Stát by alimenty vymohl spíš než osamělý rodič

Rubrika: Tipy pro rodinu

673264_hammer_to_fallV České republice stále přibývá neúplných rodin. V přepočtu na počet obyvatel máme nejvyšší rozvodovost v Evropě. Na tisíc obyvatel připadají tři rozvody. Ročně takto skončí okolo třiceti tisíc manželství. Počet rozvedených manželství s nezletilými dětmi kulminoval v roce 1996, kdy zaniklo 23 438 manželství, tedy 71% ze všech povolených rozvodů…

Jenom za poslední dva roky bylo rozvedeno zhruba dvacet tisíc manželských párů. Podíl rozvedených manželství s dětmi na všech rozvodech činí přibližně 65%. Nejčastěji se rozvádějí manželé s jedním dítětem (58%), se dvěma dětmi 37%, se třemi a více dětmi 5% manželství. Na výživné od druhého rodiče má právní nárok kolem 350 tisíc dětí. Ročně je za neplacení alimentů odsouzeno na sedm tisíc osob, z toho kolem šesti set žen. Přesto v současné době není stát schopen zajistit rodiči pečujícímu o dítě, to, na co má zákonné právo-alimenty.

Domoci se placení výživného prostřednictvím soudu je pro osamělého rodiče téměř beznadějné. Podle statistik Ministerstva spravedlnosti vyplývá, že od roku 2001 stále roste počet osob odsouzených za neplnění vyživovací povinnosti. Zatímco v roce 2001 to bylo přibližně asi 5400 osob, v roce 2005 už přes 7000 osob, které byly za tento trestný čin odsouzeny. Kolik je ve skutečnosti těch, co víc jak půl roku neplatí a nikdo si na to oficiálně nestěžuje, o tom statistiky nejsou.

A jak to vypadá v praxi?

Otcové, kteří jsou většinou plátci alimentů, volí podle soudkyně Evy Nikodýmové z Prahy 10 stále rafinovanější metody, jak se vyhnout placení výživného. „Pokud matka podá trestní oznámení na otce neplatiče, stačí, aby uhradil menší částku, a stihání je zastaveno. Když je odsouzen, ale nepracuje, dítě se výživného opět nedočká,“ míní Václav Votava z ČSSD. Dodal, že rozvedené ženy se těžko budou řídit radou senátora Jaroslava Kubery z ODS. Ten jim doporučil, aby si našli movitého partnera, který se o ně a jejich děti postará.

Několik příkladů „ze života“: Otec dvou dospívajících synů dluží na výživném už víc než dvě stě tisíc korun. Je sice za neplacení alimentů odsouzený a několikaletý trest si odpykává ve věznici, přesto však z vězení peníze neposílá. Jeho bývalá žena, coby samoživitelka, musí být pořád v práci, i v sobotu a v neděli, což se samozřejmě odráží na dětech. Aby mohla svým dvěma synům koupit počítač, musela si vzít půjčku. Od sociálního odboru Magistrátu města, v němž žije, se žádné podpory také nedočkala. Sdělili jí, že nejprve posoudí, jestli se nachází v hmotné nouzi – sledují příjmy, sociální a majetkové poměry a posuzují i osoby ve společné domácnosti. Nakonec vypočetli, že na podporu nemá nárok, a poradili jí, že se má obrátit na parlament. Muž, který ve věznici není zaměstnán, nemá výživné z čeho platit, matka se tedy musí o děti postarat sama. Proč odsouzený otec dětí nepracuje, věznice sdělit odmítla, neumožňuje to totiž zákon o ochraně osobních údajů. Pokud je vězeň zaměstnán, výživné je to první, co se po odečtení pojistného na sociální a zdravotní zabezpečení a zálohy na daň, ze mzdy strhává. Věznice jiným způsobem, než je zaměstnání odsouzených v režii věznice nebo u jiných cizích subjektů, nemůže splácení výživného nijak ovlivnit.

