maminka má právo sem tam „ujet“. Jenže milující maminka si to uvědomí a příště už třeba „zabrzdí“ včas (před konfliktem), milující inteligentní maminka své chování umí vyhodnotit, přemýšlet nad ním a usměrňovat ho – tedy vyvíjet se a tím se učit ovládat své vlastní emoce (hněv, vztek apod.) v zájmu dítěte i svém vlastním.
Pak jsou bohužel i takové ženy, které jsou matkami jaksi „nedopatřením“ či „omylem“ a daru, který jim byl dán – tedy mít zdravé dítě – si neváží. Nejtěžší „kalibr“, se kterým jsem se osobně setkala jsou alkoholičky a drogově závislé osoby. To bývá hodně smutný pohled do zákulisí a tyto děti končí (nebo možná spíš začínají) v dětských domovech, když mají štěstí, a když ho nemají, tak na ulici…
Jinak tedy pokud je matka hrubá na své dítě na ulici, je na ně většinou hrubá i doma, jak slovně, tak fyzicky. Bití a nadávky jsou u takových lidí zcela běžnou záležitostí (bohužel).

Doufám a věřím, že hodných a milujících maminek je spousta a že je jich většina.:-)

Helena

0 0

Od: Danniella

Danniella — Wed, 10 Mar 2010 07:59:38 +0000

Ještě mě tak napadla jedna věc. Hodně by mě zajímalo, jak to u různých maminek vypadá v těch nejvypjatějších situacích. Když někdy vidím matku, jak je na své dítě hrubá na ulici, říkám si, jak se k němu asi chová doma. Stejně tak se ptám i v šatně ve školce, v obchodě, … Taky se občas rozčílím, to asi každý, ale vídám i na veřejnosti takové reakce, ke kterým jsem zatím nezklouzla opravdu nikdy. Jak to tedy asi je?

0 0

Od: redakce

redakce — Tue, 09 Mar 2010 17:08:51 +0000

Kekunko, Danniello, děkuji za Vaše komentáře, vlastní zkušenosti a za Vaše názory. Jsem ráda a těší mě, že to se svými dětmi řešíte těmi vhodnějšími, schůdnějšími a lepšími cestičkami. Jste šikovné maminky. Jen houšť a větší kapky.:-)

Děkuji Vám
a přeji krásný večer.

Helena

0 0

Od: kekunka

kekunka — Mon, 08 Mar 2010 13:26:13 +0000

Helenko, moc díky za další skvělý článek! Plně se s ním ztotožňuji. Taky nemám ráda, když rodiče na dítě křičí „Spadneš!“ a podobně. Jako by tím to neštěstí přivolávali. Nebo když ze sebe dělají oběť. Staršímu dítěti tak akorát nahrávají na smeč: na větu „Já se z tebe zblázním!“ pak zazní odpověď „Už aby to bylo!“.
Ještě jednou dík za pěkný článek.

0 0

Od: Danniella

Danniella — Sun, 07 Mar 2010 14:24:06 +0000

Taky mám pár takových slovíček jako „chyť se“, „pomalu“, prostě řešení. Spadneš, zakopneš, to taky nenávidím. A bohužel moje mamka má ještě horší výrazy, jako např. „přerazíš se“ a další varianty růzých zranění, co si dítě udělá. Od dětství mi to připadalo hrozné.
A taky nesnáším slovo „nezlob“. Robot nejsem, takže mi to asi taky už někdy ujelo, ale je to nesmyslné a snažím se tyhle věci u sebe vychytávat.

0 0