Naše děti nejsou nadějí lidstva

Rubrika: Péče o miminko, Tipy pro rodinu, Výchovné tipy

Na červencovém workshopu se Katka Králová zaměřila na několik rodičovských mýtů, díky kterým se z milujících maminek v “civilizovaném světě” stávají utahané matky naplněné výčitkami. Zároveň vyvrátila i představu, že právě děti jsou nadějí lidstva.

Mnoho rodičů žije v zajetí řady mýtů

“Jsi máma, musíš vycítit, co tvé dítě potřebuje.”

…no, ono by to tak možná i mohlo fungovat, pokud bychom i my samy vyrostly ve společnosti osob, které by během našeho dětství vycítily naše potřeby. Pro ty, kdo na takovou výchovu měly štěstí, je intuitivní přístup samozřejmostí a dost možná nechápavě kroutí hlavou, co mnohé matky pořád řeší, když je to přeci tak jednoduché.

Pravda je ovšem taková, že stále žijeme v zajetí výchovných metod a postupů svých vlastních rodičů. O výchově dětí se totiž učíme jen od nich, žádný školní předmět se této problematice nevěnuje.

Ať chceme nebo ne, veškeré naše výchovné postupy se řídí tím, co jsme sami zažili v dětství. Buď je kopírujeme, nebo jdeme přímo proti nim, málokdo ale sám od sebe najde úplně jinou cestu, případně se na ní udrží.

Vy jste takoví nebyli

Starší dcera nám první dny po příjezdu z porodnice víceméně proplakala. Usínala sotva na pár minut a pak byla dlouhé hodiny vzhůru a pokud se jí nikdo nevěnoval, spustila srdcervoucí pláč. Během pár dnů jsem se naučila spoustu úkonů zvládat jednou rukou a ještě jsem u toho zpívala.

Na pokraji vyčerpání jsme s manželem obvolávali zkušené matky v rodině a pídíli se po jakékoli radě, jak z toho kolotoče ven. Místo rad a triků jsme se ale dozvěděli, že my jsme jako děti takoví nebyli, prostě jsme dostali dudlík a spali.

Fungující radu jsme dostali až od známé, která měla v té době dvě malé děti, přičemž to mladší bylo jen o pár měsíců starší než náš uplakaný uzlíček. Na rozdíl od našich maminek měla to náročné období ještě v živé paměti. Už jen její pochopení, zahnalo pocit totální neschopnosti.

Právě na toto období jsem si vzpomněla při červencovém workshopu, kdy Katka vysvětlovala, jak lidská mysl zázračně vytěsňuje špatné vzpomínky a uchovává si ty příjemné. Na jednu stranu je to velice milosrdné, na druhou je to tak trochu kruťárna v situacích jako byla ta naše. Z krásných vzpomínek našich maminek jasně vyplývalo, že naši rodiče na rozdíl od nás měli situaci naprosto pod kontrolou.

Ale třeba to tak opravdu bylo

Ani já, ani můj manžel, si pochopitelně nepamatujeme, jak to bylo u nás doma krátce po našem narození. Ale vzpomínáme na jiné situace, ve kterých jsou naše děti takřka stejné, ale zároveň se v nich nyní dozvídáme, že tohle jsme my určitě nedělali.

Tato potvrzení, že ani během našeho dětství nebylo všechno růžové, všechny děti poslušné a zároveň neohrožené, ale přichází až v době, kdy jsou naše děti ve věku, ze kterého už máme svoje vlastní vzpomínky. Možná i díky tomu je teď už mnohem snazší se nad některé poznámky o divných dětech povznést.

Jak je to s tou nadějí lidstva?

Nějak jsem se zatoulala do vzpomínek a odběhla od titulku článku trochu dál, než jsem měla původně v plánu, takže zase pěkně šupky dupky zpátky…

Katčino tvrzení plyne právě z toho, jak zapomínáme a nevědomky kopírujeme stále dokola tytéž principy, i když třeba s drobnými obměnami. Z čeho pak pramení pocit, že naše děti to všechno změní? Proč by zrovna ony měly uchopit věci za jiný konec? Jak by se to mělo stát, že to budou právě ony, kdo budou věci dělat jiným způsobem, než jak to dělaly spousty generací před nimi?

Chápete? Jde o to, že pokud něco nezměníme my sami, za nějakých 10 nebo 20 let, to naše děti zase s drobnými obměnami jen zopakují a budou doufat, že jejich děti, budou těmi, kdo dokážou pohnout světem. Prostě:

Nadějí lidstva nejsou děti, ale osvícení rodiče.

Když jsem toto slyšela, přišlo mi, že vlastně stačí uvědomit si a přijmout tuto jednoduchou věc v její plné váze a další rady a tipy už si dá každý sám. Jen ta cesta k pochopení a přijetí této myšlenky může být trochu křivolaká.

Dnes to může být o něco jednodušší

Za všechny rodiče, kteří si ty první krušné dny zažívají dnes, jsem ráda, že teď už je to o něco jednodušší. I když i před těmi 12 lety už jsme doma měli zavedený internet, informací bylo oproti dnešku poskrovnu. Ty, které byly dostupné, byly stále hodně založené na výchovných principech z minulého století.

Mrzí mě, že edice Nevýchovy pro rodiče dětí do 3 let nebyla tenkrát ještě ani v plenkách. I když vidím, co všechno se nám doma s našimi školačkami podařilo díky Nevýchově zvládnout a jak je s ní spousta věcí mnohem jednodušší, neumím domyslet, jak velká pomoc by to byla v době, kdy jsme si ty uzlíčky přivezli z porodnice.

A co ten slibovaný fígl?

Pokud jste se do článku začetli kvůli fíglu pro utahané mámy, který Katka slíbila v červencovém workshopu prozradit, vězte, že i na něj došlo. Je založený právě na zboření několika rodičovských mýtů. Kromě dvou výše uvedených je to i tvrzení:

“Jsi máma, musíš dělat všechno pro dítě.”

Právě je Katka v živém vysílání rozebrala tak dopodrobna, že samotný trik, jak se přes noc stát zase tou “mojí milovanou maminkou” z nich samovolně vyplynul. Vlastně jde jen o to uvědomit si, že rodič je úplně stejně důležitý jako dítě. Je tedy třeba dbát nejen na naplnění potřeb dítěte, ale i těch vlastních.

PS pro ty, kdo se přihlásili, ale nestihli to:

Záznam bohužel v tuto chvíli už není k dispozici a to ani pro přihlášené zájemce. Jak jsem ale slíbila ještě před vysíláním, o svůj fígl nepřijdete. To nejzásadnější z mého pohledu je již obsaženo v tomto článku. Kromě toho jsem sepsala ale ještě stručný návod pro ty, kdo byli na workshop přihlášení přes VD.

Během dneška vám pošlu odkaz emailem. Pokud by odkaz do pátku nedorazil (budu na dovolené), napište mi na email info@vasedeti.cz zprávu nazvanou Nevýchova 28.7.2015 a uveďte i email, se kterým jste si místo na vysílání rezervovali.

Nestihli jste se ani přihlásit?

Zkuste zatím mrknout na videokurz Výchova Nevýchovou a nezapomeňte se přihlásit na další workshop, který se bude konat koncem srpna.

Toto taky stojí za přečtení!

[Soutěž] 33 fotbalových nej

Další várka knižních novinek pro děti je tu a opět se soutěží. Jeden z vás vyhraje 33 fotbalových nej.

Čtu dál →

Co dělat, když miminko pláče

“Jak ho mám utišit, když už jsem zkusila všechno a nic nezabírá? Jsem z toho zoufalá.” … je vám

Čtu dál →

Jak děti naučit jíst zeleninu?

Co vaříte svému miminku? Nejprve maminka zařídí to nejlepší mlíčko, ovšem po pár měsících se objeví otázka, jaké dát

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)

  • danasi

    Petro, to nemá cenu. Supermoudra z mé rodiny vedli ke katastrofě v roce 2009. Nechci se k tomu vracet a v mé mysli to slouží jako ukrutně velká stopka. A kdykoliv u mladších dětí vyvstane třeba jen náhodně podabná situace, kterou jsem již třeba zažila u nejstarší. Rudá barva v mozku a před očima skáče a já úplně odhazuji původní reakci a snažím se o nalezení jiné. Ovšem ne opačné, prostě jiné.

  • Petra

    Kurz lze shlédnout naprosto kdekoli, kde je připojení k internetu 😉 Probíhá online – podrobnosti na Nevýchova.cz.
    V kurzu je spousta rad a tipů, navíc funguje skvělá podpůrná skupina na Facebooku, kde se dá probrat naprosto cokoli. A co jsem tak koukala, tak na každý dotaz přijde poměrně rychle hned několik odpovědí. Reagují jak lektorky, tak i maminky z vlastní zkušenosti.

  • Anonymní

    Dobrý den. Prosím lze vaš kurz zhlédnout někde v okolí Zlína, Kroměříže, Přerova, Olomouce naživo včetně konkrétních rad. Děkuji

  • Petra

    danasi, děkuju za komentář 🙂
    Nepochlubíš se nějakým maminkovsko-babičkovským supermoudrem? 😉

  • danasi

    Děkuji Petro za pěkné sesumírování. Jak jsem četla, neustále jsem kývala hlavou. Jo, když jsi mladá tak jsi nezkušená, o co víc již ví matka více dětí. Také mám v hlavě spoustu super řečí od matky, tchýně a babiček. Postupem času odhazuji a mé mladší děti snad mají naději. Doufám, že jsem trochu ubrala a spoustu zahodila a snažím se být ta kámoška a né tvrdý dozor jaký vedli mí rodiče

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist