Na koho jiného by se děti měly v těchto dnech těšít víc? No jasně, včera byla přece Mikulášská nadílka!!!
Už od pradávna se sousedé a příbuzní oblékali do bílých prostěradel, přes která navlékali papírové ornáty zdobené zlatými kříži, nasazovali si bílé biskupské čepice z papíru a lepili si dlouhé vousy z koudele. Podle tradice Mikuláš nosil na zádech nůši a rozdával hodným dětem dárky. Spolu s ním chodil na návštěvu čert umazaný uhlím a strašil metlou a řetězi. Podle toho, v jakém kraji jste se narodili, mohly být ale tradice i mírnější. Někde si totiž děti věšely za okna punčochy, ve které měly ty hodné z nich druhý den ráno jablka a ořechy a zlobivá zase uhlí. Dosti často doprovázel původně průvod čerta s Mikulášem průvod maškar známý u masopustu, takže je jasné, že tento svátek býval spíše veselý. Nesměli chybět andělé, vždyť Vánoce jsou již opravdu za dveřmi, ale také ani husaři, kominík nebo smrtka. Tančilo se tak, že na chvíli nezbylo ani času rozjímat nad adventem.
Důležitým mikulášským doplňkem byl tzv. vrkoč, jakýsi předchůdce vánočního stromečku. Hospodyně pak z těsta na vánočky pekly pletenec, do kterého zapichovaly špejle spojené v jednom velkém jablku. Z jablka vycházely další špejle s navlečeným ovocem a cukrovím. Vrkoč dostal jméno podle dívčího copu a právě dívky jím obdarovávaly mládence – čím bohatší dívka, tím krásnější vrkoč.
Zdroj: volně podle Lucie Kochová, Velká kniha o Vánocích
