Každopádně doporučuji zapojit tatínka do péče o dítě hned od narození. Samozřejmě záleží na míře jeho vytíženosti – jinak se může zapojit někdo, kdo se každý den vrací pravidelně z práce okolo šesté hodiny, a jinak vrcholový manažer, který tráví v práci 10–12 hodin denně. Nicméně ani v jednom případě není nejmenší důvod, aby se tatínek nemohl naučit miminko převlékat, přebalovat a koupat. A v případě, že nekojíte nebo kombinujete od začátku kojení s odstříkáváním mateřského mléka do láhve, může tatínek své děťátko také odmalička krmit. Upřímně si nemyslím, že by muži měli pro tyto činnosti menší talent než ženy. Způsoby přebalování, oblékání a držení miminka se nastávající maminky učí ve speciálních kurzech a tyto schopnosti rozhodně nezískají automaticky jen tím, že otěhotní.
Narození dítěte přináší zásadní změnu nejen do života jeho matky, ale i otce. Partnerský vztah se dostává do zcela nové fáze. Kojenec se stává středem veškerého konání matky, vše ostatní alespoň na přechodnou dobu ztrácí na významu. Muž se v tu chvíli může cítit odsunutý na druhou kolej. Novopečení otcové si často stěžují na nedostatek zájmu ze strany ženy nejen v oblasti sexu. Chybějí jim dřívější něžnosti, těžce nesou odmítání nebo podrážděné reakce partnerky. Ženy pak mužům vyčítají nedostatek empatie, v mateřské roli se mohou cítit nedoceněné.
Začne-li žena během mateřské dovolené pracovat, s velkou pravděpodobností bude alespoň částečně závislá na podpoře a pomoci svých nejbližších (občasné pohlídání dětí, pomoc v domácnosti apod.). Vždy je dobré mít na paměti, že pomoc ze strany prarodičů není povinností, ale spíše projevem jejich dobré vůle. Poněkud jiná je situace v případě partnera. Stejně jako žena je i on rodičem, má tedy vůči svým dětem tytéž povinnosti.
Pokud je však žena oficiálně na mateřské dovolené, je pro ni péče o děti primárním „zaměstnáním“. Muž se zase v první řadě věnuje své profesi, vydělává a nosí domů peníze.
Potud tedy tradiční rozdělení rolí. V praxi to ale obvykle bývá malinko jiné. Neexistuje ideální model vhodný pro všechny rodiny s dětmi. Vždy vše záleží na dohodě partnerů. Komplikace mohou nastat v situaci, kdy žena prosazuje rovnoprávnost hlava nehlava bez ohledu na potřeby svého partnera. Nebo naopak muž striktně trvá na tradičním rozdělení mužské a ženské role.
Spíše než hlásání pokroku zabírá vstřícnost, vzájemná empatie a schopnost se dohodnout. Nutí-li žena muže, aby v noci vstával k miminku, bez ohledu na to, že ho druhý den čeká náročná služební cesta, není to známka rovnoprávnosti, ale bezohlednosti a hazardu. Naopak hoví-li si muž na kanapi u televize (po náročném pracovním týdnu si přeci zaslouží odpočinek!) a žena kmitá kolem dětí a přípravy nedělního oběda, je to z jeho strany přinejmenším necitlivost.
Jak tedy ustát slaďování na poli partnerských vztahů? Především hodně mluvit o vzájemných potřebách. Vyhnout se bezhlavému hlásání prázdných hesel. Hledat kompromisy. A především myslet na potřeby dětí. Ty zatím svět kolem sebe nemohou nijak zásadně ovlivňovat a jsou tím pádem zcela závislé na uspořádání a zázemí, které pro ně vytvoří rodiče.
Myšlenku, že muži nejsou k péči o miminka vybaveni o nic hůře než ženy, obhajoval také náš nejznámější dětský psycholog profesor Matějček. Napsal: „Dělalo se mnoho pokusů s otci či studenty medicíny první den jejich stáže na novorozeneckém oddělení a vždy se shodně prokázalo, že muži jsou vůči malému dítěti vybaveni týmiž mechanismy jako ženy. Staví se k dítěti stejným způsobem, dotýkají se ho stejným postupem, dívají se na ně ze stejné vzdálenosti, mluví na ně vyšším hlasem atd. Příroda si nemohla dovolit luxus pouhé mateřské lásky – ochranu lidskému potomstvu zajistila instinktivní výbavou obou pohlaví, žen i mužů.“
Petra V., 34 let, majitelka agentury, tříletá dcera a druhé dítě na cestě:
