Nápadné mezipohlavní rozdíly jsou patrny již v dětské hře. V klasických pokusech si děti předškolního věku hrály s kostkami, různými kužely a válci. Navíc měly k dispozici figurky osob i zvířat.
Hra s danou sadou pomůcek byla u stejných zkoumaných osob zopakována s odstupem dvaceti let, tedy v době, kdy „dítka“ byla již dospělá. Její charakter včetně genderových rozdílů se příliš nezměnil.
K tomu můžeme dodat i vlastní zkušenost. Žena z naší autorské dvojice sledovala nejednou při hře s populární stavebnicí Lego své dva syny. Rozdílů mezi pohlavími si nešlo nepovšimnout, když se do hry zapojila stejně stará dívenka, sestřenice oněch chlapců. Zatímco chlapci ihned začali cosi stavět, dívka nejprve pečlivě uklidila koberec v pokoji a celý prostor, do něhož měla být stavba situována. Okolní chaos jiných hraček ji rušil, zatímco chlapce by ani ve snu nenapadlo zdržovat se takovou zbytečností, jako je uklízení. Společnými silami postavili monstrum představující vesmírnou stanici. Rozdíl nastal i v dalším pokračování hry. Chlapce zajímala akce, situace, kdy mohli používat stroje, využít co nejvíce techniku. Děvče zatím snilo a vymýšlelo příběh – samozřejmě o lidech, kteří na vesmírné stanici pracují.
A ještě jeden příklad do třetice. Kdysi jsme měli možnost sledovat spontánní hru s kostkami. Hrála si s nimi inženýrka působící v podniku, který stavěl dálnice. Ze sady kostek vybudovala útulný pokojík.
Je-li řeč o rozdílech, citujme též výrok bývalé britské premiérky M. Thatcherové: „Když chcete mít v politice něco řečeno, muž to zvládne skvěle. Když chcete mít v politice něco uděláno, dejte to za úkol ženě.“
Rovnoprávnost při respektu ke všem rozdílům prosazuje přístup femalistický, odmítající mužská konzervativní i ženská feministická klišé. Femalisté s úsměvem vyslechnou, že muži jsou v průměru o 10 % vyšší, o 20 % těžší a o 30 % silnější než ženy.
Alfa-samce potěší, že mužský mozek je o 15 % těžší. Leč ouha. Mužský mozek časem ztrácí na objemu rychleji než mozek ženský. Ten lépe a rovnoměrněji hospodaří s energií, a je tudíž lépe vyživován. Ženy se také lépe vyrovnávají se stresem, který, pokud působí dlouhodobě, mužský mozek přímo drtí. Co mužům zbývá? Stěží jim dodá patřičného sebevědomí zjištění o maratonském běhu, kde se rekord žen posunul za posledních 35 let na sklonku století o 32 % a rekord mužů o 42 %. Zpráva ještě ke všemu neuvádí, o co se zvýšil počet žen běhajících maraton.
Nejen běháním živ je člověk. V oblastech zaměřených na vyšší nervovou činnost, např. v centru řeči, jsou u žen hustší sítě nervových buněk. Mozkové signály a reakce dnes lze sledovat pomocí tomografie, přesněji pozitronové emisní tomografie. Při soustředěné činnosti muže je zapojena menší část mozku než při soustředěné činnosti ženy. U žen prý vzniká za této situace přímo mozaika aktivity. Muž se pak diví „ženským nápadům“. Ženy začínají mluvit dříve než muži, čtou v průměru rychleji. Ženy též méně často trpí tzv. parciálními poruchami intelektu – pověstnými „dys“ (dysgrafie, dyslexie, dyskalkulie), tj. neschopností či částečnou neschopností naučit se psát, číst, počítat při průměrném či dokonce nadprůměrném intelektu.
S taktem sobě vlastním femalisté prohlašují, že ženy i muži jsou především lidé. Když ovšem dva lidé rozličného pohlaví dělají totéž, není to totéž.
Je pravda, že ženy jsou dokonalejší ve sféře propojování pojmů. Mohutný svazek nervových vláken, výraznější než u mužů, spojuje obě hemisféry. Ženy pak snadněji kombinují emoce z pravé hemisféry s logickým myšlením z hemisféry levé. To svým způsobem zlepšuje předpoklady jak pro výřečnost, tak i pro paměť.
Evidentní rozdíly jsou i v dětství, a to nejen ve hře. Již u dítek platí, že slabší pohlaví mluví a slyší v jazyce vazeb a intimity, muži zase v jazyce postavení a nezávislosti. Kluk bez problémů přikazuje: „Pojď sem, dej mi to!“ Dívka se spíše, byť řečnicky zeptá: „Mohla bys mi to půjčit?“ Ve hře chlapeckých skupin jsou vítězové a poražení. Je zde hierarchie s osobou vůdce. V dívčích skupinách je více (třebas předstírané intimity) a podstatnou roli pro jednotlivou dívku hraje její nejlepší kamarádka. Mezi děvčaty nejsou podmínky pro velení, spíše pro zvažování, rozebírání návrhů. Dívkám záleží na tom, aby je měly jiné dívky rády. Hoši o totéž usilují u svých vrstevníků méně.
