John Galsworthy v jednom přirovnání označil život za řadu stanic, kde jsme zmeškali nebo chytili svůj vlak. V úvodu knihy jsme sebedůvěru pojali jako přesvědčení, že si dokážeme zabezpečit důležité potřeby. Symbolicky řečeno to znamená, že dokážeme chytit všechny důležité vlaky.
Dosahování cílů je hotová věda. Nemusí nás zajímat, když máme cíl o velikosti kolibříka. Naopak bychom ji do úvahy měli vzít, když chceme postavit Eiffelovku.
Lidé, kterým se při dosahování cílů daří, dodržují určité zásady. Jejich respektování zvětšuje pravděpodobnost, že cíle dosáhneme. Shrňme tyto zásady do čtyř bodů a ilustrujme si je na příkladech.
Rozhodněme se pro to, co chceme, ne pro to, co nechceme
“Nebudu už tolik kouřit“ je podle této zásady nesprávně vytyčený cíl. Připomíná jistý plakát ligy proti rakovině, kterému vévodila velká cigareta. Co na tom, že přeškrtnutá?
Když někdo chce “méně kouřit“, svoje rozhodnutí by mohl konkretizovat například takto:
“Měsíčně ušetřím na cigaretách aspoň dvě stě korun. Dopřeji rodině čistý vzduch a budu kouřit jen na balkóně. První cigaretu vykouřím až po snídani. Na oběd půjdu do nekuřácké restaurace.“ Tady jsme jasně řekli, co chceme.
Podobně je to s cílem “Nechci takovouhle mizernou práci“. Jeho konstruktivním vyjádřením by mohlo být: “Chci práci, ve které rozvinu své odborné znalosti. Práci, která mě víc baví. A vydělá mi alespoň dva tisíce měsíčně navíc.“
Do jaké míry je dosažení cíle pod naší kontrolou?
Podívejme se na cíl “Chci pracovat jako programátor v Německu“. Je plně pod naší kontrolou? Jeho splnění zřejmě záleží také na tom, zda nás nějaká firma zaměstná. Pod naší kontrolou je ale toto: “Budu věnovat pět hodin týdně opakování němčiny. Půjdu se o záležitosti informovat na německé velvyslanectví. Budu pracovat na shánění informací a navazování kontaktů sedm hodin týdně. Do tří měsíců budu mít do němčiny přeložené a notářsky ověřené diplomy, rodný list, doporučení a reference.“
Dosažení cíle musí být ověřitelné
To, zda jsme tento měsíc vykouřili o tři krabičky cigaret méně, se dá ověřit snáze než to, že “už tolik nekouříme“. Předsevzetí “Budeme šetřit na dům“ je lepší nahradit rozhodnutím “Deset procent našich příjmů budu ukládat na stavební spoření“.
Pokud vedoucí na schůzi prohlásí, že ve firmě je třeba zvýšit disciplínu, jde o prázdná abstraktní slova. Význam získají až tehdy, když vyjmenuje svá kritéria. Například: “Do práce je nutné chodit přesně. Všechny telefony zvedat nejpozději po pátém zazvonění. Pokud vám pokyny z oběžníku nejsou jasné, okamžitě si telefonicky ověřte na sekretariátě, co znamenají.“ Nebo: “Pokud jsou příkazy ze zahraniční centrály v rozporu s mými příkazy, je třeba bez váhání vyplnit ty moje.“
Ujasněme si otázky kdy, jak, s kým, kde? Za jakých podmínek?
Dosahování cíle je třeba zasadit do konkrétního rámce. “Němčinu si budu opakovat v pondělí, úterý a pátek, vždy jednu hodinu. Začnu hned po televizních novinách. Další dvě hodiny se nechám doučovat tím studentem z Rakouska.“ Nebo: “Docházku budeme zapisovat do sešitu na recepci. Zástupce vedoucího udělá v 8:00 čáru a v 8:15 další.“
Napsal/a: Ivan Kupka
