Ten, kdo usiluje o samostatnost, se zároveň musí připravit na typické komunikační triky. Terorista si především přisvojuje právo soudit protějšek. Mívá vybraný slovník plný pojmů jako morálka, povinnost, mravnost atd. V druhých vyvolává pocity nedostatečnosti. Vzbuzuje pocity viny a špatného svědomí. Komunikační menu jím připravované ohodnotila před časem jedna z klientek slovy: „Co věta to rána do vazu.“ S jistou ironií k tomu lze přidat: „Co slovo to perla!“ Lze očekávat výroky typu: „Dřív jsem ti byla dobrá. To mám za všechno. Jen si odkopni starou mámu. Ty snad vůbec ani netušíš, že existuje něco jako morálka. Podívej se mi do očí a opakuj to. Všechno jsem ti dala a takhle se mi odvděčíš…“
Specifickým typem komunikace je obviňování za změnu. Často se s ním setkávají účastnice kurzů asertivity. Vztahový agresor v defenzivně tvrdí: „Od té doby, co chodíš do toho kurzu asertivity, jsi se velice změnila. To už nejsi ty, moje hodná holčička.“ Předchozí větu pak pro větší účinnost občas rozšíří na paradoxní doporučení: „Měla by ses léčit!“ Kurs v tomto případě je ovšem skutečně léčbou přehnané závislosti.
Matka může považovat dceru za své potenciálně lepší i horší já. Trestat ji za to, že není tak dobrá, jak by coby ono lepší já měla být. Může ji trestat i za to, že je lepší a že nedělá stejné chyby jako matka. Matka tak může opakovat chyby svých rodičů. To ještě ke všemu v přesvědčení, že ony chyby byly správnými postupy. Na matčino chování mohou mít vliv bigotní náboženské postoje, včetně tlaku sekt. Snad nejznámější a zároveň i nejbizarnější případ týrání dítěte u nás, tzv. Kuřimská aféra sourozenců Jakuba a Ondřeje z roku 2007, byl podmíněn přesvědčením pedagogicky vzdělané matky o blahodárnosti velmi tvrdé výchovy dětí. Její sektou doporučované praktiky připomínaly ledacos – od sadismu, po snahu získat pedofilní pornografický materiál.
Na druhé straně leží postoj typu „užít si dokud je ještě čas“, volnost bez pravidel. Dcera může být matkou vnímána jako její rival. Nemusí jít o souvislosti s incestní sexualitou. Může jít třeba jen o to, že dcera s otcem vycházet tzv. umí. To se o matce ve vztahu k jejímu manželovi říci nedá. Někdy je skutečně dosti obtížné neporovnávat bezbřehou lásku otcovskou s tím, co zbylo z kdysi romantické lásky rodičů. Dcera mnohdy bývá preferována před manželkou. Manžel může dávat najevo, že si s manželkou již dávno nemá co říci. Vedle „mladé dámy“ – dcery – pookřeje. O to větší může být pocit osamělosti matky. Dcera může být vmanipulována do role prostředníka mezi rodiči. Za to, že zprostředkovává, aniž by se s postoji matky ztotožňovala, může být i trestána.
Jak již bylo řečeno: „Největším štěstím pro učitele je, pokud jej žák přeroste.“ Ne každé matce je dán podobný přístup. Třeba jen podvědomě může dceři trochu závidět. Nemusí jít jen o mládí, nesrovnatelně pohodlnější život, šance, ale třeba i lepší schopnosti ve zvládání partnera.
Navíc jsou zde samozřejmě i chyby v percepci. Mění se letopočet, situace i režimy, ale v očích matky může být dcera stále nezralou, nedospělou dívenkou, které je třeba říci, co je a co není správné.