Zatímco kluci mezi sebou hovoří spíše věcně a většinou jim nevadí, jsou-li slyšeni, dívčí svět bývá více opředen intimitou a tajemstvími, která si děvčata důvěrně špitají, jen aby je někdo neslyšel.
V námi vedených skupinách žáků osmých a devátých tříd jsme si při pozorování mezilidských vztahů povšimli dalších výrazných genderových rozdílů. Při malování obrázků (zcela volná fantazie inspirovaná u všech stejnou hudbou) se obrázky děvčat a chlapců na první pohled lišily. Na malbách vytvořených děvčaty převažovaly teplé barvy a drobnější, jemnější, občas konkrétní motivy (kytka, srdce). Chlapecké obrázky vyjadřovaly mužský svět. Malby byly abstraktní, samé velké plochy a geometrické tvary. Chlapci používali častěji studené barvy.
Ženy charakterizuje cit a intuice. S mateřskými city je to poněkud složitější. Prakticky nelze prokázat, že by ženy byly pro péči o děti vybaveny (pomineme-li schopnost kojit) lépe než muži. Existuje sice zaznamenatelná hormonální reakce po porodu, leč chlapci v roli „náhradních rodičů“ pečujících o mladší sourozence projevují obdobnou empatii a zodpovědnost jako dívky. Fakt je, že novorozené holčičky reagují na pláč jiného nemluvněte častěji než chlapci a dívčí batolata v podobné situaci utěšují vrstevníky častěji než hoši. Jisté ovšem je, že každá dívenka, dejme tomu již v době kolem nástupu do (mateřské) školy, ví, že je na pohled jiná než chlapci a že jednou bude také mámou. To obnáší pečovat o děti. Pečovat o děti, to znamená pomáhat, vciťovat se, chovat se mateřsky. Dívka tedy podvědomě hledá modely tohoto typu. U mužů – ach ty pohádky – jsou předkládané modely jiné, daleko drsnější. Ostatně mladí muži ve srovnání se svými vrstevnicemi výrazně častěji umírají při různých nehodách spojených s nezvládnutým rizikem či určitými, byť třeba transformovanými formami agresivity.
Pro muže je typický sklon k abstraktnímu uvažování. Mužský rukopis bývá méně čitelný než ženský. Ženy jsou častěji nemocné než muži, ale dožívají se vyššího věku. Na zahrádce ženy pěstují pro radost častěji květiny a zeleninu, muži ovocné stromy. Nespokojený muž má sklon druhé poučovat, žena spíše takzvaně „brblá“ nebo se uzavře do sebe. Ženy pláčí častěji než muži. Za slzy se nestydí, muži se spíše za slzy stydí. Když se muži rozhodnou skončit s kouřením, naplní toto rozhodnutí pravděpodobněji než ženy. Žena chová dítě spíše na levé ruce, muž na pravé. Při pohledu do vlastního šatníku ženu napadá: „Nemám co na sebe…“ Muž si při stejném pohledu pomyslí: „To je hadrů…“ Sexistickou pravdu má v bonmotu i M. Horníček tvrdící: „Žena, která uvidí na muži šaty z krásné látky, odmyslí si od šatů muže. Muž, který vidí krásnou látku na ženě, odmyslí si tu látku.“
Ženy jsou údajně náročnější na teplotu na pracovišti. V místnosti, kde pracují, požadují teplotu o 2–3 stupně Celsia vyšší než tam, kde jsou jen muži. „Teplo“ je pro ženy důležitější i v mezilidských vztazích. Ženy obtížněji snášejí konflikty na pracovišti a úzkostněji reagují na nespravedlnosti při používání pochval a trestů. Ženy spíše pěstují kontakty na základě individuálních a neformálních zájmů, méně na služební bázi. Muže více než ženy traumatizuje negativní vztah k přímému nadřízenému. Ženy jsou naopak citlivější na neshody s kolegyněmi na stejné hierarchické úrovni. Mužova sebeúcta častěji vychází z jeho konkrétních úspěchů. Pro ženy je velmi důležité, jak se k nim chovají ostatní lidé, jak se cítí akceptované a potřebné pro druhé. Zatímco muži stačí, když si na pracovišti může v klidu dělat svou práci a není obtěžován, ženě toto ke spokojenosti nestačí, pokud jí k tomu chybí pocit bezpečí a pohody.
Podle významného sociologa rodiny I. Možného muž předpokládá: „Když bude vše v pořádku se mnou, bude vše v pořádku s mojí rodinou.“ Žena uvažuje: „Když bude vše v pořádku s mojí rodinou, bude vše v pořádku se mnou.“
Jako kuriozitu ze sféry sexistického vymezení rozdílů uveďme vážně míněný (samozřejmě mužský) názor konstatující, že vyšší plat mužů vyplývá z toho, že ženy věnují v zaměstnání více času na testování potenciálních partnerů. Muži se prý spokojí s povrchnějšími a na první pohled patrnými informacemi… Byla publikována i rádoby objektivní zdůvodnění.
Napsal/a: Iveta Kudláčková, Tomáš Novák
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
rozdíly jsou popsány pěkně, jen nevím, k čemu to vlastně je, co z toho má vyplývat, asi by to chtělo přečíst celou knihu, aby mi to došlo