Konflikty III.

Rubrika: Partnerství a vztahy v rodině

CB025268Každý z nás má svou vlastní zkušenost z rodiny, ze které pochází. Někteří z nás mají představy či sny, jak by měla „ideální“ rodina vypadat. A ti, co už mají svou vlastní rodinu, se přizpůsobují vzniklým okolnostem a možnostem.
A tak jen pár věcí, které mohou pomoci zabránit konfliktům či usnadnit společný život.

Naslouchejte svému srdci
Dnešní doba je hodně uspěchaná a nejistá, na nás všechny je vyvíjen velký tlak – co všechno „musíme“ zvládnout, stihnout, umět, vydržet. Za úspěšného je obecně považován ten, kdo má víc peněz, velký dům, drahé auto. Ovšem při bližším pohledu na život lehce odhalíme, že lidé nejsou více šťastní, když mají víc peněz, nemají víc lásky, když jsou v práci úspěšní. Ono to spolu totiž nesouvisí. Tahle měřítka úspěchu nejsou „ta pravá“.
Jak řekl Antoine de Saint-Exupéry: „Dobře vidíme pouze srdcem. To zásadní je očima neviditelné.“ V mezilidských vztazích a obzvláště v rodině nastávají často situace, kdy je dobré nechat se vést instinktem, intuicí či srdcem. Někdy postačí se „jen“ pozorně dívat a naslouchat. Mnohdy zjistíme věci, které lidé nahlas neřeknou.

Společně
Společně si domluvte pravidla. Jsou věci, které se dají předem „ošetřit“ a tím třecí plochy omezit. Např. na velký nákup budeme jezdit v sobotu dopoledne, děti na tréninky budu vozit já a Ty je budeš vyzvedávat, kterýkoli člen rodiny jde ven, řekne, kam jde a kdy se vrátí, k babičce budeme společně jezdit jednou za čtrnáct dní.
Zcela jistě budou platit jiná pravidla, máme-li doma děti do školky a jiná pravidla, máme-li dospívající mládež. Ale pořád platí, že dodržování jistých pravidel nám usnadní společný život.

Odlišnosti
Přesto, že jsme členové jedné rodiny, jsme často v mnohém odlišní. Sourozenci bývají mnohdy jako voda a oheň. Stejné to může být i mezi partnery. Ne nadarmo se říká, že protiklady se přitahují. Respektujme odlišnosti u svého partnera, stejně tak jako u svých dětí. Nenuťme nikoho, aby cítil (myslel, jednal) stejně jako my.
Každý má právo mít své pocity, každý může být někdy smutný, rozpačitý, nejistý či vystrašený. Stejně jako my i náš partner či naše dítě prožívá své pocity opravdově, i když my se třeba v tu samou chvíli cítíme jinak.

Otázky
Je dobré klást otázky a ne vést výslech. Chceme-li se od dítěte či partnera něco dozvědět, formulujeme otevřené otázky typu: „Jak ses při tom cítil?“ „Jak to prožíváš?“ „Jak ti mohu pomoci?“ „Co pro tebe mohu udělat?“

Srovnání
Snažme se jako rodiče vyvarovat srovnání jako např. „Evička to udělala mnohem lépe a rychleji než ty, vidíš, jak jsi nemožný?“ nebo „Jiřík dostal s písemné práce jedničku a ty máš trojku, jsi hloupý“- taková a podobná srovnání dětem ubližují, mnohdy je ponižují a hlavně: nesou si je celý svůj život jako břemeno.

Umění mlčet
V neposlední řadě je zcela jistě „umění mlčet“. Než začneme jednat či mluvit, obzvláště ve vypjaté (konfliktní) situaci, je lépe si dvakrát rozmyslet, co chci partnerovi či dítěti sdělit a jakou zvolím „formu“. Unáhlená reakce na nepříjemnou situaci nebo neadekvátní reakce na nějakou banalitu může vztah narušit (či narušovat). V tom případě je lepší mlčet, nechat si odstup, volně a zhluboka se nadechnout, věc nechat tzv. uležet a až „vychladnu“ k věci se vrátit. V klidu dané téma probrat a hledat formou dialogu řešení.

pokračování příště

Napsal/a: redakce (Helena)

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (31 vyjádření)

  • Lien

    Danielo, já to právě moc radikálně nevidím, pro mě není manipulace vše. Za manipulaci považuji právě jen to, kde není ponechán prostor pro vlastní rozhodnutí. Jinak by se opravdu nedalo bez ní žít, nebo bychom museli být izolování a mlčet. Takže říkat dětem co je nebo není správné za manipulaci nepovažuju (byť jako výchovná metoda je to pro mě také téměř nestravitelné), manipulací se to stane tehdy, pokud k tomu dodám, že jestli to správně dělat nebudou, tak nedostanou čokoládu, nebude je mít maminka ráda, dostanou nařezáno nebo naopak dostanou a bude je mít radši apod….Samozřejmě, že to není vždy tak zjevné, zdatní manipulátoři dokáží člověka přesvědčit, že se rozhoduje sám, protože zautočí na slabé místo a velmi šikovně se skryjí za např. pouhé vyjádření vlastního názoru, či přátelský rozhovor apod. Prostě podle mě tam kde chybí nátlak není manipulace.

