Konflikty mezi sourozenci: Zasahovat, nebo ne?

Hádky mezi sourozenci jsou podle toho, co slýchám ve svých skupinách a ve své rodině, jednou z nejbolestnějších záležitostí. Probouzejí v nás hodně hněvu a my reagujeme velmi silně, když slyšíme křik (křik nejmladšího nás vybudí mnohem víc než vřískot prostředního nebo nejstaršího dítěte). A my nejvíc ze všeho chceme, ať to okamžitě přestane!

Veškerá naše strategie bude orientovaná k tomuto cíli. „To už by stačilo, nechte toho, ty běž do pokoje a co ty? Ublížil ti?“ „Už toho mám dost, poslouchat vás, jak se celý den hádáte, už nemůžu, kdy spolu konečně začnete vycházet?“ „Protože se nedokážete shodnout, jaký film byste chtěli vidět, nebudete koukat na nic!“

Mějme rozum, vždyť tenhle způsob řešení sporů volili naši rodiče. Vlastně pak nedocházelo k rozřešení konfliktů, ale spíše k jejich zastavení a to dětem bránilo, aby našly řešení, ať už samy, nebo s pomocí dospělých. Emoce byly zablokované uvnitř, protože nebyly akceptovány, vztahy byly bolestnější a složitější, protože nás druzí nebrali takové, jací jsme, a museli jsme neustále vyhovovat ideálu, který si vytvořili naši rodiče.

Jeden z možných následků na naše dnešní chování spočívá v tom, že máme strach z konfliktu, že jsme při setkání s ním zcela bezmocní a vyděšení. Nemluvím tu o rodinné sféře, ale spíše o našich vztazích s dalšími dospělými.

Patříte mezi ty, kteří budou raději popírat sami sebe, než aby vstoupili do konfliktu? Možná budete mít dojem, že píšu opak toho, co stojí výše. Trochu upřesním, co mám na mysli. Pokud vašeho nejmenšího napadne větší dítě, není možné nechat to být, podívejte se do předchozího textu. Ovšem děti ve vztazích experimentují, prožívají je velmi intenzivním způsobem, a konflikt zkrátka patří k životu. Potřebují se hádat, aby zjistily, co je to hádka, a dospěly k případnému vyjednávání. Musí se konfrontovat s druhým člověkem, aby mohly vyvodit závěr, co je zač, aby se mohly ptát, jestli jsou s ním ve shodě, nebo ne, a co mohou od něj přijmout.

Vztahy s druhými pomáhají dítěti utvářet se, poznávat se a projevovat se.

Vzhledem k tomu se snažme do toho nezasahovat! Ovšem musíme zůstat bdělí, s očima otevřenýma a ušima nastraženýma.

Patříte k těm, kdo byli krutě utiskováni starším sourozencem, který si na vás jen vybíjel násilí, jímž ho častovali rodiče? V tom případě bude pro vás asi velmi těžké neplést se do toho, co se děje, nebo to budete prožívat velmi nepříjemně. Vhodný postoj k aktuální situaci vám pomůže zaujmout terapeutická práce na vaší vlastní minulosti. Díky ní dospějete k tomu, aby minulost nepříznivě neovlivňovala vaše reakce.

Jedná se o ukázku z knihy Další dítě v rodině, kterou vydalo nakladatelství Portál.

Autorka (Catherine Dumonteil-Kremer) v ní nabízí pomoc rodičům sourozenců a dělí se o své zkušenosti výchovné a rodinné poradkyně i o zkušenosti při výchově vlastních dětí.
S využitím četných příkladů sleduje problematiku vývoje vztahů mezi dětmi v rodině od přípravy na narození prvního sourozence a jeho příchodu na svět. Radí, jak postupovat, chránit mladší a zároveň chápat a podporovat starší, jak řešit vztahové problémy a konflikty v každodenním životě sourozenců, kdy a jak zasahovat, kdy ne, jak klást hranice, věnuje se prevenci konfliktů, navrhuje hry (i výchovné triky), ukazuje rodičům, jak postupovat při překonávání problémových situací emocionálním a komunikačním nekonfliktním způsobem.