Při výzkumu sourozeneckých konstelací často narazím na myšlenku, že vyrůstá-li člověk jako nejmladší dítě, může ho to změnit v uzlíček nejisté rozpolcenosti. Poslední narození jsou na houpačce emocí a zkušeností, které si těžko vysvětlují a těžko chápou. Benjamínci mohou být chvíli okouzlující a roztomilí a hned nato vzdorovití a nepříjemní. Mohou se změnit z dynama nabitého energií v bezmocné ubožáky. V pondělí mohou cítit, že jim patří svět, a v úterý mohou být úplně na dně.
Nejsem si jistý, co jsou pravé důvody tohoto sklonu k rozpolcenosti, který si my benjamínci neseme životem, ale nabízím několik možných vysvětlení. S nejmladšími dětmi se zachází rozporuplně – chvíli se s nimi doma mazlí a rozmazlují je, a hned nato je podceňují a smějí se jim. V sebeobraně si my benjamínci postupně vypěstujeme jistou aroganci, která nám pomáhá zakrýt všechny pochybnosti o nás samých a vnitřní zmatek. Říkáme si: „Odepsali mě, už když jsem byl malý. Nenechali mě, abych ukázal, co umím. Pořád jsem byl poslední. Nebrali mě vážně. Já jim ukážu!“Pod tímto nezávislým povrchem se skrývá vnitřní rebel, kterému všechno projde. My benjamínci jsme impulsívní a ztřeštění. Jdeme za něčím a uděláme to, teprve později přemýšlíme o důsledcích svého jednání. Máme předsevzetí, že si nás budou lidé všímat, že po sobě zanecháme stopu. Chceme ukázat našim starším sourozencům, našim rodičům a světu, že s námi musí počítat.
Jsem si jistý, že právě toto ze mě udělalo takového ďáblíka, když jsem vyrůstal. Nemohl jsem soutěžit se stoprocentní sestrou a devadesátiprocentním bratrem, ale mohl jsem získat jejich pozornost tím, že je doženu k šílenství. Nejraději jsem trápil Sally, prvorozenou perfekcionistku, která si poskládala všechny své kačenky do řady a pochodovala s nimi životem v bezchybném zákrytu. Když mě plácla, nebolelo to od ní tak jako od Jacka!
Své nejlepší číslo jsem předvedl v době, kdy se Sally vdávala. Bylo jí něco přes dvacet a já jsem byl v pubertě. Sally nevěděla, čím by mě na své svatbě zaměstnala. Jako pořadateli mi nemohla důvěřovat – kdoví, co bych provedl zrovna uprostřed obřadu? Tak mi dala na starost knihu hostů.
Večer před svatbou jsme se všichni zúčastnili tradiční společné večeře v luxusním hotelu ve městě. Dokonce i já jsem tam přišel slušně oblečen v obleku a s vázankou. Podle zvyku podělila Sally všechny, kdo se podíleli na její svatbě, malými dárky. Když jsem rozbalil ten svůj, objevil jsem zářivé kostkované bermudy. V hlavě mi zajiskřilo a démon Leman nemohl odolat. Nenápadně jsem vyklouzl z místnosti a na záchodě jsem se rychle převlékl. O chvíli později jsem se objevil v elegantní hotelové restauraci v saku, vázance – a bermudách!
Sally zrudla zlostí, protože její dokonalý večer se rázem rozplynul v chechotu hostů a zděšených pohledech vrchního. Ale já jsem byl na vrcholu blaha. Opět jsem byl středem pozornosti. Zaplatil jsem za to až později, když si mě doma podali rodiče, ale stálo to za to. Opět jsem se pomstil za všechny benjamínky, kteří si přísahali: „Však já jim ukážu!“
Tipy pro poslední narozené, jak mohou využít své sourozenecké konstelace ke svému prospěchu
Pokud jste benjamínek, možná vám některé z následujících rad pomohou vyrovnat se s vašimi současnými životními situacemi v zaměstnání i doma, partnerskými a rodičovskými , i mezi přáteli.
vydal Portál, 2008
Napsal/a: Kevin Leman
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
Musím říct, že je to stoprocentní pravda. Sedí to jak na mou nejmladší sestru, tak na mého nejmladšího syna. Knihu jsem četla ještě před jaho narozením, asi si to budu muset přečíst znovu. Všem doporučuji.