Jiný příklad: Rozvedená samoživitelka má sice na svou pětiletou dceru soudem vyměřené výživné, ale otec jí ale prostě oznámí, že se jeho situace zhoršila a že bude platit jen poloviční částku. V takové situaci ženě nezbývá, než se obrátit na soud, který podá návrh na exekuci z dlužníkova příjmu. Nikdo už ale neřeší, že soudy pracují svým tempem. A že matka s dítětem nedostává od chvíle, kdy exekutor zadrží dlužníkovi peníze až do doby vynesení rozsudku, respektive jeho nabytí právní moci, žádné peníze. Pokud nemá dobré zázemí, třeba rodiče nebo úspory, může to být pro ni a hlavně pro dítě velmi zlá doba.

Devět trestních oznámení na bývalého manžela a pohledávka ve výši 150 tisíc korun. To je desetiletá bilance jiné rozvedené ženy. „Holky se musely omezovat, jedna z nich ani nešla do tanečních,“ vzpomíná matka nyní už dvou dospělých dcer. Její bývalý muž byl za neplnění vyživovací povinnosti podmínečně odsouzen a na jeho majetek byla vyhlášena exekuce. „Když mu hrozil trest, vždy něco poslal, ale celkově jen minimum z toho, nač měly děti nárok,“ vypráví. Také ona je přesvědčena, že neplatící rodiče by měl zastoupit stát.

V otázce státních alimentů nejsou politici a političky jednotní/é

Zatímco v ODS panuje názor, že každý je zodpovědný za výběr partnera/ky a strana odmítá, aby stát na sebe převzal v této věci jakoukoli odpovědnost, sociálnědemokratičtí poslanci a poslankyně, respektive Anna Čurdová z ČSSD, předložili návrh zákona o náhradním výživném. Podle něj by na státní alimenty mělo nárok každé dítě, jehož rodič tři měsíce neplní vyživovací povinnost stanovenou soudem. Maximální částka alimentů by mohla dosáhnout 2,5násobku životního minima. Pro děti do šesti let by šlo o částku 2625 korun, do deseti let 2925 korun, do patnácti let 3465 korun a do dvaceti šesti let 3795 korun. Náklady státní kasy by dosáhly 1,57 miliardy korun ročně. Průměrná výše současných alimentů je 1500 korun. Podle Čurdové může matce, která se ocitne v nezaviněné nouzi, nabídnout pomocnou ruku jedině stát. Argument o výběru partnera považuje za hloupý, vždyť nikdo neví, jaká situace ho v životě potká. I ten nejhodnější muž či žena se vlivem různých okolností, třeba kvůli ztrátě zaměstnání, může změnit v alkoholika či gamblera.

Zákon o náhradním výživném, který byl předložen již v první polovině loňského roku, chtěl řešit situaci nezaopatřených dětí, žijících s jedním z rodičů, kdy druhý dlouhodobě neplatí alimenty. Důsledkem této situace je podle překladatelky sociální vyloučení těchto dětí. Dle zákona by stát v rámci svých možností potřeby těchto dětí pravidelně zabezpečoval, ale nepřevzal by vyživovací povinnost rodičů na sebe. Posléze by to, co poskytl v plnění za jiného, vymáhal zpět. Protože stát je vůči dlužníkovi v lepší pozici než osamělý rodič, většinou žena.V Evropě podle Anny Čurdové existují dvě možnosti, jak problém dlužného výživného řešit – buď vytvořením alimentačního fondu, nebo dávkou zvláštní povahy. „Zvláštní dávkou, která by po splnění všech podmínek, které zákon předpokládá, byla vyplácena jako dávka vratná, což znamená, že by byla zálohou na výživné určené soudním rozhodnutím,“ doplňuje poslankyně Čurdová. Návrh zákona, který sociální demokracie předložila, podle jejích slov přesně stanoví podmínky vzniku nároku, poskytnutí i zániku nároku na náhradní výživné a omezí okruh příjemců.

Podobné úpravy existují například ve Švédsku, Rakousku, Německu a na Slovensku. Podle poslankyně Čurdové je lepší investovat do dětí a zabránit tak propadu neúplné rodiny do chudoby či sociálního vyloučení, než následně investovat obrovské částky například do léčby drogových závislostí či řešení dalších sociálně-patologických jevů. Vymahatelnost práva je podle ní v České republice stále na nízké úrovni. V případech nezaopatřených dětí však neplnění vyživovací povinnosti a její nedobytnost představuje závažný problém spočívající v ohrožení řádného vývoje dítěte, a to jak pro finanční nedostupnost vzdělávacích, sportovních a kulturních aktivit nutných k rozvoji dítěte, tak pro maximální pracovní vytíženost ponejvíce matek. „K ohrožení řádného vývoje dítěte přispívá i chudoba neúplných rodin. Neochota zaměstnavatelů najít pro osamělé matky odpovídající pracovní zařazení je pro Českou republiku přímo pověstná,“ řekla Čurdová. Předkladatelé zákona se odvolávají též na Doporučení Rady Evropy, jež nabádá státy garantovat dávky výživného pro nezaopatřené děti, pokud povinná osoba tuto povinnost neplní.

Přestože sněmovna řekla tomuto návrhu ano, senátoři jej zamítli. Podle nich by tento postup zatěžoval státní rozpočet. Podruhé se návrh zákona zastavil letos v říjnu již ve sněmovně. Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas (ODS) se postavil proti návrhu zákona o náhradním výživném s tím, že „by pak neúplná rodina dostávala výrazně vyšší podporu od státu než úplná“. Ministr také soudí, že tato úprava by vedla k tomu, že celá řada nezodpovědných rodičů by svou povinnost přehodila na stát. Upozorňuje, že děti z neúplných rodin nejsou bez prostředků, neboť stát jim poskytuje dávky sociální podpory. Problémy s neplatiči chce vláda podle Nečase řešit tím, že usnadní vymáhání výživného. Výsledkem tohoto zákona by podle Nečase bylo jen více dětí, na které by povinný neplatil výživné. Předseda Soudcovské unie Jaromír Jirsa, rovněž odpůrce návrhu, míní, že otázky výživného mají zůstat především v rodině a že není nutné, aby se při prvním náznaku snahy vyhnout se platbě do věci zatahoval stát.

A uspěje alespoň návrh koalice, která má v úmyslu vyvíjet na neplatiče výživného větší tlak? Šéfka klubu zelených Kateřina Jacques prohlásila, že sociální situace samoživitelek je tíživá i kvůli špatné vymahatelnosti práva. Podle ní by ale úprava Čurdové příliš zatížila státní rozpočet i obce třetího stupně, které měly na jejím základě dlužné alimenty od neplatičů vymáhat. „Přišli jsme s komplexním řešením, které zkomplikuje situaci dlužníků a nebude jen finančním posypem ze strany státu,“ uzavřela Jacques. „Stát oslabenému rodiči, který je zatížen péčí o svoje dítě a ještě se má domáhat svých práv, musí pomoci,“ míní poslankyně Kateřina Jacques. Soudy mají podle novely spory o alimenty vyřizovat přednostně a dobu promlčení počítat až od dovršení samostatnosti dítěte. Dostanou také možnost vyžádat si informace nejen o pobytu dlužníka, ale i o jeho majetku, číslech bankovních účtů a o tom, kolik má na nich neplatič peněz. Dlužníci/e se pak nebudou moci vymlouvat, že na alimenty nemají. O finanční situaci neplatičů alimentů by musela podle poslaneckého návrhu informovat i Česká pošta. Novela počítá i s tím, že alimenty dostanou přednost před pohledávkami finančních úřadů nebo že poškození rodiče nebudou muset skládat zálohy na exekuci. Úprava občanského soudního řádu se dotkne i neplatičů, kteří žijí ze sociálních dávek. Nedostávali by životní minimum, ale jenom existenční minimum. Opozice navrhované změny vítá, novela ale podle ní neřeší situaci rodičů, kteří na alimenty čekají. „Matka bude mít třeba tři čtyři soudní rozhodnutí, která jí přiřknou nějaké výživné, ale ona se toho výživného v podstatě nedomůže,“ míní poslankyně Čurdová.

