Nejčastější je asi boj o moc, spočívající v soupeření o pozici v rodině mezi starším a mladším sourozencem, kdo bude mít rozhodující slovo. Boj o moc se může týkat i boje o prostor, různé hračky nebo předměty, kdo a kde si s nimi bude hrát.
Dalším důvodem konfliktu je snaha o upoutání pozornosti rodičů nebo o upoutání pozornosti druhého sourozence. Často k tomu dochází v případě, kdy je mezi oběma sourozenci větší věkový rozdíl a starší sourozenec si sám hraje nějaké náročnější hry. Mladší sourozenec se chce do hry také zapojit a staršímu začne hru kazit, něco bořit nebo ničit. Důvod použití msty pak vychází zejména ze žárlivosti nebo z pocitu nespravedlnosti a objevuje se spíše u mladších sourozenců ve vztahu k starším.
Možné reakce sourozenců ve vzájemném konfliktu uvádějí Rita McLeodová a Lynne Panasiuková:
1. Pasivita nebo únik. Tato reakce spočívá v ustoupení a neřešení konfliktní situace, aby sourozenec nikoho neurazil. Bojí se porážky, a tak raději uteče. Přitom nevyjadřuje své pocity ani přání a upírá si vlastní práva. Jeho potřeby nejsou uspokojeny, a proto je zahořklý a vzteklý, má pocit, že je obětí vnější situace. Proto se tento způsob reagování dříve nebo později projeví sníženým sebevědomím a zvýšeným stresem. Ostatní sourozenci takového chování využívají a nejednají s tímto sourozencem s respektem. Takové jednání může u druhých vyvolat nečekanou agresi, pohrdání nebo v lepším případě soucit.
2. Agrese, reakce, která spočívá v napadání a ponižování druhého. Sourozenec má strach z porážky, a proto musí za každou cenu vyhrát. Přitom vychází z falešného předpokladu, že když něco chce, má na to právo. Vyjadřuje své myšlenky, pocity a názory ponižujícím způsobem a upírá práva druhým.
Je pro něho důležité, co si myslí on, a jeho cílem je porazit ostatní, ponížit je a ovládnout. U ostatních sourozenců takové chování vyvolává agresivní odpověď, nebo únikové reakce a zášť. V důsledku toto chování způsobuje, že ostatní k agresorovi ztrácejí respekt a záměrné se mu vyhýbají.
3. Pasivní agrese je kombinací obou předcházejících způsobů a je ze všech nejhorší. Pasivně agresivní sourozenci mají vztek, ale nedokážou se svým hněvem naložit patřičným způsobem. Dají druhému ránu pod pás, když to nikdo nečeká, mají nízké sebevědomí, a místo aby se snažili uspokojit své potřeby, vymýšlejí, jak by se pomstili. Druhým ve svém okolí neřeknou, jak se cítí, a to ostatní frustruje. Snaží se nad druhými zvítězit, ale nemají odvahu to udělat přímo, proto volí cestu lsti za jejich zády.
Protože tato reakce je jediná pozitivní, je třeba učit děti vyjednávat a řešit konflikty. Můžeme jim sami jít příkladem a ukázat jim, jak řešíme konflikty mezi sebou asertivně. Tento způsob řešení konfliktu spočívá ve čtyřech základních krocích.