Pokud nepatříte k osamělým maminkám, měla byste mít ve svém partnerovi a otci dítěte velkou oporu. Mějte ovšem na paměti, že i když jste se na určitých pravidlech dohodli před narozením miminka, realita života může vašeho partnera poněkud zaskočit.
Každopádně doporučuji zapojit tatínka do péče o dítě hned od narození. Samozřejmě záleží na míře jeho vytíženosti – jinak se může zapojit někdo, kdo se každý den vrací pravidelně z práce okolo šesté hodiny, a jinak vrcholový manažer, který tráví v práci 10–12 hodin denně. Nicméně ani v jednom případě není nejmenší důvod, aby se tatínek nemohl naučit miminko převlékat, přebalovat a koupat. A v případě, že nekojíte nebo kombinujete od začátku kojení s odstříkáváním mateřského mléka do láhve, může tatínek své děťátko také odmalička krmit. Upřímně si nemyslím, že by muži měli pro tyto činnosti menší talent než ženy. Způsoby přebalování, oblékání a držení miminka se nastávající maminky učí ve speciálních kurzech a tyto schopnosti rozhodně nezískají automaticky jen tím, že otěhotní.
Narození dítěte přináší zásadní změnu nejen do života jeho matky, ale i otce. Partnerský vztah se dostává do zcela nové fáze. Kojenec se stává středem veškerého konání matky, vše ostatní alespoň na přechodnou dobu ztrácí na významu. Muž se v tu chvíli může cítit odsunutý na druhou kolej. Novopečení otcové si často stěžují na nedostatek zájmu ze strany ženy nejen v oblasti sexu. Chybějí jim dřívější něžnosti, těžce nesou odmítání nebo podrážděné reakce partnerky. Ženy pak mužům vyčítají nedostatek empatie, v mateřské roli se mohou cítit nedoceněné.
Začne-li žena během mateřské dovolené pracovat, s velkou pravděpodobností bude alespoň částečně závislá na podpoře a pomoci svých nejbližších (občasné pohlídání dětí, pomoc v domácnosti apod.). Vždy je dobré mít na paměti, že pomoc ze strany prarodičů není povinností, ale spíše projevem jejich dobré vůle. Poněkud jiná je situace v případě partnera. Stejně jako žena je i on rodičem, má tedy vůči svým dětem tytéž povinnosti.
Pokud je však žena oficiálně na mateřské dovolené, je pro ni péče o děti primárním „zaměstnáním“. Muž se zase v první řadě věnuje své profesi, vydělává a nosí domů peníze.
Potud tedy tradiční rozdělení rolí. V praxi to ale obvykle bývá malinko jiné. Neexistuje ideální model vhodný pro všechny rodiny s dětmi. Vždy vše záleží na dohodě partnerů. Komplikace mohou nastat v situaci, kdy žena prosazuje rovnoprávnost hlava nehlava bez ohledu na potřeby svého partnera. Nebo naopak muž striktně trvá na tradičním rozdělení mužské a ženské role.
Spíše než hlásání pokroku zabírá vstřícnost, vzájemná empatie a schopnost se dohodnout. Nutí-li žena muže, aby v noci vstával k miminku, bez ohledu na to, že ho druhý den čeká náročná služební cesta, není to známka rovnoprávnosti, ale bezohlednosti a hazardu. Naopak hoví-li si muž na kanapi u televize (po náročném pracovním týdnu si přeci zaslouží odpočinek!) a žena kmitá kolem dětí a přípravy nedělního oběda, je to z jeho strany přinejmenším necitlivost.
Jak tedy ustát slaďování na poli partnerských vztahů? Především hodně mluvit o vzájemných potřebách. Vyhnout se bezhlavému hlásání prázdných hesel. Hledat kompromisy. A především myslet na potřeby dětí. Ty zatím svět kolem sebe nemohou nijak zásadně ovlivňovat a jsou tím pádem zcela závislé na uspořádání a zázemí, které pro ně vytvoří rodiče.