  • Lien, pokud to vidíš takhle radikálně, připadá mi to už jako obava z toho, abys někomu „neporadila“ špatně. (To slovo poradit mi nepřijde přesné, ale pro zjednodušení ho použiju.)
    Dostkrát se mi stalo, že mě někdo přemluvil k něčemu, co se ukázalo jako skvělé. Samozřejmě je nutné nechat prostor pro vlastní rozhodnutí.
    Já možná vidím ty hranice někde jinde, protože si bez určitého druhu manipulace nedokážu představit život. Nemyslím svůj, myslím to všeobecně.
    To bys pak ani svému dítěti nemohla říct: „Tohle se nedělá, není to hezké, správné.“ I učení čehokoliv je manipulace.
    A někdy má člověk odpovědnost nejen za sebe. A já se jí nechci zříkat pod záminkou, že nechci manipulovat.
    I pasivita a mlčení mohou mít někdy dost nepříjemné následky.

  • redakce

    Moc Vám všem děkuji za vaše komentáře, příspěvky a osobní zkušenosti. Jsem příjemně překvapená, jaká je tu zajímavá diskuze. Díky Vám všem.

    Lien, otázky, které si kladeš, nejsou ani jednoduché a ani se na ně v mnoha případech nedá stručně odpovědět, jsou to složité mezilidské vztahy a všechno se zaškatulkovat nedá (zaplať Pán Bůh). Stanovení pravidel a jejich dodržování funguje a pomáhá tam, kde se účastníci (členové rodiny) vzájemně respektují a dohodu ctí. Myslím si, ovšem musím podotknout, že to není žádná fundovaná rada – jen osobní pohled na věc, že tyto věci se dají odhalit buď během seznámení, nebo chození či společném životě. Asi je lépe „zabrzdit“ včas a takovému partnerovi se vyhnout obloukem (pokud mi to nevyhovuje a vadí mi to). Zřejmě bych si hodně rozmýšlela sňatek s takovým člověkem, pro kterého dané slovo nic neznamená a v mých očích by takový mužský s největší pravděpodobností neobstál…

    Helena

  • Lien

    Danielo, pro mě manipulace negativní je vždy. Byť dobře míněná, vždy do ní promítám to, co je pro mě správné (nanapadá mě výstižnější slovo), nebo co si myslím, že je správné pro druhého. To se ale od toho, co je skutečně správné může hodně lišit. Takže můžu někomu dobře poradit, že má zatočit, jinak vrazí do stromu, ale co když on právě tu ránu nejvíc potřebuje? Netvrdím, že to tak je, ale PRO MĚ je manipulace negativní.

    Jinak s omluvou problémy nemám, nevidím na tom nic těžkého, pokud někomu skutečně ublížím, nedělá mi problém se upřímě omluvit. Problémy by mi dělalo omlouvat se a myslet si „svoje“, to je potom asi opravdu těžké, ale na tohle nehraju.

  • Lien, v tvém předposledním příspěvku je hodně zásadní myšlenka. Zneužít se dá všeho. I pózy dobráka a chápajícího. Pokud ti někdo opakuje, že jen „zrcadlí“, je to opravdu alibismus nejtěžšího kalibru a zřeknutí se vlastní odpovědnosti. Pokud se ovšem člověk tak opravdu cítí, je to osobnost hodně slabá a bez vůle, protože silně podléhá vlivům ostatních a neumí se k nim postavit sám za sebe. Je ovšem možné, že takto podléhá jen někomu, kdo to s ním prostě umí nebo s ním „mává“. Možností je mnoho.

    A ještě jedna poznámka: nevím, jak si pro sebe definujete pojem „manipulace“, ale manipulace není jen negativní záležitost, vpodstatě k ní při komunikaci dvou a více lidí musí nutně docházet. Už snaha něco vysvětlit může být chápána jako manipulace.
    Je to vlastně vedení, takže i např. když někomu radím, kudy má někam jet, jak má cvičit, jaké má psát I v tom a tom slově, neustále manipuluji.

  • Anonymní

    Jarmuschko, těžké to je, to je pravda. A předpokládám, že omluvy se nedočkáš. Tak Ti aspoň takhle na dálku posílám podporu a přeji pěkný den.

    Marina

  • Jarmuschka

    Ano, Marino.
    A je to setsakra těžké.

  • Anonymní

    Já ctím ještě jedno pravidlo – omluvit se, když udělám chybu (nebo když jsem k někomu nespravedlivá).

    Marina

  • Lien

    Vírenko, zajímavé, jsem ráda, že odpovídáš, budu o tom přemýšlet. Možná je kámen úrazu i v tom, že bych chtěla všechno příliš rychle a hned vidět nějaké výsledky a ještě nejlépe ohromné. Díky

  • Virenka

    Lien, vím, že to píšeš Daniele, ale v tomhle jsem s tebou zajedno. Jakmile ve vztahu dvou začne jeden dávat vinu jen druhému a ne sobě, je to nesmysl, je to manipulace. Je to vždy o interakci a vůli musejí mít oba, stejně jako ochotu si občas zamést vlastní smetíčko u svých osobních dveří.

  • Lien

    Danielo, pro mě ta „moudrá věta“ znamená právě toto, že cokoliv se nepovede je moje chyba a proto jí opravdu nemám ráda. Ale něco od Jarmuschky chápu nejspíš zaujatě, protože to o útěku ze vztahu, abych nemusela na sobě pracovat i to že jsem to JÁ a on jen zrcadlí, mi říkal manžel pokaždé, když jsme řešili nějaké problémy. Proto možná ta nechuť přijmout tato slova. Ono se jich dá totiž i dost dobře zneužít, využít a použít k manipulacím. Asi jde především o ten záměr, proč je vlastně vyslovuji.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist