Dvacet vzkazů rodičům

Rubrika: Partnerství a vztahy v rodině

538798_babyCo všechno by vzkázaly děti svým rodičům, kdyby jim měli poradit s vlastní výchovu?

1. Nerozmazlujte mě. Vím dobře, že bych neměl dostat vše, oč si řeknu – jen vás zkouším
2. Nebojte se být přísní a pevní. Cítím se tak bezpečnější.
3. Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky. Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.
4. Nedělejte ze mě menšího, než jsem. Nutí mě to, abych se choval nesmyslně jako velký.
5. Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti. Daleko víc na mne zapůsobí, když se mnou promluvíte v klidu a soukromí.
6. Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy. Nabourává to můj smysl pro hodnoty.
7. Nenechejte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád. Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc, která mne ohrožuje.
8. Nechraňte mě před všemi následky mého jednání. Potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest.
9. Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám. Dokážu se s nimi vyrovnat.
10. Nesekýrujte mě. Musel bych se bránit tím, že budu „hluchý“ a budu dělat „mrtvého brouka“.
11. Nedávejte ukvapené sliby. Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se pak nedodržují.
12. Nezapomínejte, že se nedokážu vždycky vyjádřit tak, jak bych chtěl. Nejsem proto vždycky zcela přesný a občas mi nebývá rozumět.
13. Nepokoušejte nadměrně mou poctivost. Dostanu strach a pak lžu.
14. Nebuďte nedůslední. To mě úplně zmate.
15. Neříkejte, že mě nemáte rádi, i když někdy dělám příšerné věci.
16. Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti. Pro mne jsou hrozivě skutečné a hodně pro mě znamená, že se mi snažíte porozumět.
17. Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní. Hrozně mě šokuje, když zjistím, že to tak není.
18. Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit. Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává vřelejším.
19. Nezapomínejte, jak rychle dospívám. Je určitě těžké udržet se mnou krok, ale prosím – snažte se.
20. Nezapomeňte, že nemůžu vyrůstat bez spousty lásky a laskavého porozumění. Ale to zrovna vám nemusím říkat, že ano?

Jedná se o ukázku z knihy Muž a žena – návod k použití (autor: Petr Šmolka)
vydal Portál, 2004
Jedná se o ukázku z knihy Muž a žena – návod k použití
vydal Portál, 2004

Napsal/a: Petr Šmolka

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)

  • Pokud něco provede,je potrestána,ne fyzicky,ale zákazem pohádek,bez sladkého,utřením nádobí aj. Chci jí dopřát krásné dětství,protože mi jsme ho s manželem neměli,otcové byli alkoholici,trestali nás bitím,hračky jsme žádné neměli,o výletech se nám jen zdálo,nebyly na ně peníze,proto,než se nám narodila dcera jsme si řekli,že to budeme dělat opačně,aby mohla ona jednou říct,že měla krásné dětsví a doufám,že nám to jednou vrátí láskou a vnoučaty,které budeme opět rozmazlovat. To samé budeme čekat od syna,který má 8.měs. a povedeme ho stejnou cestou,jak dceru.

  • Krásně napsané a bezchybné:) ale myslím si,že se to opravdu nedá dodržet,položme si ruku na srdce,kdo z nás dítě nerozmazluje? Vždyt to jsou naší miláčkové a snad i jediní na světě,pro které jsme ochotni udělat vše,co jím na očích vidíme,neříkám úplně vše,samozřejmě jsou určité hranice,které nepřelezem a které dodržujem. Já osobně mám 4,5 starou dceru,které dopřávám krásné dětství,milujeme jí,má spousty hraček,knih,výlety,pokojíček,vím,že si někteří budou myslet,že jí rozmazlujem,ale máme doma určitá pravidla,která by neměla překročit- zlobení,vztekání,urážení,neuposlechnutí aj.

  • Anonymní

    Jo musím souhlasit s bodem 16. Je mi 14 a mám strach z pavouků a z malých prostor. No a kidyž jedu s rodiči na výlet, tak taťka vždycky vybírá schválně nějaký starý hrady a vždycky mě donutí jít i do sklepení- malý prostory a pavouci. No a když se začnu bát, tak na mě začne řvát, že jsem neschopná, že je moje mamka coura a že nemůžu být jeho, když se bojím takovejhlech „blbostí“. Zkoušela jsem mu říct, že za to nemůžu, ale on mě neposlouchá.
    A když se ho zeptám jestli se on něčeho bojí, tak řekne že ničeho. Že prej enní taková nula jako já.
    Co mám dělat?

  • Hezky napsané, schovám si to k sobě, abych se na to mohla občas mrknout…

  • To je krásně napsané:-))

  • JanaOss

    Dobrý a kdo se podle toho má řídít? Leda si to napsat a pověsit nad postel jako modlitbu
    Myslím, že většinou aspoň jeden bod vždy porušíme

  • Tak já tohle mám schované už docela dlouho, taky se mi to moc líbilo, našla jsem to kdysi na internetu. Jen pod tím mám poznámku, že to takhle sepsal pan profesor Zdeněk Matějček, pan Šmolka to asi pouze ve své knize využil.

  • Pomněnka

    Tak to je moc hezky shrnuté a napsané…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist