Děti v pasti vztahového incestu

Skutečného incestu ve fyzickém smyslu by se většina lidí nedopustila. Do vztahů na psychické rovině se nám vkrádá ale poměrně často. V případech soužití single rodičů s potomkem opačného pohlaví je snadné najet do jeho nezdravých kolejí.

Víte, že příroda má svůj mechanismus, který zabraňuje tomu, aby docházelo k incestu? V psychologických učebnicích se hovoří o tzv. Westermackově efektu, díky němuž dospělí lidé, kteří se podíleli na péči o dítě v raném věku, nejsou k němu později sexuálně přitahováni. Bylo dokonce dokázáno, že v kibucech v Izraeli se navzájem neberou muži a ženy, kteří v raném dětství vedle sebe úzce vyrůstali, přestože mezi nimi příbuzenské vazby nejsou. Kojenci zřejmě vylučují chemické látky, které podporují v okolí vznik ochraňovatelského nebo přátelského svazku, nikoli sexuálního. To je také důvodem, že zdaleka nejméně obvyklým druhem incestu je incest typu matka–syn, jelikož je blokován intenzivními pouty vytvořenými během synova kojeneckého období. Nejčastěji naopak k incestu dochází mezi dcerou a nevlastním otcem, který v jejím kojeneckém období nebyl přítomen. To se ale jedná o fyzický incest. Na rovině psychologické se do role partnera rodiče dítě dostane celkem snadno. Stačí, když jeden z rodičů doma zkrátka chybí.

Když syn přebírá roli otce

„Od té doby, co se od nás muž odstěhoval, se můj desetiletý syn chová strašně zodpovědně,“ pochvaluje si Ester. „Stará se o mě, říká mi, abych příliš nepracovala, a se vším mi pomáhá. Dokonce se mnou řeší i mé problémy z práce.“ Na první pohled to může znít idylicky. Vypadá to, že Ester má ideální vztah se svým synem, který je navíc nezvykle dobře vychovaný. Při rozboru situace ale zjišťujeme, že realita není tak růžová, a to ani pro Ester ani pro jejího syna.

Rodina funguje jako systém, kde každý rodič i dítě mají svou roli, své místo. Při „zmizení“ jednoho člena rodiny se často stává, že jeho roli přejímá někdo jiný. Například odjede-li dítě na rok studovat do zahraničí, často jeden z dospělých se dostane do situace, že potřebuje péči toho druhého. Nejedná se jen o praktické činnosti, které musí po chybějícím článku někdo převzít (i když samozřejmě i ony mají svou roli), ale o celkové působení. V námi zmiňovaném případě je to syn, který přebírá roli svého otce, jenž rodinu opustil. Ochraňuje matku, tráví s ní hodně času, snaží se, aby se necítila otcovým odchodem opuštěná. A to vše nikoli proto, že on sám by to potřeboval, ale protože cítí, že to potřebuje maminka a citlivě na její potřebu reaguje. Snaží se jí se vším pomáhat a ve společných hovorech není už jen hloupým dítětem, ale rovným partnerem. Bere tak na sebe nevědomě povinnosti a úkoly, které patřily jeho otci.

Pro syna může být tato nová role pastí. Na jednu stranu je za ni oceňován – matka a zřejmě i další dospělí z okolí jej vychvalují za to, jak doma pomáhá. Pro všechny může být zarážející, jak dospěle se chlapec v tak nízkém věku chová. Na druhou stranu jej ovšem tento skok okrádá o možnost být dítětem, kterým ještě je a jímž má plné právo být. Neřeší si problémy svého věku, ale řeší problémy své matky. Obírá jej to o kontakt s vrstevníky, které mentálně najednou zdánlivě předežene. Pokud vazba s matkou nepovolí, může mít problémy s navazováním vztahů s druhým pohlavím, protože místo partnerky bude v jeho systému jakoby obsazené.

Napsal/a: Barbara Hansen Čechová