V předchozím příspěvku „Prvorození“ byly popsány základní společné znaky dětí, které vstoupily do rodiny jako první. Vystihnout a popsat základní rysy druhorozených dětí je mnohem složitější a těžší než u prvorozených.
Je-li v rodině více dětí, jedná se o druhorozené, stejně tak jako o dítě prostřední.
Ve vícečetné rodině je prostřední ten, který nemá žádná privilegia jako prvorozený a ani nemá výhody nejmladšího benjamínka. Prostřední a druhorození mají mnoho společného, a proto bych je ´spojila´ do jedné skupiny.
Životní styl druhorozeného je zcela přirozeně určován prvorozeným, a teprve potom rodiči. Pokud je věkový rozdíl mezi prvním a druhým dítětem malý (např. 1 rok), ve většině případů dochází k tomu, že spolu děti soupeří a dělají to celé dětství, zvláště je to viditelné tam, kde se jedná o stejné pohlaví. Je-li věkový rozdíl větší (např. 6 let) a má-li prvorozený vyhraněný směr (např. studium), vydá se druhorozený jiným směrem (např. sport) a ke vzájemné rivalitě nedochází.
Nelze specifikovat, jaký bude druhorozený, ale vždy se jeho cesta bude odvíjet od prvorozeného, soudržnosti celé rodiny a zralosti rodičů. Např. může být společenský a přátelský, přitom uvnitř uzavřený. Nebo může působit dojmem rebela, který odmítá rodinný systém hodnot, přitom dokáže být úžasným vyjednavačem a velmi tolerantním spoluhráčem. Můžeme vypozorovat i následující zajímavost u prostředních dětí: je-li prvorozený poddajný typ, vyrůstá z druhorozeného „lumpík“.
Může se stát…
Pokud rodiče odsunou prostřední dítě do pozadí tím, že upřednostňují prvorozeného, protože je první, a udělí výjimku i poslednímu, protože znamená ´konec řady´, může se stát, že se prostřední dítě bude cítit odstrčené, jak se lidově říká jako ´páté kolo u vozu´. Potom může dojít k tomu, že si bude hledat uznání a respekt mimo rodinu. Takové dítě se daleko snadněji upne např. k partě svých vrstevníků a přátelé jsou pak v takovémto případě pro dítě velmi důležití (získávají určující vliv).
Prostřední dítě opustí rodinu jako první, pokud se v ní necítí dostatečně „zakořeněné“.
Co mají druhorozené či prostřední děti společné.
Touží po uznání. A touží po něm víc než ostatní děti. Mají tzv. plné zuby věty: „Ty jsi ještě malý“ s ohledem na to, že prvorozený UŽ může, už má něco povoleno. Chtějí mít stejná práva a touží být respektováni nejen svými rodiči, ale i starším sourozencem.
Stávají se ´vyjednavači´. Jakmile prostřední potomek pochopí, že nikdy nebude mít své rodiče jen pro sebe a že nebude hýčkán jako ten nejmladší sourozenec, stává se skvělým vyjednavačem. Snaží se uzavírat dohody, vyhýbat se střetům, nedělat rozruch a v nejedné rodině dokáže přispět k tomu, aby se rodinná loď příliš nehoupala.
Umí se prosadit. S ohledem na fakt, že o své místo v rodině musí ´bojovat´, naučí to většinu prostředních dětí houževnatosti, nezávislosti a vlastnímu pohledu na věc.
Z odborných studií jednoznačně vyplývá několik věcí. Za prvé: později narozené děti jsou méně bázlivé a úzkostlivé. Za druhé: nejsou tak posedlé dokonalostí jako mnozí prvorození. Za třetí: cestička je vyšlapaná. Druhorozené dítě už má přece jen tu pomyslnou cestičku vyšlapanou prvorozeným, rodiče jsou starší, zkušenější a většinou i klidnější a v mnohých rodinách si rodičovství dokáží i víc užít a vychutnat bez zbytečných strachů a obav.
Tipy pro rodiče prostředních dětí.
