Nastala první světová válka. Kdo do té doby váhal a tvrdil, že si ženy na veřejnosti neporadí tak dobře jako muži, teď musel lhát. Samozřejmě pokud hodlal tvrdit totéž. Muži byli na frontě, ženy i bez nich dokázaly udržet v pořádku nejen živnosti a statky, ale také rodiny. Ba i s pubertálními chlapci, obecně vzato vyžadujícími ráznější přístup, si dokázaly poradit. Z válečných front se ale domů nevraceli muži kultivovaní k citlivosti pro nové podmínky a pro harmonickou spolupráci při výchově dětí. To si spíše přivezli posttraumatickou stresovou poruchu.
Sám vzor, a dle dobového tisku i „tatíček“ národa, prezident Masaryk tu se nechal vyfotografovat s kočárkem, ondy pózoval s holčičkou v slováckém kroji v náručí, ale připouštěl, že na své děti a vnuky neměl nikdy dost času. Možná, že se v oné době objevil typ otce s distancí. Výchovu dětí ponechá matce. Sám si vytvoří mikrosvět, v němž je možná úspěšnější, ale zcela jistě spokojenější. Může, ale rozhodně to nemusí být jen „pánský klub“ v hospodě. Utéci lze ke kutění v dílně, ve sklípku, na zahradě, k nejrůznějším hobby nebo také k novinám. Posléze a velmi snadno i k televizi. K dokonalosti byl podobný útěk doveden v podobě workoholismu. Být až drogově závislý na práci a nevšímat si ničeho jiného šlo v zásadě i v časech, kdy se většina pracovní činnosti vykonávala v domě nebo kdesi poblíž něho… Postupný přechod do vzdálených „chrámů práce“ požadoval své. Odejít bylo možno hned po probuzení a vrátit se, až všichni spali…, a přitom si zachovat pocit nezbytnosti doma i získat mocné postavení kdesi na pracovišti.
Jedním z podstatných ukazatelů postavení doma je pozice ve vztahu k dětem. Tvrzení „malé děti potřebují matku“ je sice pravdivé, ale neúplné. Potřebují oba rodiče. Pomineme-li handicap kojení, jsou také oba plně schopni o dítě pečovat. Dokonce bez ohledu na předchozí praxi – jak zjistil výzkum využívající filmového záznamu – reagují bezdětní vysokoškoláci (muži) na plačící dítě prakticky stejně jako matky obdobného věku jako studenti. Obdobné je konejšení. Především slůvka a citoslovce. Má to ovšem jeden a to dosti podstatný háček. Studenti nesmějí být pohromadě s matkami. Pokud se tak stane, dají matkám v zabývání se s dítětem víceméně automaticky přednost.
Péče o malé dítě je oblastí obsahující skrytou rivalitu. V tradiční české rodině jde o něco srovnatelného s angažovaností muže v domácnosti. I emancipovaná a vzdělaná žena očekává, že zde bude mít jaksi automaticky hlavní slovo a muž ji bude doplňovat a pomáhat jí. V konkrétních podmínkách může být otázka „hlavního slova“, přesněji snad zásadní kompetence, rozdělena mezi několik vysoce sofistikovaných žen. Matka, babička, tchyně… Vlídně a neprokazatelně dávají otci najevo, že je od něj pěkné, pokud půjde s malým na procházku – bude-li slunečné a vesměs příjemné počasí.
Čas návratu je určen předem. Kým asi? Na řečnickou otázku se nabízí odpověď – rozhodující jsou přece potřeby dítěte. Kdo asi je mluvčím oněch potřeb? Řečeno s jistou oklikou – hlas onoho mluvčího bude ženský. Očekává se sice, že „až bude dítě na mužské zájmy brát“, otec přiskočí a péči převezme. Bývá to problémem. Pravděpodobněji dojde ke změně postupné, kontinuální, ne ráz na ráz.
Znalci gender problémů doporučují vystřídat se na rodičovské dovolené, doporučují i zavedení možnosti střídat se na tzv. paragrafu (ošetřování dítěte). „Paragrafy“ lze i za současné právní úpravy střídat, „jednou já, po druhé ty“, eventuálně s přihlédnutím k počtu dní omluvených nemocí. Na „mateřskou“ může jít bez problémů i otec. Naše – v této oblasti pokrokové – zákonodárství zatím nezná léta ve Skandinávii fungující „otcovský bonus“ rodičovské dovolené. Ve Švédsku, v Norsku a na Islandu existuje určitá část této dovolené, kterou si může vybrat jen otec. Pokud si ji otec nevybere, propadá. U nás odchází na rodičovskou dovolenou pouhé jedno procento otců. Zhruba 2/3 mužů a 1/4 žen otcovskou dovolenou neschvalují. I tento malý vzorek má svá specifika. Je to poměrně časté oddělení péče o dítě a o domácnost. O dítě se stará muž, o ostatní zaměstnaná žena. Dále jde o otcovskou dovolenou „od – do“, tj. matka po příchodu domů z práce přejímá péči o děti. Specificky českou, jinde nepopsanou formou zneužívání sociálních dávek (a babiček) posléze bývá nelegální „otcovsko-stavební“ dovolená. Otec na této dovolené staví dům nebo koná jinou plně jej saturující činnost, matka dítěte má své zaměstnání a babička hlídá vnouče.
Péče o maličké, eventuálně o nemocné dítě je samozřejmě důležitá, ale v důsledku jde o víc, O rovnoměrné rozdělení rolí týkajících se výchovy dítěte.
Takto se sníží diskriminace žen na pracovišti ve smyslu „sotva k nám nastoupíte, tak půjdete na mateřskou“ – „s malým dítětem budete pořád doma“. Podnětné jsou i úvahy o mužské zastupitelnosti. Muž – živitel a ochránce – je zastupitelný, byť jedná v souladu s úctyhodnou tradicí. Evoluční psychologové popisují takové chování jako možné již v pravěku. Tehdy a samozřejmě i dnes se může najít někdo jiný, kdo v dané oblasti nabízí víc. Tzv. „probuzený“ otec aktivně zapojený v každodenním životě rodiny s intenzivními vztahy k dětem je prakticky nenahraditelný. V literatuře se uvádí, že pobyt otce na rodičovské dovolené výrazně zlepšuje i vztahy mezi rodiči. Možné, snad i pravděpodobné to je.