aneb Lucie slaví svátek právě dnes, tedy 13. prosince.
Tradice předvánočních oslav spojených s Lucií dnes již téměř vymizela – škoda, býval to prý jeden z nejhezčích předvánočních svátků; patřil především ženám a dívkám a spojovaly se v něm různé zvyky.
Lucie je patronkou a ochránkyní švadlen. Snad aby si trochu odpočinuly, nesměly v tento den příst ani prát. Proto při svých obchůzkách nosila Lucka v ruce dřevěný dlouhý nůž – kdyby zjistila, že má někde hospodyně rozdělané přádlo, tak jí mohla nožem přádlo pocuchat. Byla však také symbolem čistoty – den jako dělaný pro vánoční úklid. Lucie je také považována za patronku kočích – proč, to už ale nikdo netuší.
Zvyky byly různorodé, ale Lucii ve všech případech ztělesňovala postava, která se objevovala a fyzicky pohybovala. Zatímco třeba Barbora klepala na okno a ohlašovala tak svůj příchod, Lucie přicházela znenadání. Někde s ní chodívali po vsi, někde ji doprovázel chalupu od chalupy průvod masek, který dívka, převlečená za svatou Lucii, vedla. Jinde Lucie chodívala sama– vystupovala jako tajemná mlčenlivá bytost, bíle zahalená a s maskovanou tváří.
Zatímco postava Barborky byla čistě dívčí záležitostí, s Luckou to bylo někde i jinak.
Tak třeba na Přerovsku prý Lucky byly záležitosti rozverných mládenců. Protože svatá Lucie bdí nad domácností, maskovaní mládenci přišli do stavení a dívali se, zda už se hospodyně chystá na svátky, jestli již začala s předvánočním úklidem. Lucie v jejich podání nosila s sebou peroutku nebo koště a vymetala všechny rohy, zda v nich nejsou pavučiny.
Svátek svaté Lucie patří dodnes k nejživějším tradicím ve Švédsku. V roce 1927 vyhlásil jeden stockholmský časopis soutěž o volbu Lucie. Dívku, která zvítězila, korunovali Lucií a v průvodu byla provázena družičkami a chlapci – nosiči hvězd. Tím se oslava Lucií rozšířila po celém Švédsku. Lucie dnes přichází dokonce i do nemocnic. Lucie, které obcházejí v severských zemích, mají na hlavě korunu se svíčkami, jako předzvěst konce nejtemnějšího období roku. Lucie zpívá a dává naději, že po tmě se k nám vrátí světlo. Lucie ve Švédsku přináší světlo, v Čechách čistotu – což není v přeneseném významu zase tak velká odlišnost.
Dříve byla se dnem sv. Lucie spojena i řada magických praktik. Vesničané věřili, že o tomto dni se scházejí čarodějnice, aby kuly pikle a škodily dobrým křesťanům. Svatá Lucie byla považována za mocnou ochranitelku před jejich kouzly a čarami.
Nejnavštěvovanějším místem čarodějnických setkání o sv. Lucii v zemích Koruny české býval prý vrch Radhošť, který byl odpradávna opředen mnoha pověstmi.
Její jméno pochází z latinského lux, což znamená světlo. Zpívá a dává naději, že po tmě se k nám vrátí světlo. Jméno Lucie je tedy plné světla. Však také ve Švédsku se svátku sv. Lucie říká Svátek světel; je písemně doložen již roku 1780. U nás pochází první písemná zmínka o luckách od známého Jana Jakuba ryby, autora slavné České mše vánoční – je z roku 1804.
U poslední pranostiky se zastavíme blíže. Věští totiž počasí příštího roku. Od svátku sv. Lucie zbývá 12 dní do Vánoc; den určuje charakter počasí v odpovídajícím měsíci příštího roku. Podobně tucet dnů Vánocemi a Třemi králi určuje vlhkost jednotlivých měsíců příštího roku.
Tak to letos bedlivě sledujte, ať i bez meteostanice víte, jaké bude příští rok počasí.
