Schopnost uzavírat přátelství je pro školní děti velmi důležitá. Čím je školák starší, tím větší roli v jeho životě hrají kamarádi. Pokud je nemá a kolektiv dítě odmítá, je to velké trauma. O to větší, že rodiče většinou nemohou pomoci…
V prvních letech školní docházky je pro většinu dětí důležitější učitel než spolužáci. Jeho názor zpočátku ovlivňuje i vztahy mezi dětmi. Spíše než osobnostní vlastnosti rozhoduje při výběru kamarádů blízkost a snadnost kontaktu. Nejlepší kamarádi jsou ti, se kterými dítě sedí v lavici, bydlí ve stejném domě nebo navštěvuje stejné kroužky. Částečně jsou vztahy mladších školáků motivovány i obdivem a ziskem. Dítě, které do školy nosí zajímavé hračky, bižuterii nebo moderní věci, vyvolává obdiv ostatních a má vyšší „sociální prestiž“. Dětská přátelství nebývají stálá.
Věk kamarádství
Zhruba od devíti let věku začínají být kamarádi skutečně důležití. Do pozadí před nimi ustupuje i osoba učitele. Dítě už je dostatečně zralé, aby se ve volbě kamarádů nenechalo tolik ovlivnit dospělými a začíná mít svou hlavu. Akceptace skupiny a přátel je někdy tak důležitá, že odsouvá do pozadí i školní úspěch.
Ve třídě se vytvářejí dvojice, trojice nebo skupinky kamarádů a kolektiv má svou hierarchii. Pozice ve skupině a hodnocení vrstevníků jsou v tomto věku velmi důležité pro sebevědomí a sebehodnocení dítěte. Pevné postavení v kolektivu poskytuje dítěti pocit jistoty a sounáležitosti s ostatními. Dítě bývá na svou pozici i pyšné a se svou skupinou se ztotožňuje.
V rámci skupiny se rozvíjejí dovednosti, zejména sociální. Děti se učí vycházet s ostatními, přizpůsobovat se jim, ale i prosadit se. Učí se spolupracovat, ale i soupeřit. Pokud dítě nemá možnost být součástí vrstevnické skupiny a trénovat sociální dovednosti (třeba proto, že je kvůli svému nepřiměřenému chování soustavně odmítáno), má to podle psychologa Zdeňka Matějčka vliv na jeho pozdější uplatnění v partnerské a rodičovské roli.
Oblíbenost dětí ve skupině a schopnost uzavírat přátelství je podmíněna několika důležitými faktory. Stejně jako v dospělosti, důležité jsou již společné zájmy a aktivity. Také společně sdílené prožitky umocňují přátelské vztahy. Děti v tomto věku mají svá malá, ale velmi důležitá tajemství a rády je se svými nejbližšími kamarády sdílejí. Ochota vyslechnout kamarádova tajemství a schopnost neprozradit je dál, je jednou z důležitých vlastností správného kamaráda.
Kamarád mě nesmí podrazit!
V tomto věku mají děti sklon brát vše velmi opravdově a nesmlouvavě. Kladou velký důraz na spravedlnost, férovost, mlčenlivost a ochotu pomoci. Často ale nejsou schopny zohlednit všechny okolnosti, a proto vnímají svět trochu černobíle. Nejvíce odsuzují „podrážení“, lhaní kamarádům a žalování. Držet při sobě, být solidární a pomáhat si, to jsou nepsaná pravidla kamarádství i členství v kolektivu.
Důležité jsou i sociální dovednosti a příjemné chování. Dítě, které intuitivně ví, jak se chovat, jak reagovat a jak udělat dojem na ostatní, bývá postaveno v hierarchii výše. Výhodou je, pokud dítě rozpozná nepsané normy skupiny a dokáže se chovat v souladu s nimi.
Jedná se o ukázku z časopisu Děti a my, vydává Portál
Napsal/a: Kateřina Lipinská
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)
Už jsem to tady někam psala, já jsem se párkrát stěhovala a tím se to tak zamotalo, že kamarádky, právě ty nej, zůstaly daleko. S jednou se vídáme, ale taky bydlí jinde, takže si tak jednou za týden pořádně pokecáme po telefonu. Názory máme na hodně věcí podobné, v něčem se dost lišíme, ale dokážeme si to říct.
