V systému rodiny je podle systemického uspořádání, které vypracoval a rozvinul Bert Hellinger, určitý řád, jenž má velký význam pro dobré vztahy.
- Manželský pár zaujímá v systému rodiny první místo. Vznikne tím, že si manželé vzájemně dají první místo. U muže musí být na prvním místě žena a u ženy musí zaujímat první místo muž.
- Dítě je na místě druhém. V žádném případě nesmí stát mezi rodiči. Nejprve získává vazbu na matku a poněkud později by mělo mít tutéž nosnou, i když trochu jinak odstíněnou, mužskou vazbu na otce. Pro dobro dítěte má rozhodující význam, aby milovalo oba rodiče nebo je přinejmenším respektovalo už proto, že od nich obou zdědilo vlohy a předpoklady (tělesný vzhled, podobu tváře, temperament, jejich silné a slabé stránky). Pro dítě je důležité, aby všechno, co od rodičů dostalo, přijalo se vším všudy jako celistvý životní dar a z toho vytvořilo vlastní osobnost. Respektování rodičů je pro dítě tím lehčí, čím ohleduplněji spolu oba rodiče jednají. V dětském věku má dítě v systému rodiny dobré místo, když stojí vůči rodičům tváří v tvář (jak je na kresbě na této straně).
Při tom vidí rodiče těsně vedle sebe, v dobrém vztahu. Tak jsou mu oba vzorem a orientují ho. V dospělosti se dítě vděčně a s respektem rozloučí a jde vlastní cestou. Rodiče nechává jako své kořeny, své požehnání za sebou. - Pořadí sourozenců se řídí chronologií jejich narození, nezávisle na pohlaví nebo nadání, nezávisle na tom, jestli dítě žije, nebo zemřelo. Prvorozené zaujímá první místo, druhorozené druhé atd.
Napsal/a: Jiřina Prekopová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)
No já moc neporadila,ale chci jen ať víte,že děláte dobře,alespoň pro toho malého a držím vám palce a přeji hlavně zdraví:-)
Děkuji Zuzino za radu, je to oprasvdu složité, jsem již ve věku, kdy se nedá spoléhat moc do budoucna a co potom, jak by to malý nesl.Ztrátu dalšího blízkého člověka. On i přesto přese všechno má mámu rád, i když někdy na něm vidím, že je jakoby zahleděný do sebe a na nikoho moc nereaguje. Pí dr říká, že to v jeho věku bývá, že i když je malý, má už svůj mikrosvět a do toho se utíká. Syn má tak náročné povolání, že by se o malého opravdu sám starat nemohl, sám má již dospělou dceru, a teď „jede“ naplno v kariéře. Děkuji Vám všem opravdu moc, velmi si cením toho, že si uděláte pro cizí problémy čas a poradíte. Děkuji a myslím na Vás na všechny, kterým není lhostejný cizí osud. babička
Babičko,taky smekám a připojuji se k přání,aby prcek měl alespoň někoho kdo ho má rád.Jen k tomu psychologovi,píšete,že jste z malého města,tam se nic neutají,možná by to bylo lehčí pokud ví o problémech co má i dcera,protože pokud ona sama nebude chtít tak ji nic neonutí něco řešit,protože ona problém nevidí…Mě napadá jen řešení přes sociální pracovnici a vy nebo syn se o malého postarat.Pro vás to určitě musí být dost náročné i psychicky celá ta situace..
Milá Zavo a Marino, ani nevíte,co pro mne Vaše odpovědi vždy ráno znamenají, stejně tak jako ty před Vámi.Někdy stačí, když si člověk postěžuje a je mu lépe.V mém věku to je víc, než by si kdokoli mladší mohl pomyslit. Děkuji a přeji vám vše jen v dobrém. Babička
Babičko, já také smekám a přeju hodně štěstí. Na Vašem místě bych se chovala stejně a nenechala bych mrňouska na holičkách, ale je pravda, že tímhle chováním umožňujete dceři to, že se chová jak se chová. Kdyby pochopila, že o dítě se musí postarat sama, že nikdo jiný jí nepomůže, třeba by se změnila – nic jiného by jí nezbylo, pokud nechce o kluka přijít. Ale jak už jsem psala – já bych pomohla taky, právě kvůli tomu mrňouskovi.
Přeju hodně štěstí a hlavně pevné zdraví a co nejvíc sil.
Marina
Babičko, malý má opravdu štěstí, že má Vás. Mám trochu obavy, že pokud dcera nebude chtít, žádný psycholog jí nedokáže pomoci. Jediný, kdo si pomoc zaslouží, je mrňousek. Asi bych zašla na sociální odbor se jen poradit. Já vím, je to na malém městě těžké, možná by Vás vyslechli někde jinde, třeba v té Praze.
Manžel má pravdu, nemá smysl se chováním dcery trápit. Pokud sama nebude chtít, nebude jiná.
