Minulý týden ke mně doputoval výsledek průzkumu, kterého se zúčastnily stovky českých rodičů. Vyplynulo z něj 5 problémů, které s dětmi řešíme nejčastěji. Napadlo mě porovnat výsledky průzkumu se zkušenostmi rodičů na VD…
Proto jsem se zeptala v diskutárně, co je pro vás ve vztahu rodič-dítě nejnáročnější? Dle očekávání nepřišlo žádné velké překvapení a tři z pěti nejfrekventovanějších problémů z dotazníku Katky Králové se objevovaly v diskuzi opakovaně.
Myslím, že je potěšující zpráva, že ze všeho nejvíc řešíme, jak být skvělý rodič. Přemýšlíme nad tím, jak si s dětmi vybudovat prima vztah a uvědomujeme si, že mnohdy nám vzájemná komunikace docela vázne. Řada z vás se se mnou shodla na tom, že někdy je dost těžké překonat nutkání udílet dětem cenné rady do života a nechat jim prostor, aby si na ně přišly samy. Danniella trefně popsala i další problém, který úzce souvisí s únavou a emočním vypětím:
Hned celý zástup rodičů by byl ochoten se pod tyto řádky podepsat.
Potýkáme se také se stanovením hranic, což trefně shrnula Marinada slovy:
K zamyšlení je i vyjádření od Ježečka:
Lien jde ve svých úvahách ještě dál a zamýšlí se nad tím, co vůbec je ta přirozená hranice a co jsou jen vžité představy. A halina přemýšlí nad tím, jak moc pustitu tu svou skoro dospělou dceru za své péče.
Řada z nás také řeší sourozenecké vztahy. Většinou nejde zrovna o nějaké bitky (i když dnes ráno bych měla jeden dost akční příběh), záleží nám na tom, aby sourozenci spolu dobře vycházeli a aby se všechny děti cítily stejně milované… Třeba Bamiska by ráda dokázala lépe rozdělit čas mezi všechny tři kluky. Kšanda zase píše:
Nemáte-li jedináčka, s největší pravděpodobností vám bude toto téma důvěrně známé.
Na zbývající dva problémy v naší diskuzi narazila víceméně jen Bamiska, když zmínila, že děti nemají úctu k dospělým. V průzkumu ještě byly hojně zmiňovány situace, kdy dítě odmlouvá, vzteká se, staví se na zadní a nedá se s ním domluvit a potom ještě podvádění, lhaní, nevážení si věcí a působení starostí rodičům.
Napadá vás, proč jsme na tyto dva problémy v diskuzi nenarazili? Vysvětlení mě napadá hned několik:
– nikdo si v tu chvíli prostě nevzpomněl
– bereme tyto situace jako fakt, jsme s jejich existencí smíření a nemáme potřebu je veřejně řešit
– vnímáme problém jinak, protože se na něj díváme z jiného úhlu.
Úhel pohledu je daný tím, v jaké roli vůči dítěti vystupujeme, což bylo předmětem další diskuze, která se zatím moc nerozjela. Obojí spolu přitom velmi úzce souvisí. Stejnou situaci vyhodnotí úplně jinak rodič policajt, jinak rodič učitel a jinak rodič partner. Srozumitelně a poučně tyto rodičovské role a výchovné situace vysvětluje právě Katka Králová ve svém online rodičovském rychlokurzu, který je kdispozici všem zájemcům ZDARMA. V něm zatím zveřejnila první dvě videa, která jsou ke shlédnutí zdarma na stránce nazvané Výchova Nevýchovou. Obě nahrávky můžu vřele doporučit, i když mi název přijde trošku zavádějící.
Nebudu se podrobně rozepisovat o jednotlivých nahrávkách, prozradím jen, že první ujasňuje tři zmiňované rodičovské role – policajt, učitel a partner. Druhá se zabývá právě výše uvedenými problémy, které rodiče s dětmi řeší, přičemž bere v potaz právě typ rodiče a poukazuje na to, jaké řešení v daných situacích může přinést partnerský přístup. A vůbec to není o tom, že necháme dítě dělat si, co se mu zachce, jak by se možná dal název rychlokurzu vyložit. Kdybych měla něco z obou videí vyzdvihnout, byl by to princip „jako s kamarádkou“ z druhé přednášky.
Co se mi na nahrávkách líbí je Katčin přístup bez moralizování. Neuslyšíte od ní, že jste špatný rodič, protože… Neřeší ani povahu nebo „jinakost“ dítěte. Prostě nabízí svůj pohled na věc. Je pak na každém posluchači a divákovi, co si z jejích slov bude chtít vzít. Největší přínos tohoto rychlokurzu nevidím v konkrétních radách a návodech, jak co udělat. Pro mě jsou nahrávky cenné především v tom, že nechávají dost velký prostor na zamyšlení, aniž by mi pak zůstával takový ten zdrcující pocit „sakra, dělám to blbě, co jsem to těm svým dětem udělala“.
Možná to, že jsme dva uvedené problémy v diskuzi nezmínili, svědčí o tom, že už máme dobře našlápnuto k rodiči partnerovi 😉 Pokud vás moje povídání zaujalo, zkuste mrknout i na video, možná si v něm najdete také nějaký svůj aha – moment. Těším se na vaše dojmy a postřehy!