Myšlenku, že muži nejsou k péči o miminka vybaveni o nic hůře než ženy, obhajoval také náš nejznámější dětský psycholog profesor Matějček. Napsal: „Dělalo se mnoho pokusů s otci či studenty medicíny první den jejich stáže na novorozeneckém oddělení a vždy se shodně prokázalo, že muži jsou vůči malému dítěti vybaveni týmiž mechanismy jako ženy. Staví se k dítěti stejným způsobem, dotýkají se ho stejným postupem, dívají se na ně ze stejné vzdálenosti, mluví na ně vyšším hlasem atd. Příroda si nemohla dovolit luxus pouhé mateřské lásky – ochranu lidskému potomstvu zajistila instinktivní výbavou obou pohlaví, žen i mužů.“
Petra V., 34 let, majitelka agentury, tříletá dcera a druhé dítě na cestě:
Chtěla bych jako maminka potvrdit svou zkušenost s tatínkem na mateřské. V naší situaci jsem na mateřské oficiálně já, ale jelikož manžel pracuje na směny, využíváme toho a v době jeho volna odcházím do práce já. Takto to praktikujeme od narození naší dcery Emy. Manžel se o ni stará se vším všudy, včetně navštěvování různých kroužků, lékaře apod. Mohu jenom potvrdit, jak mají úžasný vztah a jak to naší dceři prospívá. Přestože máme k sobě velkou citovou vazbu (kojila jsem ji dva roky), není to „mamánek“ (srovnávám s dětmi kamarádek, které jsou na klasické rodičovské a tatínek přichází domů večer), je samostatná a necítí se ohrožena ve chvíli, kdy ji třeba necháme v dětském koutku. Je z ní cítit jistota, kterou v nás obou má. Za pár týdnů čekáme druhé dítě, a protože chci manželovi odlehčit, vzala jsem si jednou týdně chůvu. Ema ji má moc ráda.“
Vydalo nakladatelství Portál, 2009.
Napsal/a: Michaela Marksová-Tominová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
Mě taky tatínek vůbec nepomáhá.Když jsem ho zkoušela do toho zapojit,tak mi řekl,že co bych dělala,kdyby tady nebyl.Z toho co mi pomohl je:1-2 nakrmil malého,1x ho koupal a pohraje si snim občas.no a asi 2 pleny přebalil,ale to hlídal,kdybych byla doma,tak bych si to musela udělat sama.Sám nebyl s kočárkem,ani jednou,ale asi3-4 byl venku s námy.No a to ještě uklízím já jeho bordel.Dříve si po sobě uklízel a pak nějak zpohodlněl či co.Teď co vytáhne,tak to tam nechá ležet a on to někdo uklidí.Hodně je to jeho výchovou.U masnžela v rodině chlap nedělal pomalu nic a ještě ho ženské obskakovaly.Občas kvuli tomu jeho nepořádku vybouchnu.Slíbbuje,že se polepší a vydrží mu to jen ten den.Jinak si říkám,že nadávám zbytečně.Třeba můj brácha(21 let).Ten mi s malou hodně pomáhal.Stačilo mu říct a šel a udělal to a ani ho tak máma nevychovala.Ten můj chlap je prostě pohodlný.
Tak mi manžel s dětmi nepomáhá. Děti jsou naše a oba jsme naprosto zastupitelní v péči o ně. Samozřejmě, kromě kojení 🙂
Muž také začal přestřižením pupeční šňůry (i když se toho zprvu bál) a od té doby koupe, přebaluje, krmí, hraje si, čte pohádky, sáňkuje, lyžuje, chodí na procházky, když mu práce dovolí, vyzvedává ze školky, prostě všechno.
Co kdybyste to, holky, zkusily postavit tak, že otec ne „Vám hlídá dítě“, ale stará se o svého vlastního potomka? Je to přece společné dítě, ne?
(dobře se mi to mluví, vím, ale můj muž to taky z domu moc odkoukané neměl….)
musím se omluvit za tu hroznou hrubku:-(
Tak můj manžel se zapojil hned u porodu přestříhnutím pupečníkové šňůry…:-) Od malička my s obouma holkama pomáhal, se vším co bylo třeba, nakrmit, přebalit, se starší si maluje, tvoří, jezdí na kole, koupání je také jen jejich záležitost, protože teď já většinou kojím v té době mladší, ale mám v něm opravdu velkou podporu, když přijde z práce kolem páté hodiny, nají se a pak se snaží být s nima, také na něho podle toho tak holky reagují a což je dobře. Kolikrát si říkám, ještě že ho mám, že si vůbec nedovedu představit jak se jiné třeba samotné maminky dokáží o dvě děti postarat samy, protože já sama jsem tu podporu od něho prostě od jejich narození měla.