1. Vyhýbejte se srovnávání. Na otázky typu: „Proč nejsi jako tvůj bratr?“ zapomeňte!
2. Udělejte si čas jen na něj. Lépe řečeno – pokuste se věnovat svůj čas dětem individuálně.
3. Zapojte ho do společného rozhodování – např. tip na rodinný výlet, výběr restaurace.
4. Mluvte s ním. Zkuste zjistit, co si myslí, jak se cítí, pomozte mu pěstovat sebeúctu.
5. Kupte mu nové oblečení (čas od času, aby nemělo pocit, že má všechno obnošené).
6. Dbejte o to, aby v rodinném albu byla i fotka prostředního dítěte (jeho vlastní fotka).
Napsal/a: redakce (Helena)
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)
Anonymní, děkuji Vám za Váš příspěvek. Musím se přiznat, že při čtení Vašich řádků mi bylo docela těžko. Je mi líto, že jste něčím takovým musel projít, je to opravdu smutné čtení.
Zkuste se na to podívat jinýma očima – Vaši rodiče určitě v tu dobu netušili, co Vám působí (jako dítěti) a věřím, že Vám nechtěli ublížit. Chci říct, že si myslím, že Vám neubližovali vědomě. Chyb se dopouštíme ve výchově všichni, mám na mysli: všichni rodiče chybují (někdo méně, někdo více).
Jste už dospělý muž a odpouštění je nedílnou součástí našeho života. Jsem hluboce přesvědčena o tom, že kdybyste jim (svým rodičům) dokázal odpustit, i když je to pro Vás určitě nesmírně těžké, našel byste ve své duši klid a možná i smír pro celou rodinu.
Upřímně Vám přeji vše dobré.
Helena
Nadherne rady pani Heleno! Hlavne bod 1 a 4. Skoda ze si tento clanek nemohli precist moji rodice pred 30 lety..
Mam o dva roky starsiho, predcasne vyspeleho bratra kteremu se me z neznameho duvodu vzdy rodice venovali. Doslova se v nem shlizeli, asi proto ze sami jsou oba prvorozeni. Bohuzel uplne zapomeli ze neni v rodine sam, ze ma jeste bratra. Me se nikdy moc pozornosti nevenovali, nepokusili se me pochopit, nezajimali se o me jak se vlastne mam, co me trapi..
Misto toho racionalizace proc na me nemaji cas, zakazy, srovnavani „proc nejsi jako“, „jaktoze to nevis / neumis kdyz tvuj bratr to ve tvem veku vedel/umel“..
V utlem veku neni clovicek natolik vyspely aby rekl jako dospely – „Nevim/neuim to mily tatinku proto, ze jste mi to nikdy nevysvetlili. Musite to prvni udelat abych to pak vedel nebo umel..“. Misto toho citi vinu a je ticho, coz rodice jeste vic utvrdi v jejich presvedceni o neschopnosti – „to dite je snad z jine planety, po me rozhodne neni, musi byt po tobe!!“
Z moji zkusenosti se rodice snad domnivaji ze sourozenci maji mezi sebou magicke propojeni a staci vse vysvetlit pouze jednomu diteti, tomu starsimu a ono uz to toho mladsiho nauci.. Jenze tohle pohodlne reseni nikdy v nasi rodine nefungovalo. Aby fungovalo, musi mit ten starsi ve vinku aspon trochu schopnost empatie. No a kdyz neslo vychovavat pres kopirak po dobrem inu tak to slo po zlem.. Vysledek se brzy dostavil.
Nekolik let na terapii, pretrvavajici potize s navazovanim vztahu, pravdepodobne dozivotni uzkostna porucha a pocit menecennosti.. Pretrhane vztahy – rodina pro me uz neexistuje. Budu vubec rad pokud si vyresim svoje problemy a stihnu mit vlastni rodinu do 40..
Tak diky rodicove za pekny darek do zivota..
Jestli tohle cte par ktery uvazuje o druhem diteti a oba z paru jsou prvorozeni nebo jedinacci tak ctete dal!
Hodne si rozmyslete jestli na druhe dite emocne mate. Jestli se nehadate, mate dostatek empatie a pochopeni pro druheho, jestli se dokazete respektovat.
Co na tom ze prvni dite vas naplnuje optimismem a zda se byt imunni vuci vasim stretum. Deti nejsou z kopirky, z vaseho pohledu bude druhe dite vecne bezduvodne nespokojeny neschopny spratek, z pohledu ditete budete odcizeni necitlivi tyrani. Mozna radsi zatim poridte starsimu diteti na hrani pejska a rozhodnuuti dejte na rok, dva k ledu..
Tohle nejsou nejaka prazdna klise z poradny nejake slecny Evy ale vedomosti ktere jsem nasbiral za 30 let sve existence, poctive analyzy me vlastni minulosti a pozorovani okoli.
Na zaver maly tip pro vsechny. Jestli chcete, aby se vase deti nesnaseli cely zivot tak ctete dal. Staci pro to udelat pomerne malo. Vychovavejte prvorozeneho k tomu, aby se musel o mladsiho vzdy postarat misto vas. Naoko to pro vas udela rado, protoze je ctizadostive a zavisle na pochvale, ve skutecnosti jej to naplni nenavisti na toho maleho „posranka-blbecka“. Je to preci vina toho ze mladsi sourozenec existuje a on se ted musi misto hrani starat. Je to pro vas pohodlne, starsi se postara o mladsiho – a vy ani nemusie vstavat od televize..
Milli, moc děkuji za Tvůj příspěvek, napsala jsi to upřímně a otevřeně, podle toho, co jsem si přečetla, to vypadá, že jsou Tvoji kluci ukázkově „tabulkoví“.:-))
Starší je rozumný, hodný, klidný a výchovně bezproblémový
a u mladšího se projevují typické „benjamínkovské“ vlastnosti – temperamentní rarášek, tam asi bude nutný dohled, důslednost a větší trpělivost.
Tuším, že budeš mít o zábavu postaráno.:-)
Znovu zajímavý článek!! Náš starší je dost hodný kluk-kéž by mu to vydrželo, ale nikdo toho nezneužíval. Vždy mu spousta věcí stačí říct jednou a sám rád pomáhá. Je snaživý, ale zatím to nemá lehké se svým mladším bráchou, který je právě takový lumpík. Tomu se musí všechno opakovat několikrát a stejně si udělá podle svého a ikdyž ještě nemá 3 roky, tak už ví, že se vina může svést na někoho jiného. Je prostě „vyčůraný“:-))).Momentálně to všechno dokáže smazat svým nevinným úsměvem, ale nevím, co nás čeká do budoucna. Např. nedávno nám pokreslil křídama fasádu na baráku a to byl před tím upozorňován, že kreslit pouze na chodník a cestu. Potom samozřejmě řekl, že to on ne, ale bráška. No, ještě že se mu nedostal do rukou spray- to bychom měli zajímavé grafity. Doma máme pokreslenou skoro každou stěnu, i ložní prádlo máme vymalováno. Manžel to bere s humorem, jen já čertím. Snažím se mu nevnucovat názor, že jeho starší bráška, je hodnější, ale přiznám se, že někdy mi tahle věta ujede. Staršího od mala berou knížky, dokáže soustředěně poslouchat, ale mladší se mi zdá zase více sportovně založený, tak asi bude i něco na tom, že se Ti mladší nechtějí tolik podobat těm starším, ale dokud jsem neměla děti, tak jsem netušila, že už to odlišení se projevuje v tak dětském věku. Oblečení má mladší taky hodně poděděné, ale nějaká nová věc se mu občas koupí. No, s tím děděním to jinak nejde, ani u hraček, jelikož jsou stejného pohlaví a tak se dědí všechno, ale na narozeniny a vánoce, se dokupují hračky, které u nás ještě chybí. A co se týká povinností, tak budu vyžadovat od obou stejně, ale mám obavy, že mladší bude v mé nepřítomnosti využívat dobroty svého bráchy.
Děkuji Vám všem za Vaše příspěvky, postřehy, za Vaše názory a zkušenosti.
Lien, děkuji, jsem velmi příjemně překvapená tím, co jsi napsala, upřímně řečeno, kdybych jen tušila, že na tento příspěvek „čekáš“, byl by tu dřív.
K tématu: domnívám se, že vliv na jakési rozmazlování či privilegované zacházení má všechno dohromady
– zralost rodičů (do toho zahrnuji i věk a vzdělání)
– zkušenosti z původní rodiny a ´kopírování´ výchovných metod (vysv. dělám to tak, protože to tak dělali naši)
– pohlaví dítěte (znám rodinu, kde po třech dívkách přišlo na svět čtvrté dítě a narodil se chlapec… asi nemusím vypisovat, jak se k němu chovají…)
Určitě má vliv i pořadí narození dětí a v neposlední řadě mohou mít velký vliv i prarodiče.
