Mnoho českých žen se po rozvodu dostává na pokraj životního minima. Až příliš často se nechají napálit manželem, který převede část majetku na někoho jiného nebo jeho velkou část zatají. Čím to je a jak to, že se to stává i velmi inteligentním a vzdělaným ženám?
Jarka žila s manželem deset let, mají spolu dvě děti. Bydleli celou dobu v malém bytě na sídlišti a šetřili si na koupi rodinného domku. Problém byl v tom, že všechny peníze z Jarčina platu šly na chod domácnosti a manželův plat se spořil. Poté, co manžel ohlásil, že má milenku a od rodiny odchází, Jarka na peníze příliš nemyslela. Šlo jí spíše o zachování rodiny a vyřešení situace s dětmi. Dostatečně rychle se nezačala zajímat o manželův účet, ze kterého manžel (možná dlouhodobě) převáděl peníze na svou milenku. Nyní po rozvodu žije Jarka s dětmi stále v panelovém domě a kromě své práce učitelky ještě chodí uklízet, aby zaplatila složenky. Manžel platí minimální alimenty, protože je oficiálně nezaměstnaný, i když Jarka ví, že pracuje, ale – načerno. Ovšem bydlí v novém luxusním domku za Prahou, který oficiálně koupila jeho milenka.
Rodina jako ekonomická, nebo vztahová jednotka?
Nejsem feministka a bojování za práva žen je mi protivné. Nicméně situace českých žen po rozvodu je skutečně druhdy velmi tristní. Když posloucháte příběhy žen, které se rozvedly, s velkou pravděpodobností hned po vylíčení rozvodu navážou postěžováním si na současnou těžkou finanční situaci. Ke zhoršení životní úrovně dojde logicky u obou exmanželů, protože mnoho výdajů, například za nájem a auto, se náhle zdvojnásobí. Rozvod má ale obecně podle Zdeňky Bednářové, předsedkyně občanského sdružení Acorus, větší ekonomické dopady na ženu než na muže. Na ženách často zůstane většina prací spojená s péčí o děti, takže mají méně času na výdělečnou činnost. Na alimenty se příliš spoléhat nemohou – 90 000 dětí v České republice nedostává od otců řádně výživné, které jim určil soud. Krom toho při rozdělování majetku či výše výživného se někteří muži snaží exmanželky přechytračit a různými fígly se vyhnout řádnému dělení majetku. Vynecháme-li stranou otázku fungování soudu a práva obecně v této zemi, můžeme se ptát, jak je možné, že ženy mužovu tendenci nedokážou odhalit a zastavit.
Jednou z odpovědí může být otázka životních priorit, jak ostatně ukazuje příběh Jarky. Analytici Centra pro výzkum veřejného mínění zjišťovali, co považují lidé v životě za nejdůležitější. Většina uvedla trvalý partnerský vztah. Na druhém místě skončilo přání mít děti, následovalo přání dosáhnout úspěchu v zaměstnání a vdát se či oženit se. Zajímavé je, že výsledky výzkumu se liší z hlediska pohlaví respondentů: pro ženy jsou nejdůležitější děti, pak následuje partner a na třetím místě jsou pracovní úspěchy. U mužů první místo obsadilo přání mít stálého partnera. Děti u nich skončily až třetí za úspěchy v zaměstnání. Co z toho vyplývá? Že zatímco pro ženy jsou po rozvodu stále nejdůležitější děti a jejich pohodlí, pro muže už je nejdůležitějším faktorem v jeho životě nový vztah (i když jej třeba ještě nemá) a není pak divu, že se pro něj snaží vytvořit finanční zabezpečení. Na druhou stranu je třeba říci, že podle průzkumů muže po rozvodu nejvíce trápí omezený kontakt s dětmi a v České republice mnoho z nich bojuje proti soudům, které až v 95 procentech ponechávají péči na matkách.
Maskování příjmu manžela nepovažujeme za trestný čin
U průzkumů veřejného mínění ještě zůstaneme. Až sedmdesát procent české populace se domnívá, že muž by měl být zodpovědný za finanční zabezpečení rodiny a žena za výchovu dětí. Toto tradiční rozdělení rolí pak nahrává tomu, že žena se nedostatečně zajímá o rodinné finance. Často ani neví, kolik manžel vydělává, kam peníze investuje, popřípadě jaké má dluhy. Muž pak může snadněji a bez velkého rizika odhalení provést transakce, které ho navenek „ochudí“.