Manžela jsem se snažila zapojovat k přebalování, krmení atd., když se narodili holky, udělal to, ale nějak se k tomu nehrnul.Teď, když máme po jedenáctiletém odstupu chlapečka je to úplně jiné. Jakmile dojde z práce tak si jde s ním hrát, když je pokakaný umyje ho. No prostě je to úplně jiný chlap.
Ha, já se snažila hodně tatínka zapojit do péče, nejprve o dceru, zde se i snažil krmil, přebalil, hrál si s ní, ale opravdu jen minimální dobu, co nedělal je koupání, což mě mrzelo, taky když jsem mu řekla, že malou okoupe a ona viděla tatínka, tak ječela, jak tur, protože na něho nebyla zvyklá u vany, vždy jsem tam s ní byla já, procházky s malou bych spočítala na dvou rukách………prostě jsem to viděla tak, že s malou dělal jen to, co mu přišlo vhod:)))
Je pravda, že jakmile povyrostla do 3.roku, tak už s ní dobře komunikoval a zapojoval se do hlídání tím, že s ním pracovala, jako teřba vození kamínku na dětských kolečkách……..nyní je jí 5 a chce po ní věci neúměrné jejímu věku, prostě komunikace teď u nich vázne a pokud ho malá v něčem neposlechne, tak se od ní distancuje a starost je na mě:(((
U malého jsem to zkoušela taky, ale tady už vznikl problém, nepřebaloval, nenakrmil, neokoupal, vymlouval se, že se bojí, že mu ublíží, v kočárku ho vezl asi 3x, takže žádná sláva:((((
Už se nad tím nerozčiluji, nemá cenu se s ním přít o pomoc, to bych nedělala celý den nic jiného…….a pokud vidím, že děti z něho mají bžundu, tak mu holt řeknu, udělal sis to sám, minimální péče, minimální starost, málo času s něma, co očekáváš od těch děti??????
Jo holt, někdo má doma tatínka, který pro děti udělá vše, pomůže, nechá maminku odpočinou, ale některé to štěstí nemají, bohužel:))))
No, tak to by bylo fajn, kdyby mi manžel takhle pomáhal. Sice jsem o po šesti měsících od doby, kdy se naše maličká narodina konečně přesvědčila, že má naši malou přebalit aspoň minimálně když vařím a nebo mám práci, ale že by se přetrhl to se teda říct nedá. A když se pokaká, tak to už vůbec nepřebaluje. Koupání se bojí jak čert kříže. Jediné co udělá je, že dá malé napít čaje nebo si s ní chvilku pohraje. Ale pak jí stejně strčí do postýlky. Už několikrát mi říkal, že si myslel, že to bude mít jako chlap bez práce. Kolik mě jenom stálo přemlouvání, vysvětlování, že je také její rodič a i nadávání, než začal malou aspoň minimálně přebalovat. Neustále mi jenom otlouká o hlavu jeho kamarádovo manželku a jejich malou. Je o měsíc starší než ta naše a neustále jenom slyším, že už od dvou měsíců je i přikrmovaná, že umí tohle, že líp přibývá, že už stojí, že už tamto a tuto. Ale že se naše malá konečně naučila jíst kaši, tak to není nic světobornýho. Kolik mě to stálo úsilí, kolik jsem jich vyzkoušela a konečně se to povedlo. A on ani neprojeví radost. To by se člověk vztek. Ale to, že ta malá jeho kamaráda je tak roze.raná, že sní na posezení velký talíř jak pro dospělýho krupicový kaše, vypije 200 ml příkrmu, pribiňáček a mám obě prsa a pak je teprve schopná jít spát, že v devíti měsících už dostává jídlo z jídelny, že s malou klidně praští o strop, jak ji vyhazujou a nechají spadnout z postele je zjevně v pořádku. Ale aby naši maličkou vykoupal, to ho nenapadne. Tak by mě zajímalo, jak ho přesvědčit, aby přestal konečně naše dítě srovnávat s tím jeho kamaráda a začal se o ni pořádně starat jako já. Ono mu ale stejně nic jiného nezbyde. Za dva měsíce totiž asi půjdu do nemocnice, takže se bude muset zapojit. Ale jak ho znám, tak malou nacpe svojí mámě, ta se o ni bude starat 24 h denně a on bude zase z obliga. A pak, že mají muži stejný mechanismy…
Mobile Sliding Menu