Já myslím, že je taky velký rozdíl, jestli je prvorozený holka nebo kluk…
Zuzino,s tím pohlavím máš možna pravdu,ale neviděla bych to stoprocentně,mamča s dcerou mohou mít krásný vztah a kluci s otci taky,vždyt otcové se v synech vidí,já s otcem nevycházela jako prvorozená,je sice pravda,že se ve mě viděl,ale za jakou cenu? Zkažené dětství a jak jsem psala,hlídání,zákazy a povinnosti.A můžu ti říct,že si s ním rozumím teprve nyní,až mám své děti a v jistých věcech zase nerozumím mamce.Bratr jako druhorozený měl u něho vše a povoleno vše. A nyní,kdy má čas na ženu,děti,své bydlení,tak bydlí pořád s maminkou(naši jsou rozvedení) a ta ho obskakuje a udělá pro něj vše. Můj syn zase víc inkliminuje ke mě,je to takový maminčin mazánek,ale dcera taktéž,i když si s tatkou rozumí taky dobře a mají spolu krásný vztah. Tak doufám,že nám to tak vydrží i nadále.
Holky a nemá na to rozmazlování vliv i pohlaví?Např.,že se jinak vychovává prvorozený syn a jinak je vedená dcera?Sama pocházím ze 4 dětí.Když pominu,že nejmladší sestra je ode mně o 16 let,tak mám o rok starší sestru a o tři bráchu.dle mého pohledu si mamka brášku hýčkala,sestra byla jak vystřihnutá z kapitoly může se stát a já?Co mohla brácha v 18 já si dovolila v 15:-( taky jsme se kvůli tomu hádali,ale moc to nepomohlo a mamka chtěla mít ode mně klid:-))
Teď mám prvorozenou dceru a možná tím,že je Míša od ní o osum roků mladší třeba taky budu chtít mít klid a dovolím mu víc:-)nebo to bude tím,že kluci to umí s mamkama a dcery s tatínky?:-))
Anonymní, tak to teda nevím, u nás to bylo přesně naopak. Brácha směl vše, protože je starší, zvířata jsme měli taky podle něj, protože je starší a bude se o ně tudíž lépe starat, holka s ním u nás bydlela, já nesměla kluka přivést ani na návštěvu a vrchol je, že mu darovali všechen majetek, protože je starší a syn a já se stejně odstěhovala. Tak teda nevim, proč já bych měla být línější vychcánek, když vždy, vše měl a má on.
U nás měla sestra jako druhorozená a benjamínek vždy co chtěla a já musela být ta rozumná. Věci jsem měla stejně poděděné po bratrancích, tak co. Sestra si přitáhla klukla v 16ti a bylo to OK, já do 18ti nesměla ani na diskotéky a otec v mých 22ti chtěl vyhodit mého nynějšího muže, že se dost neznáme. Já chtěla kočku, sestra psa, hádejte koho jsme měli a o psa sestry se nyní starají rodiče. To bylo donekonačna milion případů. Prostě ti druzí a nejmaldší jsou vždycky takoví vychcánkové línější než ti prvorození a to je vidět ve spoustě rodin.
Heleno,pěkný článek. Jsem prvorozená,žádná privilégia, zákazy,učení, jen samé povinnosti s ostatními sourozenci. Poslední bratr je benjamínek a to každým coulem.
Bratr,který je druhorozený a je pravda,co napsala Helena,cestička vyšlapaná a výchova od rodičů k němu byla úplně jiná,jak si psala,měli zkušenosti ode mě,takže u něho to byla výchova benevolentní a u něho skoro žádné zákazy a povinnosti.
Tak,kde je ta spravedlnost?
Mám dvě děti a žádné prvorozené a druhorozené slovo pro mě neexistuje,žádná privilegia,ale budu se snažit,fakt snažit,aby to tak zůstalo a jednou my děti nevyčetly,že ty jsi mohl všechno,měl všechno a já ? Jsem nemohl nic, dědil po tobě věci a ty všechno nové. Nene,to nechci nikdy slyšet:)
Tak já jsem druhorozená, ale né prostřední, po mě už nikdo nebyl. U mě beze zbytku platí odstaveček „Může se stát…“ Heleno, pěkný článek, četla jsem prvorozené a už jsem se dočkala i těch druhých.
Mobile Sliding Menu