Na 4. prosince připadá trhání barborek. Je to velmi starý lidový zvyk, kdy se 20 dní před Štědrým dnem uřežou větvičky třešně nebo višně, které doma dáme do vázy a máme postaráno o první vánoční dekoraci.
Tradiční jsou zmíněné třešně a višně se sněhobílými květy, za vhodné se považují rovněž slivoně, jemně narůžovělé jabloně, meruňky nebo i růžové a plnokvěté okrasné třešně sakury. Dokonce i zlatice, jejíž zlaté kvítky působí velmi dekorativně i v kombinaci s tmavozeleným jehličím (přináší prý do domu peníze).
Barborka symbolizuje čistotu panny Marie, ale mnozí se domnívají, že vznik tradice spadá již do období pohanských zvyků, kdy si lidé povídali se stromy a keři.
Sv. Barbora je patronkou mladých dívek, proto právě ony mají jít řezat větvičky. Pokud dívce rozkvete barborka na Štědrý den, může do roka a do dne očekávat ženicha a svatbu. Pokud rozkvete ještě dříve, budou svatební zvony znít brzičko. Větvička se má trhat brzo ráno, když se první sluneční paprsek dotkl obzoru, a to ze stromu nejméně deset let starého.
Řezat se barborky mají 4. prosince, ale myslím, že nevadí, když se o pár dní opozdíte. Odborníci totiž tvrdí, že kvetení urychlí pár kapek čpavku přidaných do vody.
Podle jedné z dochovaných legend se Barbora snad narodila ve 3. století v Nikodemii (místo v Turecku) a byla zabita v rodném městě roku 306. Podle příběhu pocházela Barbora ze šlechtické rodiny a žila v Malé Asii. Její otec ji dal zavřít do věže ze slonoviny. Tato věž měla dvě okna, ale ona přemluvila dělníky, aby udělali ještě třetí a díky němu ji navštěvoval kněz. Otec zjistil, co dívka udělala, nechal ji seřezat a vydal ji římským úřadům, které pronásledovaly křesťany. Nakonec dívku mučili nekřesťané, a poté její otec velmi rád setnul hlavu vlastní dceři. Jakmile ostří meče oddělilo hlavu od těla, sjel prý z modré oblohy blesk a otce spálil. Proto je dodnes Barbora považována za ochranitelku proti smrti bleskem a dále je uctívána jako patronka všech, kdo mají co do činění se střelným prachem a zbraněmi. Umělci ji zobrazují jako mladou dívku se sněhově bílou pletí. Jejím symbolem je věž, nejčastěji se třemi okny.
V předvečer svátku sv. Barbory chodívaly po vesnici dospělé ženy v bílém, s pomoučeným obličejem a červenými věnci – rozdávaly dárky a metlou šlehaly zlobivé děti. Další zase chodily po chalupách a rozdávaly cukrová srdíčka. Dá se říci, že to byl takový čert v sukni. Např. v oblastech Porýní dodnes svatá Barbora pomáhá Mikulášovi rozdávat dárky dětem.
Nezapomeňte proto 4. prosince vyrazit uříznout si kousek vánoční dekorace do vázy, nestojí nic a potěší nejen oko, ale i duši.