Ale nejvíc mám pocit, že tak, jak to děláte, je to nejlepší. Chápu, že nemáte tolik síly na batole, mám něco přes 40 a s malými dětmi jsem spíš vyjímečně a to ještě max. na 2 hodiny a „mám dost“. Na druhou stranu Vás určitě po pár dnech s vnoučkem hřeje u srdíčka, že jste pro něj něco mohli udělat. Přeji moc moc sil a „pevné nervy“. A přijďte si zase za náma popovídat, třeba i do jiné diskuze:-))
Moc děkuji za všechna slova útěchy a i rady. Jsem vděčná za každé hezké slovo, protože to potěší v mém věku člověka nejvíce.Příbuzná mi doporučila psycholožku v Praze, protože tady u nás patříme k psychologovi, který bydlí vedle v ulici a známe se. Věřte mi, že bych nedokázala takovou z mého pohledu hanbu říkat tady na malém městečku. Děkuji a přeji hezké Vánoce a hodně štěstí do Nového roku, hlavně zdraví.
Babičko, opravdu zasloužíte samou chválu za to jak moc se staráte a pomáháte. Nicméně si myslím, že Vaše situace je nejen na psychologa, ale i na nějakou sociální pracovnici, protože pokud píšete, že dcera Vám dá vnoučka, kterému je jak píšete cca 1 rok, klidně na 14 dní na hlídání a není to jen vyjímka, tak si myslím, že by měla i co do činění se zanedbáváním povinné péče o dítě – je jeho matka a v tomto věku dítě nejvíce potřebuje svou matku, pokud se o něj tak často staráte a navíc mu i kupujete věci, tak na co je ona na mateřské??? V tom případě bych ho nechala svěřit do péče Vám jako babičce(nebo někomu z rodiny…), a třeba byl by problém vyřešený. Pak by třeba dcera dostala rozum, pokud ne, alespoň by maličký vyrůstal v rodině, kde o něj mají zájem a dají mu do života to podstatné, co každé dítě potřebuje. To je můj laický názor, každopádně, bych se poradila s odborníkem. Přeji hodně sil a štěstíčko :o)
Já Vám bamisko moc děkuji za slova pochopení, věřte, že i to pomůže a člověka potěší. Snad bude lépe.Děkuji babička
babičko neporadím tohle je tak ošemetná věc a hlavně nemám zkušenosti a věk abych radila, píši jen proto abych napsala poklonu za to jak se chováte krásně ke svému vnoučkovi
Máme dceru, je jí 40 let.Před rokem se jí nezodpovědně narodil chlapeček.Těhotenství ignorovala do 7 měsíce. Neuvěřitelné. Pila, kouřila, prostě žila tak, jak byla celý dospělý život zvyklá. Chlapeček je krásný, chytry, z čehož máme všichni radost. Je nám s manželem okolo 70 let, máme za sebou náročná pvolání, a tak už moc síly není. Přesto vždy jsme ochotni pomoc a pomáháme finančně (to hlavně), nekoupí na malého prakticky nic, a protože nechceme aby mu něco důležitého chybělo, tak kupujeme. Tíém nemyslím nesmysly, ale nutné věci.Neustále nám ho dává na hlídání,také na 14 dní (není výjimka), aby se prý mohla vyspat a zrelaxovat. Její druh je to samé.Čekaly byste milé kolegyňky úctu, pochopení pro naše bolístky?Nikoli. Pokud to není vše po jejím, začné být hrubá, nechutná, a sprostá. Já jsem se kvůli tomi již tolik nabrečela, manžel jen mávne rukou (s tím v jejím věku nic nenaděláš), mysli na to, že to děláme kvůli malému. Je skutečně sladký.Bohužel po vzoru maminky se u něho občas projeví záchvaty vzteku, až neuvěřitelné.Jsem z toho nešťastná. Když u toho není dcera, vnouček je klidný, nejsou s ním prakticky žádné potíže. Jn ona přijede, začne chlapeček „řádit“.Ona se tomu jen směje s tím, že z oho vyroste, já si to nemyslím. Že by dcera za něco poděkovala, nebo pochválila, neexistuje, jen vyžaduje apokud není po jejím začne nadávat. Asi si pomyslíte, co jsem za bábu stěžovatelku, když jsme ji sami vychovali. Nevím, snažíme se pomáhat co to jen jede, ale někdy jsem již se silami u konce. Máme ještě syna, ten se s ní nestýká, občas jí pomůže, když vidí že je to naprostá utnost(bydlíme od sebe 100 km), ale pak raději dělá mrtvého brouka a nám to radí také. To ale neumím, když toho drobečka, kterého přivedla na svět uvidím, vždycky jsem šťastná.Nejsem ufňukaná ženská, ale musela jsem to někde napsat. U přátel si nestěžuji, je mi to trapné.Nejhorší je, že tako se ona chová i ke svým známým, takže je velmi často obměňuje, nikdo s ní nevydrží. Těžká rada, třeba mi někdo napíše jak by to řešil on.Je to asi na psychologa.Děkuji.babička
Mobile Sliding Menu