Dítě jste pravděpodobně už během prvního roku života motivoval k tomu, aby hravým způsobem objevovalo okolní svět: »Cítíš, jak je ten písek ve tvé dlani teplý?« Svého potomka jste zvedal, nosil a choval. Ten pak mohl cítit vaše tělo a uvědomovat si to svoje. Z jednoduchých her, které jste hrál se svým roztomilým miminkem a později malým »parťákem«, se stávaly stále složitější pohybové aktivity.
Šplhat, hrát si, běhat, prát se …
Otcové zcela intuitivně mění téměř každý kontakt s dítětem v hru. Vzpomínáte si ještě, jak jste to malinké miminko zvedal do výšky a ukazoval ho celému světu? Otcové mají velmi rádi motorické hry, se svými dětmi dovádějí, perou se s nimi, hrají si s nimi s míčem, lezou na stromy, běhají o závod a zasvěcují je do prvních sportovních disciplín. Tím jim dodávají odvahu, když čelí nějakému riziku nebo když je čeká dobrodružství, také je seznamují s pravidly a hranicemi, které je třeba respektovat.
Dejte dítěti prostor ke hraní
- Zjistěte, o co se dítě zajímá: »Podívejme, tady jsou kostky. Už je mi to jasné.« Řiďte se tím, co si váš potomek přeje. »Samozřejmě, Šmudla a spol., ty si určitě chceš hrát s plyšáky.« Pozorně ho poslouchejte.
- Motivujte ho, ale nepřetěžujte ho. Ukažte mu například nové prstové barvy a předveďte mu, co se s nimi dá dělat. Možná se mu zpočátku nebudou zdát zajímavé, ale po nějaké době třeba dostane chuť vyzkoušet si je. Když se při nějaké hře »zasekne«, přestane ho bavit, nesoustředí se nebo bude apatické, akceptujte jeho hranice.
- Chvalte ho i za malé úspěchy, aniž byste ho kritizoval kvůli jeho úzkostlivosti nebo neúspěchům. A v žádném případě ho nestresujte. S POZITIVNÍM PŘÍSTUPEM toho dosáhnete mnohem více.
- Probouzejte v něm zájem o věci a zvědavost a dodávejte mu odvahu. Tím ho povzbudíte k novým vývojovým krokům.
- Realizujte jeho nápady a nesnažte se prosadit jen ty svoje.
Jazyk dítěte je hrou.
[ Hans Zulliger | švýcarský učitel a psycholog (1893–1965) ]
Budete-li si takto hrát, přispějete navíc k tomu, že si dítě bude čím dál víc věřit. Bude cítit, že ho na jeho cestě do života podporujete, vážíte si ho a chráníte ho. Vaše vzájemná vazba bude díky společným hrám stále silnější a živější. Až si s ním budete hrát, dávejte mu najevo svou náklonnost.
Možná máte pocit, že pouto mezi vámi není dost intenzivní. PAK JE ŽÁDOUCÍ, ABYSTE BYL AKTIVNÍ! Někteří otcové toho pro svá miminka a malé děti nedokáží ještě moc vymyslet. Nic se neděje, nikdy není pozdě. I když jste se zpočátku nedokázal plně zapojit a vaše vzájemná vazba se vyvíjí pozvolna, tak díky společným hrám dokážete vybudovat most, který vás bude spojovat. Navíc spolu začnete podnikat celou řadu aktivit, které budou divoké nebo klidné, budete se jim věnovat ve volném čase a později i po škole.
Hynek, otec tříletého Jana, vypráví: »Upřímně řečeno, když byl Honzík ještě miminko, ale v podstatě celé první dva roky jsem nevěděl, co bych s ním měl podnikat. Jednoho dne jsem ho prostě vzal do náruče a on se chtěl se mnou prát. První, co mě napadlo: ›Au, proč do mě to zlobivé dítě boxuje?‹ Ale pak mi to došlo! ›On si chce se mnou poměřovat síly. A to by šlo…‹ Myslím, že jsme se pak skoro půl hodiny prali v obývacím pokoji na koberci. Honzík byl pořád-ně unavený, ale šťastný. A já také. Moje žena z toho byla úplně vedle, když jsme pak svorně a v dobrém rozmaru napochodovali k večeři.«
Napsal/a: Peter Ballnik