Zatímco ještě před padesáti lety byl ve středním věku dlouhodobý život bez partnera spíše výjimkou, se změnami ve společnosti nastaly i změny v partnerských vztazích. Poválečná generace měla život v něčem snazší – všeobecně se očekávalo, že cílem mladého člověka je co nejdřív najít partnera a založit rodinu. Kdo nebyl ve třiceti sezdaný (nebo už rozvedený a znovu se neoženil), byl považován za zvláštního. I když pomineme vysokou míru rozvodovosti, byla rodina a děti pevnou součástí životních očekávání mladých lidí.
Partnerský vztah, rodina a děti jsou sice stále ještě obecně považovány za žádoucí hodnotu, zvýšil se ale důraz na kariéru, ekonomickou nezávislost, na realizaci vlastních koníčků a „užívání si života“. Pochopitelné a chvályhodné hodnoty. Ve skutečnosti ale doba, kdy je můžeme realizovat, není nafukovací, a není divu, že spolu mnohdy kolidují. Novým fenoménem západní společnosti se stává stále narůstající skupina mladých, úspěšných lidí, kteří by rádi navázali trvalý vztah, ale z nějakého důvodu zůstávají sami.
Nedávno položila jedna z největších seznamovacích agentur v sousedním Německu, Elite Partner, 10 000 nezadaných lidí zdánlivě jednoduchou otázku: „Proč jste sám/sama?“ A nejčastější odpověď, která nepřekvapí nikoho, kdo se zabývá partnerskými vztahy, byla: „Protože jsem příliš náročný/ náročná.“ Vysoké nároky na budoucího partnera a nerealistická očekávání, neochota přijmout jistá nutná omezení plynoucí z blízkého vztahu, určitá lenost při řešení konfliktních situací – a zároveň ve společnosti stále více akceptovaný ideál mladého, úspěšného a nezávislého člověka, který si maximálně užívá života, to není právě výhodná výchozí situace.
Úskalí internetového seznamování
Fenoménem současnosti je seznamování prostřednictvím internetových seznamek či speed-dating, kdy se lidé mají rozhodnout mezi mnoha možnými partnery během krátké chvíle. Takové seznamování s sebou ale nese určitou deformaci seznamovacích rituálů. Aniž bychom se poznali v určitém kontextu, měli možnost se „oťukávat“, začneme vyhodnocovat seznam zájmů, preferovaných aktivit, hodnotíme dosažené vzdělání virtuálního protějšku, srovnáváme naše předem deklarovaná očekávání. A podstupujeme riziko, že potenciálního kvalitního partnera předem vyřadíme kvůli něčemu, co bychom při „normálním“ seznámení někde na výstavě nebo na návštěvě u známých předem nevěděli. Vysokoškolačky například často považují za jedno z důležitých kritérií výběru vysokoškolské vzdělání partnera. Pro mnohé muže středního věku je předem nepřijatelná partnerka s dítětem. Na podobném principu fungují i různé rádoby psychologické testy, které mají uchazeči o partnera vyplnit. Podle míry shody v jednotlivých kritériích potom zájemce obdrží seznam potenciálních partnerů: podle hesla čím jsme si podobnější, tím lépe. Výběr partnera se tím určitě zjednodušuje. Otázkou zůstává, zda to není spíše na škodu.