Tištěná podoba kramářských a jarmarečních písní se světskými i náboženskými tématy byla určena čtenářům, častěji spíše čtenářkám, z venkova a maloměsta. Neznamenala jen zábavu, uspokojení zájmu o senzace, ale při nedostatku českých knih a novin, které byly nadto chudým vrstvám nedostupné, nahrazovala literaturu. Živé, autenticky popisované příběhy vytvářeli autoři pocházející přímo z tohoto prostředí. Vedle líčení kriminálních činů a katastrof šly na odbyt texty o těžkém údělu žen.
Nejoblíbenější oblast v kramářské produkci představovaly popisy nejrůznějších forem lásky, zejména nešťastné. Základní příčinou byla vychloubačnost, lehkovážnost dívky, vzájemné vyčítání nevěry, frajerské rozhodnutí chlapce odejít na vojnu a opustit těhotnou dívku. Jako důvod rozchodu se nejčastěji udávalo nedorozumění na taneční zábavě, přílišné pití či flirt (vycházky při měsíčku), kdy dívka lehkomyslně koketovala s jiným.
Sebevraždy byly v módě
Bez souhlasu a požehnání rodičů byl tehdy sňatek takřka nemyslitelný. Kramářská produkce evidovala řadu nešťastných příběhů o nenaplněné lásce dvou mladých lidí kvůli rozdílným společenským poměrům. Bezvýchodná situace milenců pak vyústila ve společnou sebevraždu – podle četnosti zdokumentovaných činů lze vyvozovat, že sebevraždy milenců se staly v 19. století přímo módní záležitostí. Vyvinul se dokonce jakýsi rituál, který činu předcházel. Milenci si byli vědomi, že se dopouštějí těžkého hříchu, proto zašli do kostela, mnohdy i k přijímání, sepsali dopis na rozloučenou, v němž se obraceli k vlastním rodičům, a prosili je i přátele za odpuštění a žádali, aby se za ně modlili. Rovněž prosili o uložení do společného hrobu. Z pozdějších let je znám případ, kdy se milenci v den sebevraždy nechali vyfotografovat, aby po sobě zanechali památku.
Způsoby provedení se různí. V Praze volili nešťastní milenci skok z Karlova mostu, někdy si svázali ruce a spletli vlasy, aby je smrt nerozdělila. Často milenec nejdříve zastřelil milenku a pak sebe, oba se otrávili nebo skočili pod vlak. Venkovští milenci jezdili do města, aby v najatém hostinském pokoji provedli své rozhodnutí. Neobratností a rozčílením někdy zůstal jeden z nich na živu, čehož velmi litoval. Když zemřeli oba, následoval slavný společný pohřeb. Kramářský autor využíval těchto situací k jakémusi morálnímu apelu, poučení pro ostatní.
Neznalost vaření? Alkohol? Nic nového pod sluncem
Kramářská tvorba se, více než lidová, inspirovala manželským svazkem.
Převážná většina dokladů pocházející z 19. století má formu humorných až satirických úvah nebo rad. Milostný ideál nevěsty představovaly dívky chudé, pracovité, ctnostné, zbožné a věrné až za hrob. Jelikož autory kramářských písní byli většinou muži, najdeme více jejich stížností na nevydařená manželství. Ženám nejčastěji vyčítali hádavost, nepřejícnost, lenivost, rozhazovačnost (sázení v loterii), nepořádnost a neznalost vaření, parádivost, mlsnost či klepaření.
„Z vězení mně pánbůh pomůže od škaredé ženy nemůže. Dal bych si zazpívat rekvije, kdyby chtěla scípnout bestyje.“