Zdůvodění, že navrhovaná právní úprava vede nesprávným směrem, protože snižuje odpovědnost rodičů za jejich závazky a přenáší je na společnost a na daňové poplatníky, neobstojí. Nikdo přece neříká, že za alimenty onen rodič nebude nadále zodpovědný. Zákon konstatuje, že stát by posléze dlužné výživné na neplatičích zpětně vymáhal. Bude to velmi těžké, přiznávají to sami tvůrci a tvůrkyně. Ale když to stát za dlužníka/ci nezaplatil, tak vymáhat po něm zaplacení bylo lehké? Prostě skutečnost, zda stát rodiči, který má dítě v péči, zaplatí, nebo nezaplatí, nemá vliv na vymahatelnost dluhu na dlužícím rodiči. Pro stát by ale mělo být o hodně snazší vymáhat dluh než pro samoživitelku. Mimochodem již šestnáct států EU dokáže výživné dětem garantovat.

Od autorky: Dodnes mám v paměti příhodu z letního tábora, i když je to víc než dvacet let. Jedna dívka si při hře roztrhla džíny. Tehdy byly „opravdové“ džíny pravý poklad, zvlášt pro puberťáky a puberťačky. Zoufalství té dívky si dodnes pamatuji. Byla naprosto sklíčená a nešťastná, prožívala obrovské trauma z toho, co tomu řekne máma. Žily totiž spolu samy a táta neplatil alimenty. Bylo jasné, že nové džíny už nebudou. Dnes už sice tolik nejde o džíny z Tuzexu, ale děti osamělých rodičů to mají snad ještě těžší. Navíc, zvlášt ty malé, vůbec nechápou, že třeba peníze „přijdou za půl roku“, a proto si teď něco mají odřeknout.

Autorka je externí redaktorkou gitY, genderové informační a tiskové agentury.
Zdroj: gitA

Napsal/a: Eva Tišnovská

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)

  • Dobrý den,mám v péči nezletilou dceru na kterou otec neplatí.Trestné oznámení i soud za neplacení mám i za sebou a muj bývalí pracuje na černo což se nedá dokázat.Měla jsem dobrou práci ale ránou osudem jsem onemocněla a po pár měsících jsem invalidní duchotkyně a aby to nebylo všechno muj bývalí má platit 900kč na 12leté dítě a žádá o snížení alimentu.Jen dodám že vubec nemá zájem o dítě.S pozdravem Jarka

  • Anonymní

    jak mam vymahat alimenty kdys sem na byvaleho podala trestni oznameni ale policie ho nenasla a stat nam taky nepomaha vsechno se prodluzuje a chrani se predevsim neplatici nes rodiny z detmy jim se to rekne delate proto malo ale at se zapoji i stat proc jim nezabavi ridicaky nebo jinac nam pomahat a behani po uradech taky absolvuje me my a ne oni ale na vsechno potrebujou papyry a potvrzeni

  • Oni ti dlužníci i pracují, ale stejně neplatí, takže by to nevyřešilo asi nic

  • Anonymní

    Je to sice hezké, že JOLLY myslí na státní kasu, ale kdyby stát dlužníky zapřáhl do práce, tak by se jim to vše vrátilo rychleji, aniž by to státní kasu zatížilo.

  • U tohoto článku bych se asi nepřikláněla k tomu,aby stát vyplácel alimenty.S bídou mají na důchody,ale i když je to od státu jen půjčka-pak se peníze musí vrátit zpět.Není nikde napsáno,že manžel se rozhodne ty alimenty zaplatit to je jenom ve hvězdách.Těžko soudit druhé,když nejsme v této situaci-možná by člověk přemýšlel zase jinak.Těžko říct.Přeji všem teplého sluníčka aúsměv na tváři.!!!!!!!!!!!

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist