Náhradní matka nebo chodící inkubátor?

Problémy s otěhotněním jsou v současné době čím dál tím častější, přibývá párů, které chtějí a nemohou mít vlastní děti. Některé se s tím smíří a zůstanou bezdětnou dvojicí, pro jiné je toto řešení nepřijatelné a děti chtějí určitě mít. Jaké mají u nás tito lidé možnosti?

Pokud se cesta za dítětem nedaří a nepomohou ani různé způsoby tzv. asistované reprodukce a všechny lékařské postupy selžou, zbývá partnerské dvojici v podstatě pouze adopce cizího dítěte, pokud se chtějí stát rodiči. Možná ale existuje ještě jedna alternativa a šance mít vlastní dítě, o které vám v tomto článku  přináším informace, a tou je náhradní matka…

Náhradní matka je tedy žena, která donosí dítě jiné ženě, která z určitých důvodů dítě donosit nemůže (případně nechce). Náhradní matka může nosit dítě, které biologicky vůbec její není a do její dělohy je tedy vloženo oplodněné vajíčko jiné ženy. Kdo je tedy matkou tohoto dítěte? Žena, která ho poté bude vychovávat, nebo žena, která ho bude 9 měsíců nosit? Nebo snad obě? A co na tuto situaci říká naše legislativa?

Podle českých zákonů je matkou žena, která dítě porodila, i když biologicky její není. Zákon samozřejmě statut „náhradní matky“ nezná vůbec. Je to tedy nelegální? Není. Zákon zná přímou adopci, která je možná v případě, že si rodiče vyberou sami osvojitele a po porodu se dítěte vzdají a to může rovnou z porodnice putovat ke svým osvojitelům, ti ho poté mají v tzv. předadopční péči, která trvá tři měsíce, poté může osvojení nabýt právní moci a je možné upravit následně i rodný list dítěte. Pokud se tedy v tomto případě jedná o náhradní matku, tak ona se musí dítěte vzdát a biologičtí rodiče se stanou adoptivními rodiči… To je zmatek… Ale legální to opravdu je. Otázkou samozřejmě je i to, zda je případně legální za náhradní mateřství pobírat nějaký příspěvek nebo finanční odměnu, to už asi legální úplně nebude…

Nicméně, pokud by se náhradní matka po porodu dítěte rozhodla, že si dítě ponechá, žádná předem sepsaná „smlouva“ biologické rodiče nechrání  a oni by o dítě přišli. Možná jedině, pokud by rovnou byl v rodném listu napsaný biologický otec, tak by poté mohl požádat soud o svěření dítěte do své péče, ale to by jistě nebylo ihned z porodnice a trvalo by dlouhou dobu, po kterou by musel na své dítě náhradní matce platit výživné.

Z legislativního hlediska je to tedy značně riskantní krok především pro biologické rodiče, na druhou stranu je to ale opravdu pro mnoho párů jediná cesta k vlastnímu vytouženému dítěti. A pokud jim náhradní matka dítě předá a vše proběhne dle plánu, je to vlastně ideální řešení pro všechny zúčastnění, i pro dítě samotné.

Připravila jsem pro vás rozhovor s jednou obdivuhodnou ženou – náhradní matkou, která se rozhodla pomoci bezdětnému páru a děťátko pro ně donosit. Zatím je těhotenství v začátku, nezbývá tedy než držet všem zúčastněným palce, ať vše dopadne bez komplikací a dle jejich představ…

 

Co Vás vedlo k tomu stát se náhradní matkou a donosit dítě pro jinou ženu?

Nejdříve jsem byla dárkyní plodových vajíček (oocytů), inzerát jsem našla na rodinných stránkách. Dárkyní jsem byla opakovaně, jednou dokonce v rámci nějaké studie ohledně léků pro léčbu neplodnosti. Pak jsem našla nabídky, že mají rodiny zájem o náhradní mateřství a sháněla jsem informace, abych se dozvěděla, jak vše probíhá, hlavně pro mě důležitá informace, jestli je vše v mezích zákona. Když jsem zjistila, že ano, tak jsem začala hledat rodinu, které bych takto mohla pomoci.

Máte tuto situaci nějak právně ošetřenou?

Právně je vše ošetřeno smlouvou, která je sepsána v advokátní kanceláři v Brně, která se zabývá i náhradním mateřstvím.

Jak jste vybírala rodinu, které „dáte“ dítě?

Chtěla jsem pomoct rodině, která je ještě bezdětná (měla jsem nabídku od ženy, která má už jedno vlastní dítě, ale další mít ze zdravotních důvodů nemohou), která je úplná (nechtěla jsem samotnou ženu nebo muže, ani homosexuální pár), chtěla jsem, aby rodina byla nějak s takovým tím všeobecným přehledem, aby jednou mohli zajistit i přiměřené vzdělání dítěti (odpověděla mi rodina se základním vzděláním a na první pohled s velmi špatným pravopisem, základními chybami, bez všeobecného rozhledu, oba dlouhodobě nezaměstnaní …), chtěla jsem pomoci rodině, která nemůže mít miminko ze zdravotních důvodů (a ne jen proto, aby si žena nezkazila postavu a nebo nemusela přerušit zaměstnání kvůli těhotenství). Nejdříve jsem si dopisovala vždy jen s jednou rodinou, ale vzniklo z toho jen zklamání, protože například po půl roce se přestala rodina ozývat, nebo mi napsala dodatečně, že se jedná o novináře a nemají zájem o náhradní mateřství, ale chtěli jen informace. Tím jsem ztratila spoustu času a ve chvíli, kdy jsem začala uvažovat o tom, že asi neexistuje rodina, která má o náhradní mateřství opravdu zájem, jsem si začala psát se 3 rodinami, ale všem jsem napsala, že vybírám mezi více zájemci a po určité době a osobním setkání jsem se pro „svou“ rodinu rozhodla a dalším dvěma dala ihned vědět.

Nemáte obavy z budoucna? Nebojíte se, že si budete dítě chtít nechat a že se od něho nedokážete odloučit?

Napřed jsem se s náhradním mateřstvím musela srovnat sama v sobě, vyjasnit si své představy a opravdu to, že miminko nebude moje a budu jej muset předat. Takže když jsem dospěla k rozhodnutí, že toto opravdu chci a neměla jsem z budoucnosti obavy, mohla jsem se teprve o náhradním mateřství začít bavit s někým dalším a budoucími rodiči. Nyní to beru tak, že já jsem na třičtvrtě roku takový živý inkubátor pro miminko, protože bez ženy donosit miminko nelze. A protože rodin, které mají problém s otěhotněním, přibývá, může se do podobně situace jednou dostat i mé dítě a bude rádo za to, když by našlo ženu, která to pro něj udělá. Navíc jsem nechtěla, abych se stala jen takovým „studeným“ inkubátorem, věřím, že pro miminko je důležitá i láska v prenatálním období, nemohu k miminku přistupovat jen jako k předmětu, ale už teď si s ním povídám, děti hladí bříško, kupují mu dobroty a pak mu o tom říkají, … Je mi jasné, že po porodu budou dny náročné, protože hormony budou na psychiku určitě působit, ale věřím, že vše dobře všichni zvládneme.

Jedná se o oplodnění Vašich vajíček nebo je dítě kompletně geneticky jejich, nebo je vše kompletně cizí…?

Jedná se o miminko kompletně geneticky biologické rodiny. I toto bylo jednou z mých podmínek – nechtěla jsem, aby miminko bylo geneticky ani částečně moje, rozloučení by bylo mnohem mnohem obtíženější, navíc bych musela stále myslet na to, že je to moje dítě.

Jaké máte vztahy s budoucími rodiči?

Původně jsme se vůbec neznali, ale během doby, která uplynula od počátku seznámení do současné doby, se z nás stali přátelé, tykáme si, víme o sobě řekla bych, že téměř vše.

Budete chtít dítě vídat nebo o něm alespoň dostávat informace?

Prozatím jsme domluveni, že se budeme vídat společně, dokonce i že se to jednou dítěti řekne, ale ten správný čas si musí určit biologická rodina, která s děckem bude, protože sami poznají, kdy je na tuto informaci dítě „zralé“. Také možná v té době už bude náhradní mateřství víc běžné, takže vysvětlování bude o to snazší. Ale pokud se biologická rodina jednou rozhodne pro něco jiného, ať už by to bylo přerušení vzájemných setkání nebo rozhodnutí o tom to dítěti neříct, budu jejich rozhodnutí respektovat. Uvědomuji si, že nelze jen tak přijít k například puberťákovi a oznámit mu „hele, já jsem žena, která tě odnosila a porodila“.

Jaké jsou reakce Vaší rodiny, přátel a celkově „okolí“ na to, že nosíte dítě pro jinou ženu?

Já už jinou rodinu kromě svých dětí nemám, takže tam byla situace jednodušší, děti o mém rozhodnutí vědí od samého začátku, hodně jsme si o tom povídali, situaci, zdá se, že pochopily. Bylo to pro mě důležité. Zatím o mém rozhodnutí ví akorát v zaměstnání, některé reakce byli kladné, jiné záporné až odsuzující. V širším okolí, protože ještě není těhotenství poznat, tak o něm nikdo neví, ve chvíli, kdy to bude na mě znát, tak řeknu stejnou odpověď, a to že se jedná o náhradní mateřství. Velmi dobrá kamarádka mi řekla, že to bude zajímavá zkušenost, ale ona sama by do toho nešla. Děti prozatím také nic spolužákům ve škole neříkaly, ale rozhodly se také časem říct pravdu.

Napsala byste případně, jakou máte rodinnou situaci – kolik máte vlastních dětí apod.

Je mi 38 let, o náhradním mateřství vím asi 4 roky, jsem 10 let rozvedená. Mám děti ve věku 20, 13 a 11 let. Samozřejmě i finanční stránka hraje v náhradním mateřství určitou roli, ne ale tu nejpodstatnější. Protože už nemám rodiče a otec na děti neplatí výživné, je velmi obtížné finančně zabezpečit děti a dopřát jim alespoň něco z toho, co mohou a mají spolužáci, například výjezdy na školy v přírodě, výlety … Mám více zaměstnání, abychom vše finančně zvládli, ale je to za cenu stálého pobytu v práci a nemohu se tak více věnovat dětem, tak jak bych si představovala.

Velmi děkuji náhradní matce za otevřený rozhovor. Pokud by čtenářky zajímaly ještě nějaké informace, které v tomto článku nejsou, je náhradní matka ochotná odpovědět i  diskuzi pod článkem.

A můžete se těšit i na pokračování rozhovoru po porodu dítěte (cca listopad).

Napsal/a: Zuzana Svobodová