Děti to dnes mají se svými přáními těžké, tedy děti v zemích, jako je ta naše. Jsou totiž země, kde jsou přání dětí jednoduchá. Tam si přejí alespoň jednou denně se najíst, mít střechu nad hlavou, nemít strach, že rodičům někdo ublíží. U nás je tohle všechno pro děti samozřejmostí. Proto jim dá moc práce vymyslet, co by jim měl Ježíšek přinést.
Nebo to tak není? Možná se podivíte, ale i u nás je hodně dětí, které nemají to úplně základní, co pro život potřebují. V minulých letech přišly Ježíškovi v rámci projektu Český Ježíšek odepisuje dětem desítky tisíc dopisů. V mnohých z nich se pak objevovaly problémy, které by člověk v takzvané rozvinuté zemi v srdci Evropy nečekal. Hádáte, že děti psaly o superdary v podobě mluvících panenek, letadel s počítačovým ovládáním? Omyl. Stovky dětí psaly Ježíškovi o dar daleko větší. Prosily totiž o zdraví pro brášku, o práci pro tatínka, o sešity do školy, které jim rodiče nemohou koupit. Ne, to není hra na sociální strunu, to je skutečnost, doložená v archivech naší hry. Ono není totiž všem rodinám u nás tak hurá, jak tvrdí někteří naši politici.
Je ovšem radostí číst dopisy, kde přání je uvedeno slovy ve smyslu: jestli můžeš, Ježíšku, jestli jsem si to zasloužil a podobně. Tedy jakási pokora, ostýchavost jen tak si říci o dar. Ještě o stupínek výše jsou pak dopisy, kdy děti píšou: Přál bych si to či ono, ale jestli toho máš, Ježíšku, málo, hlavně přines dárek mému kamarádovi, mé sestřičce, rodičům. Takovýchto dopisů jsou stovky a sledujeme, že je jich rok od roku víc. Ne, generace dnešních dětí není i přes veškeré negativní úsilí médií či společnosti necitlivá, naopak. Prostě ohleduplnost, kamarádství a solidarita je stále v nich. Za to patří dík jejich rodičům, dědečkům a babičkám, jejich učitelům.
Veškeré informace a návod na dopisování s Ježíškem najdete na www.ceskyjezisek.cz.