Těhotenství a porod jsou v životě každé ženy významné události. Pro hystericky strukturované ženy jsou to zážitky „jedinečné“, „velkolepé“, „fantastické“, „strhující“ a „úchvatné“. Své těhotenství nejen prožívají, nýbrž především demonstrují. Přivést na svět dítě, to vnímají jako úžasné zvýšení hodnoty vlastní osoby. Mateřství zdánlivě dodává síly jejich slabému pocitu vlastní hodnoty. Konečně se zdá, že je upokojena hluboká nejistota ve vlastní identitě čerstvé matky jakožto dospělé ženy.
Ale strojené, falešné a vychloubavé chování se nevyhnutelně stává přítěží a problémem pro kojence. Ten se časně stává nástrojem v rukou své matky, která ho využívá k dosažení vlastní hodnoty a významnosti. Ve všem, co se týká péče o dítě, reaguje přemrštěně. Všemu dává obzvláštní význam. To nevyhnutelně vede k nadměrnému zatížení kojence, a odtud často k psychosomatickým nemocem, které ho ještě více zatěžují. Děti jsou degradovány na loutky, jejichž úkolem je bezpodmínečně odpovídat matčiným představám. Matky zaměřují pozornost výhradně a výlučně na děti. Na jejich každodenní život dopadá stín přehnaného strachu z nemocí, úrazů a všech ostatních neštěstí. …
Z odstupu můžeme vidět, jak matka emocionálně zneužívá dítě pro své vlastní potřeby. Toto zneužívání se jako červená nit vine celým jeho dětstvím. Partner v některých případech úplně ztrácí význam, protože se hysterická matka věnuje zcela výlučně dítěti. Je možné, že po porodu ukončí s partnerem veškeré sexuální kontakty.
Partnerský vztah má tedy spíše nešťastný průběh na základě typických potíží, jak jsme je popsali. Buď žijí partneři odděleně, nebo se jejich vztah vyznačuje stálými hádkami, anebo to partner úplně vzdal a poddal se dominanci hysterické ženy. Láska zemřela, ale k rozchodu nedošlo. Pro tyto vztahy je typické, že děti se snadno dostávají do role partnerské náhražky. Základní potřebu lásky, vřelosti a náklonnosti, kterou v partnerském vztahu nelze ukojit, má uspokojit dítě. Děti jako by byly majetkem, s nímž lze libovolně nakládat, jsou zneužívány pro egoistické potřeby. Nezřídka je pro to vyvoleno jedno z dětí, oblíbenec. Zde se tvoří celoživotní závislosti. Odnášejí to děti. Ty se pak ani v dospělosti nedokážou dostatečně vymezovat a nadále se cítí zavázány nezměrnými nároky a požadavky. Tento problém se v naší společnosti vyskytuje extrémně hojně. Je opravdu ku podivu, že se tak málo mluví o následcích, které bývají i tragické.
V roli partnerské náhražky prožívá dítě na jedné straně rozmazlování a trvalou pozornost, ale na druhé straně také omezující, sužující závislost. Vědomě či nevědomě se zapovídá jakýkoli pohyb, jakákoli odchylka od rodičovské linie, protože by znamenala rozchod. Snadno pak může dojít k drastickému omezení osobnostního vývoje. Osobnost dítěte je oslabena a zesilují se příznaky závislé osobnosti. Možným následkem je závislostní (dependentní) porucha osobnosti.
Hysterické matky a otcové svým modelovým chováním podporují u svých dětí rozvoj podobných strategií řešení problémů. Děti imitují především chování dominantního rodiče. Lze předpokládat, že budou mít sklon k dramatizování, emocionalizaci, zdůrazňování povrchu a zevnějšku, egocentrickému a přepjatému chování. Tomuto procesu předávání emocionálních problémů další generaci říkáme „sociální dědičnost“.
Hysterický modus zvládání problémů je vhodný zejména k manipulaci druhými. Matka předstírá srdeční potíže, aby dceru nebo syna přiměla k ohledům. Má nějaký problém a používá nepřímé poselství. Možná nechce zůstat sama, nebo chce v druhých vyvolat špatné svědomí, nebo svým předstíráním zastírá žárlivost na partnera dospělého dítěte. V každém případě nechce své potřeby sdělovat přímo, nýbrž pomocí divadelní hry. A to koneckonců neuspokojuje ani jednoho z účastníků.