Kdeže je éra dohazovačů, dnes se seznamováním pomáhají profesionální agentury. Ženy i muži k hledání potenciálního partnera užívají z pohodlí domova služeb internetu – přesto mnozí z nich zůstávají nakonec stejně sami…
Zatímco ještě před padesáti lety byl ve středním věku dlouhodobý život bez partnera spíše výjimkou, se změnami ve společnosti nastaly i změny v partnerských vztazích. Poválečná generace měla život v něčem snazší – všeobecně se očekávalo, že cílem mladého člověka je co nejdřív najít partnera a založit rodinu. Kdo nebyl ve třiceti sezdaný (nebo už rozvedený a znovu se neoženil), byl považován za zvláštního. I když pomineme vysokou míru rozvodovosti, byla rodina a děti pevnou součástí životních očekávání mladých lidí.
Partnerský vztah, rodina a děti jsou sice stále ještě obecně považovány za žádoucí hodnotu, zvýšil se ale důraz na kariéru, ekonomickou nezávislost, na realizaci vlastních koníčků a „užívání si života“. Pochopitelné a chvályhodné hodnoty. Ve skutečnosti ale doba, kdy je můžeme realizovat, není nafukovací, a není divu, že spolu mnohdy kolidují. Novým fenoménem západní společnosti se stává stále narůstající skupina mladých, úspěšných lidí, kteří by rádi navázali trvalý vztah, ale z nějakého důvodu zůstávají sami.
Nedávno položila jedna z největších seznamovacích agentur v sousedním Německu, Elite Partner, 10 000 nezadaných lidí zdánlivě jednoduchou otázku: „Proč jste sám/sama?“ A nejčastější odpověď, která nepřekvapí nikoho, kdo se zabývá partnerskými vztahy, byla: „Protože jsem příliš náročný/ náročná.“ Vysoké nároky na budoucího partnera a nerealistická očekávání, neochota přijmout jistá nutná omezení plynoucí z blízkého vztahu, určitá lenost při řešení konfliktních situací – a zároveň ve společnosti stále více akceptovaný ideál mladého, úspěšného a nezávislého člověka, který si maximálně užívá života, to není právě výhodná výchozí situace.
Úskalí internetového seznamování
Fenoménem současnosti je seznamování prostřednictvím internetových seznamek či speed-dating, kdy se lidé mají rozhodnout mezi mnoha možnými partnery během krátké chvíle. Takové seznamování s sebou ale nese určitou deformaci seznamovacích rituálů. Aniž bychom se poznali v určitém kontextu, měli možnost se „oťukávat“, začneme vyhodnocovat seznam zájmů, preferovaných aktivit, hodnotíme dosažené vzdělání virtuálního protějšku, srovnáváme naše předem deklarovaná očekávání. A podstupujeme riziko, že potenciálního kvalitního partnera předem vyřadíme kvůli něčemu, co bychom při „normálním“ seznámení někde na výstavě nebo na návštěvě u známých předem nevěděli. Vysokoškolačky například často považují za jedno z důležitých kritérií výběru vysokoškolské vzdělání partnera. Pro mnohé muže středního věku je předem nepřijatelná partnerka s dítětem. Na podobném principu fungují i různé rádoby psychologické testy, které mají uchazeči o partnera vyplnit. Podle míry shody v jednotlivých kritériích potom zájemce obdrží seznam potenciálních partnerů: podle hesla čím jsme si podobnější, tím lépe. Výběr partnera se tím určitě zjednodušuje. Otázkou zůstává, zda to není spíše na škodu.
Napsal/a: Kateřina Rodná
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
A já mám čím dál víc dojem, že krásný vztah je možné mít skoro s kýmkoliv, když se člověk zajímá o to, co sám do vztahu může přinést a jak být lepším nejen partnerem ale hlavně člověkem. Ono je ale jednodušší říct, že jsem příliš náročný, než na sobě denně pracovat… Skvělé je, že každý si může vybrat, jakou cestou se vydá.