Hvězdy mi do vínku nadělily kreativitu, přetrvávající radost z tvůrčí činnosti. Znamení zvěrokruhu mi však připomíná, že mám sklon k závislostem…Co je to závislost?
Závislost je potřeba neustálého opakování stejných činností – DĚLÁNÍ něčeho: pracování, nakupování, či KONZUMOVÁNÍ čehosi: alkohol, drogy, cigarety. Výčet doplňuji o závislost na blízké osobě. Nutkavý pocit nás nutí k nesmyslnému opakování uvedených činností, jinak pociťujeme, že nám cosi nebo kdosi schází. Takže se rovná: závislost je NESVOBODA. Dobrovolná nesvoboda. Protiklad. Neboť my, v listopadu 1989, přece cinkali klíčky a zvonili zvonečky s přáním svobodného života.
Ale přece: Určitý druh závislosti je pro nás přirozený. Připomeňme si závislost na dýchání vzduchu, příjmu potravy, závislost kojence na matce apod. Dlouhodobé důsledky nežádoucích závislostí jsou katastrofální – dochází k rozkladu osobnosti, rozpadu osobních a společenských vztahů, zničení zdraví
a k chudobě.
Dnes bude řeč o workoholismu /z anglického slova work – práce/. Workoholismus je závislost na práci. Na rozdíl od jiných závislostí nelze po vyléčení naordinovat celoživotní abstinenci. Vždyť práci potřebujeme – je zdrojem našich příjmů, nacházíme v ní uspokojení, seberealizaci. Třeba.
Workoholismus je jakási „seriozní“ závislost. Není to tak dávno, co byl ve společnosti uznáván člověk, který pracoval od rána do večera a ještě více. Pracoval bez ohledu na své osobní potřeby, zdravotní stav a záliby. Dneska víme, že být takovým člověkem není žádná výhra! No, uznejte sami – ztrácí přátele, kamarády, rozpadá se mu rodina a on, kromě práce, nemá jiné zájmy.
Pro závislého na práci je charakteristická věta: „Nemám čas.“
Workoholikem však není člověk, který začíná podnikat a pro dobrý start potřebuje být v práci déle než je obvyklé. Maminky na rodičovské dovolené, zbystřete! I žena v domácnosti se může stát závislou na práci, pokud neustále uklízí, přerovnává, pere, myje a je dětem nepřetržitě v patách.
Porovnejme si klady a zápory závislosti na práci.
Co nám workoholismus dává?
V první řadě jsou to peníze. Peníze jsou pro mnohé – v konzumní společnosti – žebříčkem úspěšnosti, bohužel. Muž – workoholik, byť dosahuje pohádkových příjmů, peníze příliš neutrácí pro svoje potřeby. Hromadí je, nejspíše mu od nich pomůže přičinlivá manželka či přítelkyně, nebo jeho kontu odlehčí hýčkané děti. Závislý na práci získává zpočátku i pocit osobní důležitosti, uznání společnosti a její /tady zdůrazňuji – přechodný!/ obdiv. Workoholismus je však i droga úniková. Závislostí postižený jedinec utíká od svých osobních problémů do světa pracovního kolotoče. Dle mého názoru je workoholismus závislostí budoucnosti, neboť partnerských problémů přibývá /viz rozvodové statistiky/ a konfliktů v mezilidských vztazích také /pohleďme třeba na naši politickou scénu/.
A co nám závislost na práci bere?
Workoholikovi se viditelně horší zdravotní stav – bolí ho hlava, záda, klouby. Bývá celkově unavený, s nezájmem o sex. Naopak, může objevit zálibu v alkoholu. Má oslabenou imunitu, a proto je náchylný k virovým onemocněním. Hrozí mu také poruchy příjmu potravy, stravuje se chaoticky. Jí buď minimálně nebo se naopak přejídá, protože stres zahání jídlem. Závislému se zvyšuje krevní tlak a snižuje schopnost soustředění. Přidává se nespavost, dýchací a zažívací problémy a v nejhorším případě dojde u něj k infarktu myokardu nebo mozkové mrtvici. Pokud tyto akutní stavy přežije, může být strach z možného úmrtí motivací k zahájení léčby závislosti.
Dost bylo katastrofických vizí. Workoholik se opravdu může vyléčit. Je však nutné získání náhledu na své chování, znovuobjevení – za pomoci psychologa – zdravého vztahu k práci, ale i k ostatním činnostem, kterými jsou koníčky, obohacující zájmy a aktivity.
Táááák a já pro dnešek končím. Slibuji, že už v červnu nepošlu žádný příspěvek. Mohlo by se mi totiž stát, že se stanu závislá na psaní článků pro VD!