Je-li v rodině více dětí, jedná se o druhorozené, stejně tak jako o dítě prostřední.Pozice prostředních dětí.
Ve vícečetné rodině je prostřední ten, který nemá žádná privilegia jako prvorozený a ani nemá výhody nejmladšího benjamínka. Prostřední a druhorození mají mnoho společného, a proto bych je ´spojila´ do jedné skupiny.
Životní styl druhorozeného je zcela přirozeně určován prvorozeným, a teprve potom rodiči. Pokud je věkový rozdíl mezi prvním a druhým dítětem malý (např. 1 rok), ve většině případů dochází k tomu, že spolu děti soupeří a dělají to celé dětství, zvláště je to viditelné tam, kde se jedná o stejné pohlaví. Je-li věkový rozdíl větší (např. 6 let) a má-li prvorozený vyhraněný směr (např. studium), vydá se druhorozený jiným směrem (např. sport) a ke vzájemné rivalitě nedochází.
Nelze specifikovat, jaký bude druhorozený, ale vždy se jeho cesta bude odvíjet od prvorozeného, soudržnosti celé rodiny a zralosti rodičů. Např. může být společenský a přátelský, přitom uvnitř uzavřený. Nebo může působit dojmem rebela, který odmítá rodinný systém hodnot, přitom dokáže být úžasným vyjednavačem a velmi tolerantním spoluhráčem. Můžeme vypozorovat i následující zajímavost u prostředních dětí: je-li prvorozený poddajný typ, vyrůstá z druhorozeného „lumpík“.
Může se stát…
Pokud rodiče odsunou prostřední dítě do pozadí tím, že upřednostňují prvorozeného, protože je první, a udělí výjimku i poslednímu, protože znamená ´konec řady´, může se stát, že se prostřední dítě bude cítit odstrčené, jak se lidově říká jako ´páté kolo u vozu´. Potom může dojít k tomu, že si bude hledat uznání a respekt mimo rodinu. Takové dítě se daleko snadněji upne např. k partě svých vrstevníků a přátelé jsou pak v takovémto případě pro dítě velmi důležití (získávají určující vliv).
Prostřední dítě opustí rodinu jako první, pokud se v ní necítí dostatečně „zakořeněné“.
Co mají druhorozené či prostřední děti společné.
Touží po uznání. A touží po něm víc než ostatní děti. Mají tzv. plné zuby věty: „Ty jsi ještě malý“ s ohledem na to, že prvorozený UŽ může, už má něco povoleno. Chtějí mít stejná práva a touží být respektováni nejen svými rodiči, ale i starším sourozencem.
Stávají se ´vyjednavači´. Jakmile prostřední potomek pochopí, že nikdy nebude mít své rodiče jen pro sebe a že nebude hýčkán jako ten nejmladší sourozenec, stává se skvělým vyjednavačem. Snaží se uzavírat dohody, vyhýbat se střetům, nedělat rozruch a v nejedné rodině dokáže přispět k tomu, aby se rodinná loď příliš nehoupala.
Umí se prosadit. S ohledem na fakt, že o své místo v rodině musí ´bojovat´, naučí to většinu prostředních dětí houževnatosti, nezávislosti a vlastnímu pohledu na věc.
Z odborných studií jednoznačně vyplývá několik věcí. Za prvé: později narozené děti jsou méně bázlivé a úzkostlivé. Za druhé: nejsou tak posedlé dokonalostí jako mnozí prvorození. Za třetí: cestička je vyšlapaná. Druhorozené dítě už má přece jen tu pomyslnou cestičku vyšlapanou prvorozeným, rodiče jsou starší, zkušenější a většinou i klidnější a v mnohých rodinách si rodičovství dokáží i víc užít a vychutnat bez zbytečných strachů a obav.
Tipy pro rodiče prostředních dětí.
1. Vyhýbejte se srovnávání. Na otázky typu: „Proč nejsi jako tvůj bratr?“ zapomeňte!
2. Udělejte si čas jen na něj. Lépe řečeno – pokuste se věnovat svůj čas dětem individuálně.
3. Zapojte ho do společného rozhodování – např. tip na rodinný výlet, výběr restaurace.
4. Mluvte s ním. Zkuste zjistit, co si myslí, jak se cítí, pomozte mu pěstovat sebeúctu.
5. Kupte mu nové oblečení (čas od času, aby nemělo pocit, že má všechno obnošené).
6. Dbejte o to, aby v rodinném albu byla i fotka prostředního dítěte (jeho vlastní fotka).