Hysterické matky a otcové svým modelovým chováním podporují u svých dětí rozvoj podobných strategií řešení problémů. Děti imitují především chování dominantního rodiče. Lze předpokládat, že budou mít sklon k dramatizování, emocionalizaci, zdůrazňování povrchu a zevnějšku, egocentrickému a přepjatému chování. Tomuto procesu předávání emocionálních problémů další generaci říkáme „sociální dědičnost“.
Těhotenství a porod jsou v životě každé ženy významné události. Pro hystericky strukturované ženy jsou to zážitky „jedinečné“, „velkolepé“, „fantastické“, „strhující“ a „úchvatné“. Své těhotenství nejen prožívají, nýbrž především demonstrují. Přivést na svět dítě, to vnímají jako úžasné zvýšení hodnoty vlastní osoby. Mateřství zdánlivě dodává síly jejich slabému pocitu vlastní hodnoty. Konečně se zdá, že je upokojena hluboká nejistota ve vlastní identitě čerstvé matky jakožto dospělé ženy.
Ale strojené, falešné a vychloubavé chování se nevyhnutelně stává přítěží a problémem pro kojence. Ten se časně stává nástrojem v rukou své matky, která ho využívá k dosažení vlastní hodnoty a významnosti. Ve všem, co se týká péče o dítě, reaguje přemrštěně. Všemu dává obzvláštní význam. To nevyhnutelně vede k nadměrnému zatížení kojence, a odtud často k psychosomatickým nemocem, které ho ještě více zatěžují. Děti jsou degradovány na loutky, jejichž úkolem je bezpodmínečně odpovídat matčiným představám. Matky zaměřují pozornost výhradně a výlučně na děti. Na jejich každodenní život dopadá stín přehnaného strachu z nemocí, úrazů a všech ostatních neštěstí. …
Z odstupu můžeme vidět, jak matka emocionálně zneužívá dítě pro své vlastní potřeby. Toto zneužívání se jako červená nit vine celým jeho dětstvím. Partner v některých případech úplně ztrácí význam, protože se hysterická matka věnuje zcela výlučně dítěti. Je možné, že po porodu ukončí s partnerem veškeré sexuální kontakty.
Partnerský vztah má tedy spíše nešťastný průběh na základě typických potíží, jak jsme je popsali. Buď žijí partneři odděleně, nebo se jejich vztah vyznačuje stálými hádkami, anebo to partner úplně vzdal a poddal se dominanci hysterické ženy. Láska zemřela, ale k rozchodu nedošlo. Pro tyto vztahy je typické, že děti se snadno dostávají do role partnerské náhražky. Základní potřebu lásky, vřelosti a náklonnosti, kterou v partnerském vztahu nelze ukojit, má uspokojit dítě. Děti jako by byly majetkem, s nímž lze libovolně nakládat, jsou zneužívány pro egoistické potřeby. Nezřídka je pro to vyvoleno jedno z dětí, oblíbenec. Zde se tvoří celoživotní závislosti. Odnášejí to děti. Ty se pak ani v dospělosti nedokážou dostatečně vymezovat a nadále se cítí zavázány nezměrnými nároky a požadavky. Tento problém se v naší společnosti vyskytuje extrémně hojně. Je opravdu ku podivu, že se tak málo mluví o následcích, které bývají i tragické.
V roli partnerské náhražky prožívá dítě na jedné straně rozmazlování a trvalou pozornost, ale na druhé straně také omezující, sužující závislost. Vědomě či nevědomě se zapovídá jakýkoli pohyb, jakákoli odchylka od rodičovské linie, protože by znamenala rozchod. Snadno pak může dojít k drastickému omezení osobnostního vývoje. Osobnost dítěte je oslabena a zesilují se příznaky závislé osobnosti. Možným následkem je závislostní (dependentní) porucha osobnosti.
Hysterické matky a otcové svým modelovým chováním podporují u svých dětí rozvoj podobných strategií řešení problémů. Děti imitují především chování dominantního rodiče. Lze předpokládat, že budou mít sklon k dramatizování, emocionalizaci, zdůrazňování povrchu a zevnějšku, egocentrickému a přepjatému chování. Tomuto procesu předávání emocionálních problémů další generaci říkáme „sociální dědičnost“.
Hysterický modus zvládání problémů je vhodný zejména k manipulaci druhými. Matka předstírá srdeční potíže, aby dceru nebo syna přiměla k ohledům. Má nějaký problém a používá nepřímé poselství. Možná nechce zůstat sama, nebo chce v druhých vyvolat špatné svědomí, nebo svým předstíráním zastírá žárlivost na partnera dospělého dítěte. V každém případě nechce své potřeby sdělovat přímo, nýbrž pomocí divadelní hry. A to koneckonců neuspokojuje ani jednoho z účastníků.
Napsal/a: Heinz-Peter Röhr
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)
Přitahuji do svého života lidi s hysterickou poruchou osobnosti, asi to nebude už náhoda, nevíte někdo proč????Musím podotknout, že i kamarádky a partnery..
Znám tyto projevy od rodičů a od manželky. Chce to nastavit jasné a pevné hranice a mít velký nadhled. Všem držím všechny palce :-).
Lien: To nemusi sedet, ono staci, kdyz par veci je za to enormne vyvinuto a mate peklo na zemi. U nas treba je v reseni i to, ze tchanovci si nepreji navstevy me matky. Ja je naprosto chapu, jsou to taky ne uplne pohodvi lide, ale to neni nikdo! Kazdopadne pul dne rvani da malokdo. Tudiz si rikam, ze ty jej komedie s vydedenim beru ve vysledku jako prinos. Rok jsem ji nevidela, kdyz jsem volala k svatku, nebrala telefon, k narozeninam pred tydnem soda, jak s devkou jako ja si nema co rici… Vydedit me samozrejme nemuze, ale jak ji znam, prijde na zpusob, jak me zas o neco pripravit. Nejak je lepsi zit s tim, ze mi rodice hysterici nic pekneho neudelali a sve chovani k sobe si pomstili na mne, nez se nechat terorizovat do dalsiho infarktu. I ve spitale mi na jipce po infarktu udelala scenu takovou, ze uz ji ke mne proste nepustili
Jsem dite hysterky, totalni peklo, protoze maticka to chytla v prvni lize. Nerikam, ze to clovek nededi, ale kurna se snazim, aby ze mne nebyla druha podobna. U nas je to tak, ze matka i v mych 40 vi vse nejlepe a je ochotna to krikem a vsude prosadit, dvakrat me ppripravila o misto protoze vtrhla do prace a udelala divadlo nad divadla. Po poslednim sice nebyl vyhazov, ale infarkt, sceny, ze jsem mlada, at si simulanstvi necham jinam atd, pet let pred infarktem potrat, maticka si pletla doporuceny klid naa riz. tehotenstvi (o dite jsme se snazili 10 let) s „lepsi z deptat vlastni dite, nez jit k odbornikum. Jine pribuzne nemam, tudiz ono, proste dlouho jsem vahala s odstrihnutim se od minulosti a lidi, kteri si ze mne delali prasek na nervy. Otec byl to same, detstvi opravdu vesele, tatik resil akohole, mati o to vetsimi hysteraky, ktere narozdil ode mne tatik z hospody nevidel. Rozvedli se – o tom citovym vydirani bych u nich dvou mohla vypravet. Po rozvodu jsem to mela o to vic ze dvou stran, tatik vedel, ze vydedit za to, ze se sice o nej staram, ale jsem neposlusna nemuze, tak proste vse postupne dal sestram z prvniho manzelstvi, mne zustaly dluhy… Maticka? Predvadeni citoveho trpitelstvi, podraz u dedictvi a po hadce, kdy pritel vybuchl (u flegmatika dost slusna prace), ze se fakt nehodla divat, jak si mysli, ze mne bude deptat i za to, ze jsem se narodila. To co nasledovalo? Slovni prujem, jak kriplove jako my nemame mit deti atd. No, neco jsme si rekli. Z me strany jen to, ze nehodlam ve ctyriceti si urcovat zivot, podle jejich nalad a uz vubec ne dle toho cvycit i tchyni. Pry nikdy nic takoveho nerekla (jen toho mam plny smsky), na to tema jsem dostala od nevl. otce facku? Bozi, krasne menipuluje a vyuziva co kdo neslysi. Podrazem u desictvi (ono se ji tam pouze nechtelo dojet) jsem sem dostala do dluhu, proste terno za ternem. Jen tak na okraj, kdyz vedela, ze v pondeli chodim dalkove na VS, dela hysteraky zasadne v pondeli – tedy delala. Facka od nekoho, kdo neni muj pribuzny a vesele se roztahuje v necem, co naopak mi predci vybudovali? To uz neni hysterie, ale ubohost krizena s debilitou a srabacvim, ze musi mlatit zenskou. Dasi vystup byl po telefonu, ze pry musim podepsat listinu o mem vydedeni (podotykam, ze studuji pravni smer), tudiz jsem ji rekla, ze to notar zvladne beze mne. Jsem rada, ze mam pritele (matce se nelibi, protoze nema hezke penize a tohle bylo na prestresu minimalne 20 let, protoze ono by vse delala lip, nesedel nikdo. Reseni? Proste se nestykam, je to jedina pribuzna a pomalu se ucim zit s tim, ze ji nikdy neuvidim, nepreje si to. Je to smutne, ale tchyne pro mne udelala v zivote mnohem vice, vlastne diky ni sem na VS, zadne shazovani atd. Pamatuji se, jak na mne s obvyklo rvala, ze neni moje kamaradka, ne neni, bohuzel nikdy ani nebyla, vic nez kamaradka? Zavidim tem, kteri si mohou s rodici promluvi tak, ze smeji rici svuj nazor – kor v banalnich vecech. Vlastne se ani nedivim, ze otec zacal chlastat, na vanocni navstevy (pul dne, vic jeji partner nesnesl) jsem si taky pomahala prasky.
Inori, hysterčím po hádce s manželem, to jsem psala:)
Trucování? To jsem přehlídla, trucuji, ale tím způsobem, že se spolu nebavíme:)
Tak nejsem první, ach jo:)
Tak to ti mariko nevěřím. Nikdy jsi ani trošinku netrucovala po hádce? Už to je manipulování, hra na city. Malá nebo velká, i tak je to mimoslovní působení na toho druhýho, protože to vnímá.
Lien psala, že nezná toho, kdo splňuje všechno, ne toho, kdo nesplňuje nic z toho. Taky bych na každém něco z toho viděla, na sobě taky. A taky se to neobjevuje všechno najednou, někdy to, někdy to druhý, u někoho málokdy, u někoho skoro pořád, ale u každýho.
Nezneužívám, nehysterčím /pouze, když se pohádáme s manželem/, nemanipulují:)
Lien, že bych byla první, kterou poznáš???
Akorát jsem hysterčila v těhotenství, ale to bylo hormony, takže asi první nebudu:)
Jinak hezky napsané:)
Já si myslím, že je to napsáno hezky a docela dobrým příkladem je má babička, bohužel.
Napsal to hezky.
Mě připadá, že některé prvky chování se dají najít snad u každého a jestli někdo splňuje všechno, tak takového člověka zase na druhou stranu ani neznám.
Zajímavé, stojí za připomenutí:-) A samozřejmě napsal chlap;-)
Mobile Sliding Menu