Hra na Popelku má u nás v rodině tradici. Začala myslím už v mém dětství, kdy Tři oříšky pro Popelku byla moje nejoblíbenější vánoční pohádka a zbytek roku domácí povinnosti mojí nejnepříjemnější částí dne. Neměla jsem sice macechu, ale nároky mojí maminky mi taky nepřišly zrovna malé! Jak já se těšila, až budu velká a nebudu muset vytírat jen proto, že je už zase čtvrtek!
V rodině, kde do 4 let po svatbě postupně přibyly tři děti, je potřeba prát, vařit a uklízet skoro pořád. K veselým chvilkám patřily ale vzpomínky, jak jsem kdysi bojovala proti nádobí obden – druhou polovinu měla sestra – cítila se jako udřená Popelka a těšila se na vlastní domácnost 🙂
I moje děti mají domácí povinnosti
Přišlo mi v pořádku postupně s věkem dětí předávat štafetu zase dál. Začala jsem s tím odmalinka, kdy jejich pomoc byla sice skoro neúčinná, snaha se však cení! Postupně se to naučí a opravdu to rodině pomáhá. Navíc, pokud dětem několik let ukazujete, že ony si mohou jen hrát a vy všechnu nepříjemnou práci uděláte, zvyknou si na to. Až budou velké, předat jim jejich díl povinností bude pak daleko náročnější pro všechny.
Nyní je našim holkám v průměru 15 let. Dříve jsme hráli všelijaké společenské a rodinné hry celkem často. Jak rostou, společných her ubývá.
Hrou na Popelku jsme ale nedávno strávili skoro celý den!
Začalo to celkem nevinně. Jedna si postěžovala, že má sice službu na nádobí, ale ta mísa je od včera, kdy měla službu jiná. A že nebude za ni VŠECHNO dělat. Druhá se nedala, ona zas dělá za VŠECHNY tohle. Postupně se do hry zapojila úplně celá rodina. Zjistilo se, že co se úklidu týká, vlastně všichni děláme skoro všechno za všechny – nebo alespoň máme ten pocit!
Statistik by se nedopočítal. Zavařil by si přístroje a zahltil tabulky. Objektivně bychom měli být nejuklizenější domácností v Evropě, ale to evidentně nejsme. Bydlím tu a vím to jistě. Pokoušeli jsme se tedy znovu určit, kdo co bude kdy dělat a jak k tomu přijde, že toho má tolik!
Zasedla rodinná rada
Sice to trvalo, ale rodinná rada u nás nikdy neskončí dříve, než se opravdu dohodneme. Hledáme řešení přijatelná všem, nutné jsou občasné ústupky a kompromisy.
Pokud ale opravdu nejde dosáhnout souhlasu všech stran, pak hlas rodičů má větší váhu než hlas dětí, protože rodiče nesou větší zodpovědnost za celou rodinu.
Mám dobrou paměť, tak si to frflání o převeliké hoře domácích povinností neberu moc osobně. Navíc mám v rukávu báječnou informaci – psychologickými výzkumy bylo potvrzeno:
Děti, které se pravidelně účastní domácích prací, mívají v dospělosti úspěšnější život!
Opravdu. Je to i pochopitelné – úspěch přichází jako výsledek práce za hranicí pohodlnosti.
Ještě jeden zajímavý výzkum
Výzkum, který nebyl psychologický a ani nevím, jak moc byl objektivní, zase na FB tvrdil, že pokud partneři pijí alkohol společně, tak partnerství vydrží déle, než když pije každý zvlášť. Tak jsme si na závěr dali s mužem jedno štamprle a šli se projít k naší oblíbené kapličce.
Závěry výzkumu v našem případě platí. Cestou už jsme si notovali, jak hodné děti vlastně máme, protože kromě dnešní hry na Popelku jsou fakt zlaté.
Miluju život takový, jaký je. I s těmi bouřkami. Vím, že přijdou i ty chvíle, kdy si budou vnoučata stěžovat, kolik toho musí doma dělat.
Začínám se těšit 🙂
Ať se daří i vám! JK