Cori, každý chlap není tak upovídaný, znám taky pár rodin, kde manžel moc nemluví a klape jim to dobře. Jen pak člověk tu kamarádku asi potřebuje o to víc.
Ahoj mám taky pár kamarádek a je fakt že bez nich si nedokážu život představit manžel je nemluva takže si potřebuji s někým pokecat a probrat různé věci,ale jen asi 2nebo3 jsou ty nej a ostatní jsou jen kamarádky
Holky vy všechny nade mnou :-)), máte můj obdiv, protože já ve svém chlapovi kamaráda nemám. Probereme jen to nej, sem tam pár drbů, ale on to vážně není upovídánek, bohužel..já měla kamarádku, s kterou jsem probírala všechno, ale bohužel jsme se rozkmotřily a je všechno pryč. Ale mám jěště jednu, vídáme se párkrát do roka, ale tu znám věčnost. Bez kamarádů bych byla zoufalá. Já jsem rozlítaná do všech stran, mám jako Lien hodně známých, ale pravou kamarádku jen jednu. Ta poslední tučně vytištěná věta je pro mě nejdůležitější: kamarád nesmí podrazit!
To je jasný,že jen s manželem se povídat pořád nedá, ale já prostě s nikým jiným nesdílím společně názory, takže to většinou po pár dnech skončí. I mě by se hodila nějaká kamarádka, ale ne za cenu, že jí odkývu cokoli,jen aby byla. A na hodně podobně smýšlejícího člověka jsem zatím nenarazila. Možná, že jsem málo aktivní a víc uzavřená, tak to může vypadat, že o to nestojím. Ale samozřejmě chybí.
Taky se přidávám, s manželem si povídáme o všem, ale kamarádku docela potřebuju. I když je fakt, že někdy zírám, když slyším, jaké věci někdo s kamarády probírá. Myslím záležitosti rodinné, pomlouvání manželů apod. O to fakt nestojím. Spíš potřebuju slyšet názory někoho zvenku, nebo jak bych to řekla. A když jsem dlouho jenom s klukama, chce se mi popovídat si s někým jiným.
Lien, chápu, mám to zrovna tak. Můj manžel je můj uplně nejvíc nejlepší kamarád((-:
Tak já se dobrovolně přiznávám, že nemám kamarády, mým nejlepším přítelem je můj manžel a všechny ostatní řadím do kategorie známí, z nichž někteří jsou bližší. I ve školních letech to byl vždy jen jeden člověk na dlouhá léta.
kamarád je život. Bez něj nic nejde, kamarád ti pomůže se ze všeho dostat. Ale jak ho najít?? Když člověk nikoho nemá………….je to nejhorší co člověka může potkat
Mít kamarády je hodně důležité. Mít nejlepší kamarády je ale důležitější. Můžeš jim povědět všechno. Ať se to týká kravin nebo důležitých věcí. Kamarádům můžeš sice říkat vše, ale není na ně maximální spoleh než u nej kamarádů.
Mít kamarády je velmi důležité.Ať se jedná o děti nebo dospělé.Život je bohatší a zajímavej s lidma co tě maj rádi.Ale jak bylo napsáno musí se člověk umět chovat aby ho ostatní přijali
Bohužel – nebo bohudík – je to opravdu tak. Kamarádi jsou v životě dětí čím dál tím důležitější a rodiče s tím mohou máloco udělat. Snad jen pořád dokola vysvětlovat, co je důležité a co není. My doma diskutujeme o chování spolužáků naší druhačky téměř denně. Snažím se jí vysvětlit, že existují nějaké normy chování, ale těžko se mi vysvětluje, že přestože je někteří nedodržují, můžou se mít docela dobře. Docela s tím bojuju a upřímně – myslím, že moc velkou naději na vítězství v tomto boji nemám ;-(
Mobile Sliding Menu