Já jsem kamarádce záviděla těhotenství…Rok a půl jsme se s manželem snažili o miminko, prošli jsme i vyšetřeními, ale oba jsme byli v pořádku. Pomalu jsem začínala podléhat beznaději…
V té době jsme se zase po asi 2 letech daly do kupy s mojí kamarádkou z dětství. Jednoho dne jela kamarádka s mamčou na nákupy do Kauflandu a tam se seznámila s budoucím biologickým otcem své dcerky Anetky. Byl to takový ten týpek, co holce pěkně zblbne hlavu. Kamarádka z něj byla unešená a 30. 4., na čarodějnice, mu tak nějak podlehla (po 14-denní známosti)… Shodou okolností zrovna týden nebrala antikoncepci, protože na ní neměla peníze… No a tak byla počata Anetka…
Když zjistila, že je těhotná, byla na rozpacích. Zato já byla úplně hotová radostí, asi kvůli tomu, že jsem sama toužila po miminku… A možná i díky té mé radosti je Anetka na světě.
Ale postupně se radost tak trošku měnila v závist. Kamarádce rostlo bříško a já pořád nic. Měla jsem vztek, že „k tomu přišla jak slepý k houslím“, a já přes veškerou snahu pořád nemohla otěhotnět.
Anetka se narodila 17. 1. 2004, hned druhý den jsem běžela do porodnice, abych si malou pochovala. Říká se totiž, že když si chováte novorozeně a sednete si mamině na postel, do roka otěhotníte. A věřte tomu nebo ne, já otěhotněla 15. 2. 2004 a v listopadu se mi narodil Daneček.
S kamarádkou teď „venčíme“ ty naše ratolesti. Mimochodem, mají se celkem rádi. Zrovna nedávno se objímali a pusinkovali. 🙂 To ale nesmí mít Daník „saďourovskou“ náladu… Třeba budeme jednoho dne s kamarádkou i příbuzné 🙂
Ta závist mě samozřejmě přešla, kór když vidím, jak těžké je žít jako svobodná matka. Kamarádka svou dcerku moc miluje, teď se dokonce seznámila s klukem, na kterého Anetka nedá dopustit (a to se jinak chlapů celkem bojí). Tak doufám, že jí to konečně vyjde a bude mít úplnou rodinu. Moc bych jí to přála.